Ryby a takzvané mořské plody jsou zdravé a dobré, proto je lidé jedí víc a víc. Lidí je ovšem na planetě hodně a logickým důsledkem je, že světové rybářství plení zásoby ryb nad únosnou míru. Udržitelnou odpovědí jsou rybí farmy. Ze sto padesáti milionů tun darů moře (ne že by je tedy moře nějak ochotně darovalo), které lidstvo každoročně zkonzumuje, pocházela v roce 2014 polovina z těchto umělých chovů.
Až dosud je to dobré, ovšem tyto udržitelné ryby je zase třeba nějak krmit. A krmivo už tak udržitelné není. Krmné směsi jsou vyrobené ze sóji, kukuřice, ale také kuřecí a rybí drti. Hlavně poslední příměs je ekologicky sporná. Lidé naloví v oceánech méně oblíbené a vznosné druhy ryb (sardinky, sledě, korýše, ančovičky) – ty semelou do briket a krmí ji žádoucí druhy v nádržích, například pstruhy. To už tak dobře nezní a také že to dobré není. Problém se přesouvá jen o jednu a velmi podstatnější úroveň níž - vzhledem k tomu, jak je tahle “sůl moře” v podobě hejn malých rybek klíčová pro celý mořský ekosystém.
Server Wired přináší reportáž z jedné konkrétní farmy, kde se trojice ve složení webový pionýr - chovatel ryb - výživový odborník pokouší najít cestu z tohoto labyrintu. Také tam figuruje velkofirma Google, která vypsala mezinárodní soutěž: vyhrává ten, kdo dokáže nalézt dostatečně výživnou, ekologicky nezatěžující (v překladu vegetariánskou) a ekonomicky výhodnou náhradu současné rybí chovné diety. (Google totiž rád vypisuje soutěže, menu už několikrát referovalo o soutěži o dobytí Měsíce soukromou firmou.)
Nebudeme do detailu popisovat, jak takové hledání vypadá. Hrají v něm velkou roli chemie, odpadky z pistáciových sadů, důkladné měření pokusných pstružích výkalů, řada komplikovaných strojů a laserová pistole. Na konci ale možná budou ve velkoobchodech pytle, díky nimž se lidstvo vyhne zjištění, že suši sice chutná pořád dobře, ovšem v oceánech je nějaký podivný klid, a pizza frutti di mare je už navždy velmi nedostatkovým zbožím.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
