úterý 17. 1. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Po Trumpově prvním rozhovoru směřovaném evropskému publiku je Evropa “mírně” vyděšená. Prohlášení zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa, že NATO je “zastaralé” vyvolalo v alianci “obavy”, prohlásilpodle BBC německý ministr zahraničí. Dodal, že si Trump protiřečí s výroky svého vlastního ministra zahraničí a že jeho vystoupení způsobilo na evropské půdě “úžas”. Mezi oběma stranami Atlantiku vůbec poletují nebývale ostrá slova, Trump dal totiž najevo, že předpokládá rozpad dnešní EU, jež je podle něj “nástrojem Němců”. Francouzský prezident Francois Hollandeprohlásil, že Evropané “nepotřebují rady zvenčí”.  Německá kancléřka Angela Merkeldodala, že “my Evropané máme svůj osud ve vlastních rukách. (Trump) už své názory prezentoval dříve, nějakou dobu jsou již známé. Moje jsou také známé.“ Bývalý francouzský premiér a prezidentský kandidát Manuel Vallsreagoval podobně: “Donald Trump volá po evropském rozpadu. To je nepřijatelné. My Evropané musíme držet spolu a jasně říct, kým jsme”.

Což zní skvěle, protože pro Evropu dost možná přichází hodina pravdy. Agentura Reuters se ve svémkomentáři ptá, proč se Evropa stala takovým mírně otylým světovým miminkem. “Je teď méně než kterýkoliv jiný region nebo země schopná určovat vlastní budoucnost … Válka, ať byla jakkoliv zničující, ji podle všeho naučila, jak se vyhnout dalším konfliktům, udržet hospodářský růst a zároveň zůstat v centru světové moci. Nenaučila se ale něco špatně?”

Reklama
Reklama

Následuje obvyklá diagnóza, kterou je ale dobré slyšet dokola stále znovu. Má dvě části. Tou první je obrana, v níž se Evropa plnou vahou spoléhá na Spojené státy. “Evropa po desetiletí instinktivně volala americkou kavalérii, kdykoliv se cítila ohrožená. A americký instinkt byl kavalérii vyslat,” cituje komentář generála amerického letectva a zástupce velitele amerických jednotek v Evropě Tima Raye. Evropané nejsou podle Reuters úplně černí pasažéři, jezdí ale s velkou slevou. Nastupující administrativa Donalda Trumpa působí dojmem, že si tohle už dál nenechá líbit.

Druhou evropskou slabinou je představa, že koncepce národního státu je překonaná. Zní to logicky vzhledem k evropské historii, má to ale své háčky. Za prvé Evropané s touhle představou nepřešli za hranici “nejasných dětských snů” a skutečným postmoderní, celkem překračujícím hranice se nikdy nestaly. Všechno zůstává tak nějak napůl a nedotažené. Za druhé, zbytek světa hraje podle starých not, jek celkem ukázkově předvedl Vladimir Putin, když si zabral Krym. “Anexe jediným tahem rozbila představy, na nichž stálo poválečné uspořádání Evropy,” cituje komentář kalifornského politologa Daniela Treismana.

Takže konec dětství a růžových snů. Tatínek za oceánem má zjevně dost starostí sám se sebou a není na něj spolehnutí. Věci je potřeba vzít do vlastních rukou, přesně jak to Hollande, Merkel nebo Valls v reakci na Trumpa říkají. “Dětství končí - a to je vždycky tvrdá změna,” píše Reuters.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Barack Obama se během svého posledního velkého projevu v Chicagu snažil držet optimismus a burcovat morálku svých stoupenců do nelehkých let v Trumpolandu, jeho vystoupení mělo ale i temné tóny. Kromě obecného ohrožení americké demokraciemluvil o automatizaci jako možná největší hrozbě, s níž se 21. století bude muset vyrovnat. “Těžké to dnes nemají jenom rasové menšiny, přistěhovalci, venkovská chudina nebo sexuální menšiny, ale taky obyčejní bílí chlápci ve středním věku, jejichž svět se obrací vzhůru nohama v důsledku ekonomických, kulturních a technologických změn,” prohlásil. A technologie se brzy stanou problémem pro mnohem širší vrstvy obyvatel. Hrozí raketově stoupající nerovnost, nezaměstnanost a naštvanost.

Obama vidí řešení ve vzdělávání. Tak jako bylo rozšíření středoškolského vzdělání lékem na dramatický přechod k průmyslové ekonomice, musí se školský a vzdělávací systém radikálně přizpůsobit éře, kdy automaty umí klidně i řídit autobus.

Reklama
Reklama

Radikální proměně přístupu ke vzdělání se věnuje celá příloha posledního vydání týdeníku The Economist. I tady je stejnévýchodisko: “když vzdělání neudrží krok s technologiemi, výsledkem je nerovnost. Bez potřebných dovedností zaměstnanci selhávají a když jich začne zaostávat dostatečně velké množství, společnost se začne rozpadat,” hrozí týdeník.

Zároveň tvrdí, že změna bude muset být zásadní. Dnešní vzdělání stojí na tom, že se vše důležité odehraje v mládí a po zbytek života už se znalosti pouze doplňují (v lepším případě). Tzv. celoživotní vzdělávání ve své dnešní podobě ale upřednostňuje ty, kteří už jsoou na tom tak jako tak dobře. To se prý musí zásadně změnit - průběžná škola se musí stát běžnou součástí života prakticky každého, jinak máme na problém zaděláno.

The Economist vidí cestu v masivních vládních reformách. Začínat se bude nadále ve škole, musí ale zmizet úzká specializace. Nahradit by jí mělo “metavzdělání” - děti by se měli především naučit, jak se něčemu naučit a jak přemýšlet. Právě tahle schopnost postarat se sám o obsah svého mozku by jim měla zajistit budoucnost v technologiemi prosáklé společnosti.

Hlavním problémem je pak zajistit celoživotní přístup ke vzdělávání dospělých. Týdeník zmiňuje poukazy, jakási celoživotní konta, z nichž může každý průběžně čerpat finance na doškolování, přeškolování atd (jako vzor tady slouží Singapur). Důležitou roli by měly hrát samotné firmy, jež by měli své zaměstnance pomáhat orientovat,  a také odbory v roli organizátorů potřebných vzdělávacích programů.

Je to všechno zatím dost vágní a vlastně jsme to již slyšeli, naléhavost ale v tomto případě roste. Tohle není klidná doba a ještě dlouho nebude.

Reklama
Reklama