Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika, Společnost

FT: Řecký premiér otáčí a ustupuje věřitelům

Mezi ďáblem a hlubokým mořem :: Žijeme ve věku kázně :: Putinova mafie ve Španělsku :: Ptát se na Afghánistán

Řecký premiér Alexis Tsipras • Autor: Globe Media /  Reuters
Řecký premiér Alexis Tsipras • Autor: Globe Media / Reuters

A zase Řecko. Tentokrát už je to tedy oficiální: země nesplatila částku 1,6 miliardy euro Mezinárodnímu měnovému fondu, což by za normálních okolností znamenalo okamžitý bankrot, jenže okolnosti jsou nenormální, a proto se vyhlášení bankrotu ještě odkládá.

Řecký premiér Alexis Tsipras poslal včera na poslední chvíli žádost státům eurozóny o dalších téměř 30 miliard s tím, že kdyby mu je odkleply, mohl by odložit nedělní referendum, v němž vybízí Řeky, aby odmítli požadavky věřitelů – tedy těch samých států, které žádá o další peníze.

To je docela absurdní situace a je téměř jisté, že Tsipras bude odmítnut. Web Politico si z Tsiprasova návrhu dělá žerty, ve stručném komentáři v denním přehledu na webu píše, že Řekové chtějí „něco za nic“ a čtenářům nabízí link na slavnou píseň kapely Dire Straits Money for nothing (and chicks for free). Cituje také z bruselských kuloárů, kde vládne znechucení nad chaotickou politikou Atén, kde nějaký politici každou chvíli něco slibují, co už na druhý den neplatí.

Vzápětí však Tsipras poslal další dopis věřitelům, v němž v podstatě téměř ve všem ustupuje jejich původním požadavkům na reformy, které dosud odmítal.Jeho obsah zveřejnily Financial Times. Ministři financí eurozóny o dopisu mají jednat dnes odpoledne; ale jaká bude jejich odpověď, je ve hvězdách. Zdá se, že chaos v Aténách opravdu vrcholí.

V záplavě komentářů k Řecku, kde sice slavní autoři jako Paul Krugman či Joseph Stiglitz píší, že být na místě Řeků, hlasovali by v referendu „ne“ návrhu věřitelů, ale většina komentátorů je spíše na straně EU, vyniká svojí upřímností Martin Wolf z Financial Times.

Autor přiznává své rozpolcení jako teoretický řecký volič a píše, že by naříkal nad „idiotským levičáctvím“ řecké vlády i nad „do sebe zahleděnou spravedlností“ eurozóny. Přiznává i všechny chyby „trojky“, která nutila jít Řecko po roce 2010 špatnou cestou, ale stejně tak říká, že Syriza je „výsledek infantilní a nezodpovědné řecké politiky“.

Jenže to je teď už jedno, Řekové musí hledět do budoucnosti - a Wolf přichází k závěru, že jako Řek by měl v referendu volbu mezi „ďáblem“ a „hlubokým modrým mořem“. Ďábla dobře zná, je to Evropa a její neustálé požadavky na reformy a škrty. Hluboké modré moře je bankrot a přechod na vlastní měnu. „Co bych si tedy vybral? Jako opatrný člověk bych byl v pokušení jít s ďáblem, kterého znám. Ale možná bych udělal lépe, kdybych riskoval moře.“ Tak a teď z toho buďte moudří.

Lidé z okruhu ruského prezidenta Vladimira Putina celé roky pomáhali operovat jednomu z největších ruských gangů ve Španělsku, tvrdí prokuratura v Madridu. Prohlášení se týká zločineckého gangu, který působil v Petrohradě v době, kdy byl Putin viceprimátorem, ale v roce 1996 se gang pod vedením jistého Genadije Petrova přesunul do Španělska. Tam založil jakousi „virtuální mafii“, která odtud operovala zejména v Rusku a byla napojena na státní struktury, přičemž mezi jejich spolupracovníky patřili ministři i šéfové podniků – všechno Putinovi přátelé z jeho petrohradské éry.

Autor: Globe Media /  Reuters
Autor: Globe Media / Reuters

Jde například o Viktora Zubkova, bývalého šéfa správní rady Gazpromu a expremiéra, kterého do funkce dosadil Putin, nebo bývalého vicepremiéra Dmitrije Kozaka a šéfa „vyšetřovací komise“ Alexandra Bastrykina. Sám Petrov byl v Petrohradě v 90. letech vlivnou figurou a se všemi těmito lidmi se znal.

Spis, k němuž se dostala agentura Bloomberg

, má 488 stran a přímo o Putinovi je v něm zmínka jen třikrát.

