úterý 23. 8. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

 

Předák britské opozice Jeremy Corbyn se zařadil po bok amerického prezidentského kandidáta Donalda Trumpa, když odmítl potvrdit, že by v případě ohrožení jako hlava státu dodržel závazky NATO a pomohl napadené členské zemi. Corbyn čelí vnitrostranické revoltě a musí obhajovat pozici předsedy strany, ale všeobecně se má za to, že předsedou labouristů zůstane. Otázka na závazky NATO padla během jedné z předvolebních debat.

Reklama
Reklama

Ve skutečnosti tedy padla opakovaně. Corbyna se v Birminghamu ptali, zda by dodržel princip NATO o kolektivní obraně, kdy je útok na jednoho člena NATO považován za útok na všechny členské země. Vůdce labouristů opakovaně odpovídal, že by “se snažil vyhnout tomu, aby (Británie) byla vojensky angažována tak, že by budoval demokratické vztahy”. Dále hovořil o nutnosti pěstovat diplomacii s Ruskem. Když naléhání neustávalo, Corbyn vysvětloval, že nechce jít do války. “Ve skutečnosti chci vybudovat svět, v němž nemusíme válčit, v němž to není potřeba. To je dosažitelné.”

Corbynova odpověď není pro jeho stoupence žádné velké překvapení. Corbyn je předsedou koalice Stop the War ustavené deset dní po teroristických útocích na New York a Washington, s cílem zabránit nespravedlivým válkám. Je odpůrcem jaderných zbraní a stoupencem jednostranného jaderného odzbrojení Británie. Jeho postoj k NATO je dobře patrný na tomto záznamu demonstrace z roku 2014, kde tehdy ještě řadový labouristický poslanec Corbyn řeční proti Severoatlantické alianci. Z projevu se dozvíme, že NATO může za vznik Varšavské smlouvy a že je to ve své podstatě organizace určená k zajištění výdělku mocných výrobců zbraní.

Candidiate for Labour leader Jeremy Corbyn announces environmental policies
Trochu Syriza, trochu strejda. (Jeremy Corbyn během vítězného tažení v Británii) • Autor: Profimedia.cz

Corbynovo odmítnutí solidarity s členskými zeměmi aliance byla silná káva pro kde koho včetně deníku The Guardian. Její pravidelný komentátor Simon Jankins v textu s názvem Corbynovo odmítnutí NATO už zachází příliš daleko píše, že sice lídrovi labouristů tleskal za jeho odmítání jaderných zbraní, ale “to, co Corbyn prohlásil nyní, už implikuje, že se  chce stáhnout z NATO”. Na solidaritě členských zemí přitom stojí celý smysl existence Severoatlantické organizace: “Nejasné řeči o lepším světě jsou jedna věc. Ten chceme všichni, ale NATO je vojenská organizace. A její členové musí dodržovat slovo.“

The Telegraph už si vůbec nebere servítky: “Po celou kariéru Jeremyho Corbyna jsme věděli, že nesnáší Západ a miluje Rusko. Před Ruskou federací dával přednost Sovětskému svazu, a ne proto, že by snad neměl rád Putinův autoritářský antidemokratický režim, ale proto, že SSSR byl skutečně existujícím socialismem. Nevěděli jsme však, že Corbyn nesnáší i Británii."

Deník poukazuje, že Corbyn v podstatě roztrhal na kusy historický závazek labouristické strany k NATO a srovnal krok s pojetím zahraniční politiky, jak ji předvádí Donald Trump. “Hrůza, kterou většina Britů musí cítit při představě Trumpova prezidentství, je nyní stejná jako ta, kterou musí cítit při výhledu na - jakkoliv mizivou - možnost Corbynova premiérování.”

