Přívlastkem “zásadní” se často označuje ledacos, u projevu francouzského prezidenta na půdě Sorbonny v úterý odpoledne je to však jednoznačně na místě. Emmanuel Macron odhalil svoji představu Evropy v příštích desetiletích – a v rozporu s převažujícím míněním francouzských komentátorů, že ho výsledek německých voleb přiměje slevit z některých záměrů, nastínil plán, na jehož konci je Evropa blížící se unitárnímu státu. S jedním prokurátorem, společnou armádou, vlastními daněmi, výukou dvou cizích jazyků na všech základkách po Evropě financovanou z evropského rozpočtu a vlastním parlamentem pro státy eurozóny. To vše samozřejmě pod podmínkou, že o takový projekt budou stát jeho akcionáři, tedy členské země Evropské unie. Kolik jich bude, to teď začne Macron zjišťovat.
O některých jím zmíněných tezích se mluví dlouho, jiné jsou staršího data a začal na ně usedat prach zapomnění, něco jsou novinky. Platí, že Macron bude muset získat na svoji stranu hlavně Německo, jehož nová vláda zřejmě nebude sdílet stejný integrační apetit. Některé teze proto pravděpodobně skončí jen na papíře, jinde se půjde cestou kompromisů. Debata o nové podobě Evropy však dostala úterkem konkrétní rámec. Zde přinášíme hlavní body z Macronova více než půldruhé hodiny trvajícího projevu.
Na pozadí teroristických útoků v Evropě a s dozvukem migrační krize zmínil Macron jako první téma bezpečnost. Mluvil hlavně o potřebě sblížit jednotlivé “kultury přemýšlení o vlastní ochraně” a jako způsob, jak toho dosáhnout a zároveň dodat EU autonomii v obraně, navrhl začlenit do jednotlivých národních armád vojáky z ostatních států EU. Takto složené jednotky by pak tvořily základ civilní síly, která by měla vlastní velení nezávislé na národních vládách a také na NATO a – podle představ Macrona by například pomáhala při přírodních pohromách v Evropě. Kromě toho navrhuje zřídit společného evropského prokurátora na vyšetřování teroristických činů, jednu centrální školu na výcvik špionů specializovaných na odhalování organizovaného zločinu a také jeden společný úřad pro udělování azylu, aby se v této věci sjednotila pravidla a procedury.
To všechno bude stát peníze, proto Macron navrhuje několik evropských daní. Zatížit novou daní by se podle představ francouzského lídra měly mezinárodní finanční transakce v EU – jaké přesně, ovšem neřekl. Z příjmu by se pak financovala ochrana vnějších hranic Evropy a jejího vnitřního prostoru a také rozvoj zemí v prstenci okolo EU, z nichž pochází nejvíc migrantů do Evropy.
Další daní, tentokrát na podporu rozvoje čistých technologií, by byla uhlíková daň. Tu by podle Macronových představ platili “špinaví” vývozci do Evropy, aby se ulevilo evropským firmám zatíženým environmentální legislativou od konkurence. Nové zdanění se pak týká také digitálního prostředí, byť tady nejde o novou daň jako takovou, ale spíše sjednocení pravidel v zemích EU tak, aby firmy podnikající v online prostředí nemohly využívat rozdílů mezi jednotlivými státy a vyhnout se tak úplně daňové povinnosti.
Z pohledu zejména chudších východoevropských zemí představuje nášlapnou minu Macronova projevu návrh na sblížení daní ze zisku firem. Tohle je jedna ze starších myšlenek, která se do prostoru EU pravidelně vrací. Zhusta to dělají právě Francie a Belgie coby země s poměrně vysokými daněmi pro firmy – a nové členské státy včetně Česka tomu systematicky oponují.
Francouzský prezident nenavrhuje jednu stejnou daň pro všechny; chce stanovit “společné daňové pásmo” pro zdanění zisku firem. I tady platí, že Macron nešel do větších detailů, jeho uvažování – určené v tomto případě hlavně francouzským, nikoli evropským uším – je ale jasné. Vnitřní trh podle něj nemá být “prostorem konkurence, ale sociální konvergence” (nové členské státy to zhusta vidí opačně, nebo minimálně ne v rozporu) a příjem strukturálních fondů by měl být nově navázán na tuhle logiku. Tedy kdo si nechá nízké daně, nedočká se bruselských miliard. “Protože nelze profitovat z evropské solidarity a zároveň hrát proti ostatním,” řekl doslova Macron.
Daňovou harmonizaci označil francouzský prezident za součást jeho představ reformy eurozóny, již považuje za součást léčby vysoké nezaměstnanosti zejména mladých lidí v EU. V rámci toho navrhl, aby země platící evropskou měnou měly svůj “vlastní silný rozpočet” na podporu velkých strategických staveb nebo programů, na něž by jednotlivé státy samy neměly. A k tomu také společného ministra financí a vlastní parlament, který by rozpočet a jeho správce kontroloval. Macron sice řekl, že “nejde o to sdílet dluhy ostatních zemí”, ale “dostat mladé do práce”. Nicméně přesvědčit právě o tomhle německou CDU včetně Angely Merkel, a ještě více ekonomické liberály z FDP jakožto možnou příští vládní stranu bude velmi obtížné.
Francouzský prezident pak zmínil i několik “light” bodů, které můžou zaujmout evropské občany. Konkrétně rozšíření školních programů EU tak, aby mohla v horizontu několika málo let nejméně polovina studentů – nejen vysokoškoláků – v Evropě strávit šest měsíců na škole v jiné zemi EU, dále podpořil větší dohled nad stejnou kvalitou potravin na Západě i Východě kontinentu, což je velké téma zemí Visegrádu. A také chce, aby se příští rok zapojili do debaty o budoucí podobě EU lidé ve všech zemí sedmadvacítky, aby - jak řekl - byla Evropa také “jejich dílo.”
Na konci pak Macron podpořil - což je zejména pro tuzemsko coby stát neplatící eurem a skeptický vůči integraci stejně přitažlivé jako potenciálně rizikové - vícerychlostní Evropu. Řekl “nebojme se jí a nebojme se jít sami”.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
