pondělí 20. 8. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Angeliki Tziaka se přestěhovala do Británie brzy poté, co řecká vláda začala škrtat platy státních zaměstnanců a státní výdaje všeho druhu. Psal se rok 2010 a Řecko začalo plnit úsporné podmínky prvního evropského záchranného balíčku. Čerstvě vystudovaná lékařka, jejíž příběh přináší deník The Financial Times, před sebou viděla jen dvě alternativy: buď bude pracovat v zahraničí, nebo ji doma čeká dlouhé období nezaměstnanosti.

Právě v pondělí roky řeckých záchranných balíčků oficiálně končí, země se po osmi letech staví na vlastní nohy (viz komentář v aktuálním Respektu). Třiatřicetiletá Tziaka u toho však není: v britském zdravotnictví našla skvělou práci a vracet se zatím nechce. “Původně jsem si myslela, že odcházím třebas na dva roky a krize mezitím přejde. To se však nestalo a pořád nevím, kdy Řecko bude zas opravdu stabilní.”

Reklama
Reklama

Řecko v posledních osmi letech přišlo o stovky tisíc lidí, jako je Angeliki Tziaka. Do jiných zemí EU podle oxfordského výzkumníka Emmanouila Pratsinakise odešlo 350 až 400 tisíc řeckých dvacátníků a třicátníků. Lékařů, inženýrů, IT expertů i lidí se zkušenostmi z turistického sektoru. Vesměs se v západní, severní a také střední Evropě uchytili a získali cenné zkušenosti i mezinárodní rozhled.

Do Řecka, kde se nezaměstnanost pořád pohybuje kolem dvaceti procent, se však zatím vracet nechtějí. Průzkum mezi mladými řeckými migranty žijícími v Londýně a Holandsku vloni ukázal, že v příštích třech letech plánuje návrat domů jen jeden z deseti; v delším časovém horizontu pak každý pátý. Našli dobrá zaměstnání, získali přátele, v zahraničí zakořenili. Řecko má z minulosti početnou zahraniční diasporu a mladá generace na tuto tradici v posledních osmi letech navázala.

Je tedy nejisté, zda se odliv mozků podaří zastavit, natož obrátit. Pokud by se emigranti se schopnostmi získanými prací ve světě začali hromadněji vracet zpět, byl by to podle aténského profesora ekonomie George Pagoulatose zcela zásadní lék ke dlouhodobému uzdravení „řeckého pacienta“.

A mnozí Řekové si to uvědomují. Například dva mladí startupisté, kteří prorazili v Kalifornii, se vrátili zpět do Atén. Založili tu fond Marathon Venture Capital, který dodává startovní kapitál technologickým inovátorům působícím v Řecku - a dává jim tedy šanci prorazit doma i bez nutnosti emigrovat.

Reklama
Reklama
Reklama

Denní menu dále přináší

Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

„Sašo, co je to za výmysl s těmi reformami?“ ptá se zneklidněný sovětský vůdce Leonid Brežněv v jedné ze zpráv, které během jara 1968 poslal do Prahy Alexandru Dubčekovi.

Anebo si aspoň na chvíli představme, že tak nějak to mohlo být. Na facebookovém kanálu @FutureHistory1968 najdete zbytek – ve svižném osmiminutovém videu si můžete v angličtině zopakovat základní informace o srpnové invazi do Československa zachycené poutavou současnou formou - jako kdyby se události staré padesát let odehrávaly v dnešní době sociálních sítí.

Reklama
Reklama

V situaci, kdy třetina mladých lidí v Česku neví, co se před 50 lety v jejich zemi stalo, může být video užitečnou výukovou pomůckou. Vyrobila ho redakce zpravodajského portálu BuzzFeed News a je součástí série o roce 1968, kdy podle autorů projektu „byl stvořen svět, jak ho známe“.

Fiktivní konverzace Dubčeka s Brežněvem pokračuje tím, že se Dubček snaží Brežněvovi vysvětlit, proč se už zastaralý model socialistického zřízení pro Československo nehodí, a zároveň ho ujistit, že pražské jaro nic nemění na loajalitě k Sovětskému svazu. Brežněv sice odepíše „OK“ a po osobní schůzce s Dubčekem ho svým spolustraníkům popíše jako člověka, který vypadá čestně a který bude držet „naši linii“ – ale jak známo, toto přesvědčení nemělo dlouhého trvání.

Ve videu autoři zmiňují i další výdobytky pražského jara, jako bylo zrušení cenzury nebo osvobození politických vězňů, ale i narůstající nervozitu komunistických lídrů v okolních zemích, jejich finální tajnou Brežněvovu schůzku bez účasti Čechoslováků i konspiraci odpůrců pražského jara uvnitř vedení KSČ.

„Jedna věc je jasná – v Československu probíhá kontrarevoluce se vším všudy. Po zvážení všech okolností jsem se rozhodl, že prosovětským silám v Československu pomůžeme,“ píše Brežněv ve fiktivním chatu členům své vlády těsně před invazí. Co následovalo, najdete i v hlavním materiálu nového Respektu. 

Reklama
Reklama