sobota 22. 4. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

To, co zažil, nebyla jen sláva, byla to mánie. Během let v chlapecké formaci One Direction se Harry Styles stal objektem tužeb i snů mnoha náctiletých dívek. Charakterizoval ho poněkud samolibý úsměv, oči se zábleskem temnoty a chomáče hustých rozcuchaných vlasů - tak Stylese v titulním profilu pro Rolling Stone popisuje Cameron Crowe, hudební novinář, ale především filmový režisér (Singles, Na pokraji slávy, Vanilkové nebe).

Šílenství kolem One Direction dosahovalo takových rozměrů, že když musel Styles zastavit u dálnice, aby se vyzvracel, začali to místo fanoušci a fanynky navštěvovat. Dokonce se tvrdí, že se něco ze zbytků prodávalo na eBayi. Cameron Crowe nicméně Stylese sleduje v průběhu uplynulého zlomového roku, kdy pomalu odrůstající One Direction pozastavili činnost a Styles se pokouší odstartovat dospělejší sólovou kariéru.

Reklama
Reklama

Uklidil se do jamajského studia, kde natáčela Rihanna i Drake, a začal spolupracovat s producentem Jeffem Bhaskerem, který dělal s The Rolling Stones či Kanye Westem a je podepsaný pod hitem Bruna Marse Uptown Funk.

Ačkoli se snaží od minulosti odstřihnout, co to jen jde, velmi silný moment nastává, když  Styles začne s velkou empatií a respektem mluvit o mánii fanynek, jejímž terčem One Direction byli. Když dostane otázku, jestli cítí tlak, že musí dokázat schopnosti vyššího věku a pro starší publikum, nastartuje ho to: „Kdo se odvažuje tvrdit, že náctileté dívky, které zbožňují pop, mají horší hudební vkus než třicetiletý hipster. Hudba se stále proměňuje. Náctileté dívky šílely z The Beatles. A chceš mi říct, že tu kapelu nebraly vážně? Že ji nepochopily? Náctileté dívky jsou naše budoucnost. Jsou to budoucí lékařky, právničky, prezidentky, pohnou světem. A především, náctileté fanynky nelžou. Když tě mají rády, tak ti to dají najevo a řeknou ti to. Nesnaží se působit cool. A to je pěkně hustý.“

https://www.youtube.com/watch?v=feyRL4lrWWk

 

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Středa, Šest ráno, Kabir Ahmed už několikrát zamáčkl zvonící budík. Teď ale opravdu musí vstávat. Jen se rychle oblékne a vklouzne do bot; aniž si dal snídani nebo jen kávu, potichu za sebou zavře dveře bytu v newyorském Queensu, kde ještě spí jeho matka, manželka a tři děti. Kabir Ahmed vyráží do práce. Plastický vhled do prostředí newyorských pouličních prodejců rychlého občerstvení přináší reportáž A Day in the Life of a Food Vendor, kterou pro The New York Times napsala novinářka a přední food kritička Tejal Rao.

Na ulicích New Yorku jich člověk najde přes 10 tisíc – prodejců jídla, kteří stojí u svého stánku nebo v pojízdném přívěsu. V horku, dešti i sněhu nabízejí hot dogy, rýžové nudle nebo mexické speciality. Zároveň kromě nepřízně počasí čelí přísným městským vyhláškám i pokutám za to, když jejich vozík špatně parkuje nebo z něj náhodou trčí krabice.

Reklama
Reklama

Kabir Ahmed prodává kuře a rýži na dvacet způsobů a člověk se u něj nají za šest dolarů i s nápojem. Chtěl by zdražit, ale bojí se, že přijde o zákazníky. Do New Yorku přišel před třiadvaceti lety z Bangladéše, kde na univerzitě studoval obchod a účetnictví, ale v Queensu práci nemohl najít měsíce.

Snil o vlastním byznysu. Po mnoha příležitostných jobech se mu společně s obchodním partnerem mu nakonec podařilo koupit povolení k prodeji jídla na ulici, kterých je v New Yorku omezený počet. Stálo je 25 tisíc dolarů a splácejí je dodnes.

Přívěs mu na místo na Greenwich Street přiváží smluvní řidič a už je naplněný surovinami od dodavatele. Krátce před osmou se Ahmed pouští do práce: obléká si zástěru a krájí zeleninu. Z přívěsu se nehne do pozdního odpoledne a nejbližší toalety jsou v obchodním domě přes ulici. Pracuje v naprosté tichosti a soustředění: „Kdybych si pustil muziku, tak by mě to rozptylovalo, a určitě bych zapomněl na sůl,“ poznamenává jen.

Reklama
Reklama