sobota 21. 1. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Neprožil jeden mimořádný život, ale rovnou dva. To je zjištění, k němuž došel Rich Schapiro, autor strhující reportáže mapující osudy Raymonda Stansela. S všeříkajícím názvem The True Story of the Fugitive Drug Smuggler Who Became an Environmental se před čtenářem odvíjí příběh plný zvratů a záhad.

Začalo to příjezdem policisty k automobilové nehodě na jaře 2015. Mrtvý pětasedmdesátiletý muž, kterého v oblasti australského deštného pralesa Daintree všichni znali pod jménem Dennis “Lee” Lafferty, neměl usedat za volant. Bral léky na Parkinsonovu chorobu způsobující ospalost a právě mikrospánek byl příčinou havárie, kdy jeho vůz sjel z cesty a narazil do stromu.

O Leeovi kolovaly jen dobré zvěsti, všichni ho milovali a uznávali coby odborníka na místní faunu i flóru. Za ty desítky let, co se tento Američan v rezervaci usídlil a nabízel turistům plavby po krokodýly obývané řece Daintree, si získal pověst „zlatého člověka“ a ochránce přírody. O to větší bylo překvapení policisty, který Leeovu autonehodu zaprotokoloval, když se mu do rukou o měsíc později dostaly floridské noviny Tampa Bay Times, které odhalily pravou Leeovu identitu. Jediné, co na to mohl říci, bylo: „Wow.“

Tady se poprvé dozvěděl o jeho kariéře neohroženého elitního rybáře, jehož věhlas měl rozměry rockové hvězdy, a který se na počátku sedmdesátých let stal jedním z největších pašeráků marihuany na Floridu. Ukrýval ji pod čerstvě nachytanými rybami, a když měl být vydán spravedlnosti, fingoval vlastní smrt, aby se znovu objevil v Austrálii jako výrazný ochránce přírody.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

„Naše vědomí je obklopené mlhou: mlhou nejistoty a osobních limitů. Ta mlha jakoby pro mnohé z nás vyznačovala hranici toho, co lze říci, na co lze pomyslet a co lze učinit. Je to mlha, do níž se mnozí z nás bojí vstoupit. Snad ze strachu, že bychom mohli působit domýšlivě nebo nejistě. Mark Fisher touto mlhou nebojácně kráčel. A i když prostředí jeho psaní mohlo být mlhavé, jeho pozorování a postřehy byly vždy precizně ostré,“ těmito slovy se David Stubbs v nekrologu na serveru The Quietus rozloučil se svým vzorem i přítelem Markem Fisherem.

Fisher, který si minulý týden ve věku 48 let vzal život po letitém boji s depresí, patřil k nejvýraznějším myslitelům své generace. Byl autorem, jehož kořeny sice vězely v hudební žurnalistice, ale rozhledem a erudicí ji dalece přesahoval až ke kulturní a politicko-společenské kritice. Jako jeden z prvních upozorňoval na souvislost duševního zdraví s politickým uspořádáním - a hudbu pak viděl jako významovou síť, která odhaluje společenské krize.

Reklama
Reklama

Důkazem toho je ostatně i jeho esejistický debut Kapitalistický realismus, který vyšel i v českém překladu, a jenž zkoumá důvody toho, proč „kapitalismus všeobecně pokládáme za jediný životaschopný politický a ekonomický systém a tvrdošíjně se bráníme představě, že by vůči němu mohla existovat nějaká reálná alternativa“.

„Dychtivé očekávání toho, co by k tomu řekl Mark Fisher, je pocit, který si pamatuji zcela živě,“ vzpomíná v Guardianu jiná hvězda kulturní kritiky Simon Reynolds. „Vybavuji si tu elektrizující atmosféru rán na začátku nultých let. První věc, kterou jsem udělal poté, co jsem si uvařil čaj, bylo, že jsem si otevřel blog K-punk, abych zjistil, co napsal.“

Právě zmíněný blog, který Fisher stvořil a vedl, patří společně s knihami Ghosts of My Life a čerstvou The Weird and The Eerie o hororových příbězích 20. století k tomu nejinspirativnějšímu kulturnímu psaní. Což dokládá i množství vřelých nekrologů jak v anglosaském tisku, tak třeba na domácím Radiu Wave.

Reklama
Reklama