pondělí 2. 7. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Americká Tesla minulý poprvé vyrobila pět tisíc vozů nové řady 3 za jeden týden a její zakladatel Elon Musk slaví. Po všech předchozích zprávách o překročených termínech a narůstajících ztrátách je jeho firma opět v kurzu, nesplněné sliby jsou - zdá se, že aspoň prozatím - zapomenuty.

„We did it!“ napsal Musk v neděli v nadšeném děkovném emailu pro zaměstnance. „Myslím, že jsme se právě stali opravdovou automobilkou,“ poznamenal podle agentury Bloomberg.

Reklama
Reklama

Cíl pěti tisíc aut za týden byl pro Teslu důležitým symbolem. U nejnovějšího masového modelu 3 měl být původně dosažen už loni, letos kvůli němu Musk nechal do Kalifornie přivézt novou montážní linku z Německa a část výroby běží provizorně v náhradních prostorech vedle továrny v obřím stanu. Poslední auto z pěti tisíc bylo hotové až v neděli v pět ráno.

Jak poznamenal reportér Bloombergu Dave McCombs, splnění pětitisícového milníku hrálo podstatnou roli pro to, aby si firma zachovala aspoň základní důvěryhodnost. Porušených slibů už bylo v minulosti zkrátka až moc. „Firma je oceněna hodně vysoko, investoři ji milují, ale otázkou je, jak dlouho to může vydržet, pokud neplní svoje cíle,“ podotýká McCombs ve videu na bloomberg.com.

Nejde přitom jen o investory, ale i o zákazníky, kteří si elektromobil Tesla 3 začali objednávat už v roce 2016: mnozí zaplatili i zálohu a stále na auto čekají. Minulý týden dostali na rezervačním seznamu aspoň možnost zkrátit si čekání tím, že si mohou svoje konkrétní auto sami nakonfigurovat; tento krok ovšem vyjde na 2500 dolarů.

Ani pět tisíc aut týdně ovšem není v autoprůmyslu nic výjimečného. Pro srovnání: Škoda Auto vyrábí v Mladé Boleslavi dvakrát víc a po připočtení všech ostatních závodů v Česku a v zahraničí čtyřikrát víc. Evropský šéf Fordu Steven Armstrong se na Twitteru Muskovi vysmál tím, že 7000 aut (celková týdenní produkce Tesly po připočtení dalších dvou modelů X a S) vyrobí jeho značka za čtyři hodiny.

Reálná výroba je však něco jiného než vyhlídky do budoucna - a v těch má Tesla navrch. I když oproti zavedeným značkám de facto pořád ještě začíná a prodělává, na burze má od loňska větší hodnotu než oba hlavní konkurenti, Ford i GM. Důvody jsou dva. Jednak Muskova výborně režírovaná show, která na investory zabírá - jak podotýká Bloomberg, dobrou ukázkou je i šikovná práce se splněním pětitisícové mety. A pak sázka na to, že na konci nepůjde jen o sliby a že Tesla se skutečně se svou revolucí na trhu aut prosadí.

https://www.youtube.com/watch?v=lOz7cPJQd8E

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

V houšti zpráv o migraci zapadlo, že Evropa udělala další krok k posílení společné obrany. Devět členských států minulý týden podpořilo vznik Evropské intervenční iniciativy, jejíž zřízení bylo hlavním návrhem Emmanuela Macrona na poli bezpečnosti.

Nevznikne ovšem nová instituce, změna je jemnějšího rázu. Smyslem iniciativy je podle Macrona vytvoření “společné strategické kultury” mezi těmi státy, které jsou ochotné k těsnější vojenské spolupráci. Tedy společnému analyzování mezinárodních hrozeb, určování evropských zájmů v mimoevropských konfliktech a případně společné vojenské intervenci. Konkrétně bude iniciativa zprvu spočívat v těsnějších kontaktech mezi generály i v pořádání společných výcviků a plánování; zkrátka jde o to zvýšit připravenost Evropy jednat společně.

Reklama
Reklama

Česko však v tomto vznikajícím jádru Evropy chybí. Iniciativy se kromě Francie účastní Dánsko, Estonsko, Španělsko, Německo, Belgie, Portugalsko, Holandsko a také Velká Británie, kterou se tak navzdory brexitu daří zapojit do evropské vojenské spolupráce. Původně se měla projektu účastnit i Itálie, ale její nová nacionalistická vláda si vyžádala čas na rozmyšlenou.

Macron chce, aby Evropa dokázala rychleji reagovat a zasáhnout v případě mezinárodních krizí, v nichž jsou ohroženy evropské zájmy, a aby tento úkol tak jako dosud nezávisel jen na schopnostech francouzské armády - - například jako v západní Africe.

Macron překonal původní skepsi ze strany NATO, které se obávalo vzniku konkurence vůči transatlantické alianci a fakticky i jejího štěpení, i námitky Německa, které se bránilo vzniku elitního klubu mimo rámec celé EU. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg nakonec iniciativu podpořil coby vhodný doplněk tradiční transatlantické vazby.

Německo, kvůli historické zkušenosti opatrné vůči vojenským intervencím, získalo záruku, že se jeho armáda nebude bez výslovného souhlasu berlínského parlamentu muset případných zásahů účastnit. Prosadila se tak vize Emmanuela Macrona na zřízení jakéhosi evropského jádra států, které opravdu chtějí na poli armády blíže spolupracovat a jen se - obrazně řečeno - “nepovezou”.

Reklama
Reklama