pondělí 12. 6. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Doutnající problém na jihu Evropy, na který mnozí už pozapomněli, spěje zřejmě přes léto k havárii. Katalánská vláda minulý týden oznámila, že jednání o podmínkách soužití ve společném státě nikam nevede, takže vyhlásí další referendum o odtržení. Katalánský prezident Carles Puigdemont v pátek prohlásil, že už má i datum – neděli 1. října. A otázku, kterou spoluobčanům položí.

Bude znít: "Chcete, aby Katalánsko bylo nezávislou zemí ve formě republiky?" Centrální španělská vláda v Madridu slibuje udělat všechno pro to, aby se Katalánců nikdo na nic takového neptal. Není ale jisté, zda se to podaří. Každopádně napětí v páté nejlidnatější zemi EU narůstá.

Reklama
Reklama
Reklama

Katalánci o nezávislosti hlasovali už před třemi lety a plných 80 procent bylo pro. Referendum tehdy bylo jen orientační a symbolické, španělský ústavní soud totiž krátce před jeho konáním rozhodl, že nebude platit. Proto šli nakonec volit hlavně skalní fanoušci odtržení – z celkového počtu 5,4 milionu oprávněných voličů jich dorazilo 2,3 milionu.

Puigdemont odtržení dlouhodobě podporuje a jeho strana má v katalánském parlamentu většinu. Byť v posledních volbách uspěla jen těsně, nakonec vyhrála -  a to hlavně díky tomu, že zvládla šikovně smíchat špatnou náladu po ekonomické krizi s přesvědčením, že bohatý region kolem Barcelony, který podléhá Madridu teprve od 18. století, nese zbytečné náklady za celou zemi.

Ačkoli z hlediska ústavy a práva se za poslední tři roky nic nezměnilo, Puigdemont tvrdí, že tentokrát bude referendum právně závazné. Katalánsko má podle něj na hlasování "nedotknutelný" nárok a španělský premiér Mariano Rajoy nedělá nic pro to, aby Kataláncům vyšel v jejich požadavcích vstříc a dal jim možnost postupovat jinak než cestou krajního řešení.

Rally in support of the Catalonia referendum
Nedělní shromáždění na podporu katalánského referenda • Autor: Profimedia, TEMP EPA

Při pohledu zvenčí se nicméně dá takové tvrzení brát s rezervou. Míra autonomie je v Katalánsku velmi velká – země má vlastní úřední jazyk, ve kterém se mluví ve školách i v televizi, vlastní daně i vlastní zastupitelské úřady (nejbližší je ve Vídni).

Puigdemontův předchůdce Athur Mas se v roce 2014 vzepřel nařízení soudu a referendum nechal uspořádat mimo jiné díky 40 tisícům dobrovolníků. Ti na školách a jiných veřejných místech sbírali hlasy, a umožnili tak konání i bez zázemí státního aparátu. Letos v březnu byl Mas za neuposlechnutí soudu potrestán dvouletým zákazem veřejného působení. Puigdemont už dal najevo, že je připraven nést podobné následky.

Španělská vláda trvá na tom, že referendu zabrání. Spoléhá mimo jiné na tu část ústavy, která jí umožňuje pozastavit výkon regionální samosprávy. To by mohlo znamenat například zavření škol, aby je nešlo znovu využít jako volební místnosti, anebo v krajním případě i převzetí velení nad regionální policií.

Jak poznamenal španělský list El País, Puigdemont si ještě definitivně nezavřel zadní vrátka. V pátek mimo jiné prohlásil, že je připraven vyjednávat "do poslední minuty prodloužení". Není ovšem jasné, čeho může dosáhnout, pokud Madrid o referendu nechce ani slyšet. Puigdemont vyhlásil hlasování na vlastní pěst poté, co to loni slíbil na konec letošního roku, ale mezitím ale nedosáhl žádné dohody s Madridem ohledně termínu nebo formulace otázky.

Navzdory dramatické převaze separatistů před třemi lety není výsledek nového referenda jasný. O skutečné velikosti druhého tábora, tedy těch, kteří nechtějí Španělsko rozbíjet, nedalo hlasování v roce 2014 jasnou informaci. V posledním velkém průzkumu z konce března separatisté prohrávali v poměru 44,3 ku 48,5 %. Prohrávali dokonce o pár bodů víc než při předchozím průzkumu v prosinci.