Doufejme, že Corbyn i Trump mají v tuto chvíli k moci daleko: Trump ztrácí na Hillary Clinton průměrně 6%, labouristé na konzervativce hřejivých 12%.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Fotka podobná té titulní vyvolala minulý týden docela rozruch. Je z Ria de Janeiro a ukazuje ženy zahalené z náboženských důvodů, jak se bez větších obtíží mísí s cariocas (tak si obyvatelé Ria říkají), kteří naopak vystavování jistých částí těla považují celkem za normu.

V božském a pestrobarevném Riu vládne kolem podobných průniků různých světů celkem klid, v některých francouzských městech by se ale něco takového stát nemohlo. Nebo mohlo? Série městských vyhlášek tam v posledních týdnech začaly výslovně zakazovat burkini, tedy cudné koupací oblečky pro cudné muslimky, nikoliv křesťanské hábity bohabojných jeptišek.

Reklama
Reklama

Burkini vznikly v Austrálii, když byla potřeba zapojit do ostrahy pláží příslušníky etnických menšin. Předobrazem je obyčejný běžně rozšířený úbor z neoprenu, jaký používají vyznavači různých vodních sportů – surfeři či windsurfeři. Když se podíváte na obrázek z katalogu, je hned jasné, že burkini = neopren + sukýnka k zakrytí pozadí. Na divočejších evropských plážích, kde to fouká a do pobřeží buší studené oceánské vlny, v bikinách běhá málokdo.

Burkini
Autor: Giorgio Montersino/Wikimedia Commons (CC BY-SA 2.0)

Přidáním sukýnek a závojíčků sice původní vybavení ostřílených surferů poněkud změnilo původní funkci, ale Aheda Zanetti, žena, která stála za jejich vznikem, hájí oblečky s tím, že otevírají muslimkám cestu na pláž, a tudíž k hlubší integraci do společnosti. Francouzi to vidí opačně a argumentují tím, že oděv odkazuje k pojetí ženy coby "nečisté” bytosti podřízené muži.

Debata je v každém případě složitá: jak ukazuje reportáž serveru The Daily Beast, Italové například pro opatření svých sousedů velké pochopení nemají. Tamní ministr vnitra Angelino Alfano, sám prý žádný velký fanoušek přistěhovalectví z neevropských zemí, prohlásil, že podle jeho názoru dělají Francouzi chybu. “Francouzský model integrace ostatně příliš dobře nefunguje,” rýpnul si.

Možná proto, že Italové jsou zvyklí na jeptišky. “Máme je tady na pláži pořád,” vysvětluje ve zmíněné reportáži barista z přímořského městečka hodinu jízdy od Říma. “Chodí ve svých hábitech do vody a pak posedávají na dekách jako všichni ostatní. Kdo by se staral, co mají na sobě? V čem je vlastně problém?”

Kdyby Italové od moře vykázali veškeré náboženské symboly, vyhnali by pravděpodobně více hluboce věřících křesťanek než muslimek. A kdyby zakázali výhradně a pouze burkini, jak to zatím dělají Francouzi, není vlastně úplně jasné, jak by to zdůvodnili, a jestli by prostě nevypadali jako rasističtí pitomci.

“Představit si, že žena, která (v burkini) vstupuje do vody, to dělá proto, aby spáchala teroristický čin, je obtížné. Myslím spíše na naše jeptišky nebo na ženy z venkova, které si dodnes zakrývají vlasy,” komentoval situaci italský biskup Nunzio Galantino.

Diskuze odkazuje k něčemu hlubšímu a neodehrává se zdaleka jen ve Francii. Ve Spojených státech se v červnu řešilo podobné “drama” - když veřejný plavecký bazén v Brooklynu vymezil kvůli tradičně vysokému počtu ortodoxní židovské populace ve čtvrti čtyřikrát týdně plavání pouze pro ženy. V New Yorku to skončilo plichtou: počet hodin vyhrazených pouze ženám byl omezen, ale akce v této formě běží dál.

The Daily Beast
Autor: The Daily Beast

Reklama
Reklama