Jednou v souvislosti s Putinovým domem ve španělském městě Torrevieja, o němž se bavili dva členové gangu a jejichž telefon byl odposloucháván španělskou policií. Takových odposlechů jsou prý tisíce a španělská prokuratura obvinila 27 lidí z praní špinavých peněz, podvodů a dalších zločinů.
Putinův mluvčí na otázku agentury Bloomberg odpověděl, že Putin žádný dům ve Španělsku nemá.

Jeden z prokurátorů už v roce 2010 upozornil NATO a zejména Američany, že ruská mafie ve Španělsku je fakticky součástí ruských vládních struktur a dělá pro vládu práci, kterou „sama dělat nemůže“. Jeden z členů gangu byl například příslušník ruské tajné služby a měl za úkol prodávat zbraně Kurdům „za účelem destabilizovat Turecko“. Obětí tohoto gangu byl zřejmě i Alexander Litviněnko, bývalý agent ruské tajné služby, který přeběhl k Britům a byl otráven radioaktivním poloniem v Londýně.

Bloomberg cituje Stanislava Belkovského (někdejšího Putinova poradce), že tato kauza „může změnit obraz Putina na Západě – ze stalinistického tyrana obhajujícího zájmy své země v produkt petrohradské mafie, která sloučila stát s organizovaným zločinem“. Problém je, že soud zřejmě neproběhne, protože všichni obvinění utekli do Ruska a španělský soud tak asi nebude ztrácet čas procesem, na který obvinění nepřijdou. To je zřejmě také důvod, proč prokurátoři dali celý spis médiím k dispozici.

Možná jste si toho nevšimli, ale je to prý tak: ještě nikdy v historii nebyl život nás šťastlivců v bohatém světě tak spořádaný a dbalý zákonů. Podle Simona Kupera z Financial Times jde o tak zřetelný a rozšířený jev, že není možné vysvětlit jej nějakými zdařilými politicko-policejními kroky v jednotlivých státech. Něco se změnilo v samotné lidské povaze: nejvíc ze všeho si ceníme bezpečí - víc než svobody.

Podle brazilského Institutu Igarapé, který tyto věci celosvětově monitoruje, klesl v rozvinutém světě zásadně počet vražd. Ve státech EU byl podle čísel Igarapé zavražděn v roce 2012 méně než jeden člověk na 100 tisíc obyvatel, což patří k rekordům zaznamenané historie. Byť se pokles zločinnosti týká v zásadě pouze rozvinutého světa, některá velká prosperující města Latinské Ameriky zažívají stejný trend: v Rio de Janeiru klesl počet vražd za dekádu o 60, a v Sao Paulu dokonce o 80 procent.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Pro tenhle vývoj zatím neexistuje žádné obecně přijímané vysvětlení, ale Financial Times citují kriminologa Manuela Eisnera z univerzity v Cambridgi, který je spolu s řadou jiných kolegů přesvědčen, že západní svět vstoupil někdy počátkem 90. let do věku kázně. Bezpečnost a bezpečí je pro něj důležitější než svoboda.

Harvardský psycholog Steven Pinker je přesvědčen, že v 90. letech nastala na Západě další vlna „procesu civilizace“. Vlády nastoupily tvrdě proti zločinu, společnost přestala adorovat a s láskou vzpomínat na uvolněnost „zlatých 60. let“, ale současně se nevrátily autoritativní pořádky ze starších časů. Výchova rákoskou ztrácí na popularitě, dospělé drží v normě místo tuhých příkazů a donucování spíš Prozac a různé druhy sebepoznávacích terapií, muži víc pečují o děti, a mládež zůstává déle ve vzdělávacím procesu. Všichni se učíme sebeovládání a pracovitosti.

Zatímco magickým slovem generace 60.let byla „svoboda“, dnes je to „bezpečí“. A i když toto bezpečí je velké jako nikdy předtím, společnost vynakládá nevídané sumy na to, jak ho ještě zvětšit. Vlády zmnožují kamery, odposlechy, dozor - a dělají to za většinového souhlasu svých občanů.

V tuto chvíli, píše Kuper ve svém textu, se na Západě vymyká spořádanosti pouze jediná oblast: zábava. Videohry plné násilí, rap a online pornografie jsou všudypřítomné fenomény. Ale i konzumenti těchto lahůdek se orientují ve světě a nepletou si svou kratochvíli s realitou. V ní je dnes přitom zaklet permanentní strach. I současná média jsou totiž posedlá touhou po bezpečí a soustřeďují se proto na zachycování (a zveličování) nejrůznějších hrozeb. Věk kázně se tak neustále dostává důkazy, že ochrana nestačí a je třeba přidat.

„Od okamžiku, kdy vyšla má kniha, jsem dostal na setkáních stovky otázek týkajících se široké agendy problémů Islámským státem počínaje a Ukrajinou konče. Ale nepamatuju se, že by se mě jeden jediný člověk zeptal na Afghánistán,“ začíná text pro The Atlantic profesor politických věd Dominic Tierney, autor nedávno vydané knihy Jak správně prohrát válku: Amerika ve věku konfliktů bez vítěze.