Kdo ale viděl záběry z nedělní Barcelony, tipoval by jiný výsledek. Na kopci Montuic, před monumentálním palácem národního katalánského umění, se v třicetistupňovém vedru sešlo kolem 40 tisíc lidí demonstrantů. Jedním z řečníků byl i bývalý trenér FC Barcelona a katalánský fotbalový hrdina Pep Guardiola, podle kterého už není cesty zpět. "Není jiná možnost než hlasovat. Vyzýváme mezinárodní společenství, aby nás podpořilo, a demokraty po celém světě, aby nám pomohli hájit naše práva, která jsou v Katalánsku ohrožena - jako je právo na svobodu projevu a volební právo," prohlásil Guardiola.

Politici v Madridu to vidí jinak. "Mohou si vyhlašovat referendum, kolikrát chtějí… ale k žádnému referendu nedojde," prohlásila podle britského Guardianu španělská vicepremiérka Soraya Sáenz de Santamaría. Centrální vláda trvá na tom, že odtržení části země nemůže být dáno jen rozhodnutím tamních obyvatel, ale je věcí všech Španělů.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Platforma Emmanuela Macrona Republika v pohybu, která mu pomohla k zisku prezidentského křesla, pokračuje ve své vítězné cestě Francií - drtivě vyhrála nedělní první kolo parlamentních voleb. Do druhého kola, které se koná tuto neděli 18. června, jde s kandidáty v dobré pozici ve 455 okrscích z celkových 577 a předpovídá se mu konečný zisk mezi 415 a 455 mandáty. Macronovo hnutí tak dosáhne na absolutní většinu ve francouzském Národním shromáždění.

To samo o sobě je úkaz - EnMarche! existuje jen něco přes rok. A ještě před třemi týdny -  poté, co už Emmanuel Macron několik týdnů seděl v prezidentském křesle - se Francouzi vyslovovali v průzkumech k možnosti volby jeho hnutí do parlamentu jen vlažně. Jednak proto, že řada tváří Macronovy strany byli neznámí političtí nováčci, a pak proto, že voliči chtěli  vyvažovat - nepředat příliš moci jedné straně.

Reklama
Reklama
Reklama

To poslední nyní padlo. Macron má šanci získat až 79procentní většinu ve sněmu; všichni jeho kandidující ministři, i ti z jiných stran, postupují do druhého kola z dobré pozice a jeho kabinet bude moci velmi suverénně vládnout.

Pro Francii a pro Evropu jako celek je to dobrá zpráva. Macron v roli ministra hospodářství prokázal velkou výdrž, což mu v kombinaci se stabilním politickým prostředím poskytne prostor, aby Francii protáhl nezbytnými reformami a převedl ji do jednadvacátého století. Pokud bude reformní zápal ve své druhé největší ekonomice napřen správným směrem, ocení i zbytek eurozóny.

Pro Východoevropany ale volby potvrdily i jednu špatnou zprávu. Macron se dlouhodobě staví proti takzvanému sociálnímu dumpingu - nabízení levnějších služeb kvůli nižším platům a sociálnímu zabezpečí pracovníků. A stejně tak jako chce být přísnější na Francouze, chce striktně přistupovat vůči jejich konkurentům.

Nový francouzský prezident razí principu volné soutěže odporující tezi, že za stejnou práci v jedné zemi mají dostat všichni stejně zaplaceno a mají mít i stejné výhody a povinnosti. Pokud by uspěl, znamenalo by to konec kdysi slavných polských instalatérů ve Francii, protože by už nemohli nabízet svoje služby laciněji a jejich konkurenční výhoda by padla.

Na téma sociálního dumpingu už je ostatně teď živo a může za to právě Macron. Do zákona schváleného loni ještě v roli ministra hospodářství prosadil povinnost prokázat nejméně francouzskou minimální mzdu pro řidiče kamionů z ostatních zemí EU, kteří projíždějí Francií - tedy to, co nyní intenzivně řeší česká, polská a rumunská administrativa.

Coby prezident s mimořádně silným mandátem bude v boji proti sociálnímu dumpingu bezesporu pokračovat. Na českou vládu i kabinety dalších východoevropských zemí to klade nároky přesně vědět, co chtějí a kde neustoupí.

Reklama
Reklama