Tierneyův článek se jmenuje Zapomínání na Afghánistán a popisuje něco, co známe i tady: z debaty se úplně vytratil konflikt, který léta zaměstnával mezinárodní společenství jako zcela zásadní věc a který ještě ani neskončil. Sama Amerika v něm utratila stovky miliard dolarů a ztratila tisíce vojáků.

Američtí vojáci sundávají vlajku během ceremonie k ukončení své mise v Afghánistánu. • Autor: Globe Media /  Reuters
Američtí vojáci sundávají vlajku během ceremonie k ukončení své mise v Afghánistánu. • Autor: Globe Media / Reuters

To zapomnění na neskončenou válku má přitom jeden vrcholně aktuální moment. „Američané dnes debatují o tom,“ píše Tierney, „zda se pustit do regulérní plné války s Islámským státem, wahhábistickou džihádistickou skupinou ve strategické oblasti na hranicích s Íránem. A jen málo lidí přitom zaznamenalo, že Spojené státy už s wahhábistickou džihádistickou skupinou poblíž íránských hranic válčí - s Tálibánem v Afghánistánu.“ Takže je kde se poučit.

Válku proti režimu tálibánských fanatiků poskytujících útočiště teroristům z Al-Káidy podporovalo po atentátech ze září 2001 skoro 90 procent Američanů a tahle operace byla léta považovaná za nejdůležitější ohnisko války proti teroru. V roce 2009 bylo v zemi 100 tisíc amerických vojáků. Ale ani toto množství nedokázalo konflikt jasně vyhrát - a veřejné mínění se po dlouhých letech marného boje otočilo. „Zavést dnes řeč na Afghánistán je stejné jako začít mluvit o smrtelnosti: všichni touží změnit téma,“ píše Tierney. „Kdysi se ta válka v populární formě podávala jako tažení na záchranu Afghánců, dnes se mluví jen o tom, jak dostat naše chlapce domů, a Afghánci z příběhu zmizeli.“

Tohle „potácení se“ mezi adorací a zapomněním způsobuje podle Tierneyho nesoulad mezi americkými zájmy a prostým nadšením pro dobrou věc. Zájmy jsou de facto neměnné a jasné: zabránit, aby se afghánské území stalo táborem mezinárodního terorismu a nedovolit destabilizaci sousedního Pákistánu. Na vlně sympatií k afghánské operaci ovšem americká vláda dala v sázku zdroje, kterým prosazení těchto zájmů neodpovídalo: trojnásobné zvednutí armádních stavů v roce 2009 připoutalo 100 tisíc vojáků k zemi, kde podle tajných služeb zůstalo stěží 100 členů al-Káidy.

Dnes, kdy nadšení zmizelo, hrozí opačný problém - že totiž čím dál skrblivěji přidělované zdroje nebudou k prosazení zmíněných cílů stačit. Prezident Obama chce zbývajících 10 000 vojáků zabývajících se výcvikem afghánských bezpečnostních sil stáhnout ze země do konce roku 2016; zřejmě proto, aby odešel z úřadu jako muž, který afghánskou operaci dovedl úspěšně do konce.

„Bylo by ale lepší, kdyby těch pár tisíc lidí zůstalo a cvičilo Afghánce dál, i když to Obamovi zkomplikuje jeho story. Protože co si bez téhle investice (mimochodem jde o 5 miliard dolarů, sotva dvacetinu rozpočtu pro afghánskou válku v roce 2011) počnou lidé v kábulské vládě? A jak přežijí tamní bezpečnostní složky svoje rekordní ztráty na životech?“ píše Tierney. A dodává: „Vytěsnění záporných zkušeností z války nám může zabránit v otevřené a čestné debatě, jak zachránit smysl a úsilí celé té mise - a jak se z ní poučit, abychom nezopakovali stejné chyby příště. Zapomínáme, abychom utišili bolest. Ale bolest je to, co nás učí.“

Video: Měla by mít Anglie svoji hymnu?

Kulturní tip: Ryoji Ikeda. Nové divadlo – Black box, Plzeň, 2. 7.–11. 8. Instalaci s názvem test pattern [n°7] připravila v rámci programu Plzeň 2015 hvězda sound artu Ryoji Ikeda. Japonský rodák, který dnes žije v Paříži, proslul zacházením se zvukem o frekvenci na hranici slyšitelnosti lidského ucha. Takový postup zvolil například už v roce 1996 při natáčení svého alba +/-, které sestává ze zvuků, jež si posluchač uvědomí až těsně poté, co odezní. Vytváří tak napětí mezi možnostmi technologií a lidského vnímání. Podobně zachází i s obrazem, jeho galerijní projekty jsou plné bleskových prostřihů a binárních vzorců.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].