středa 7. 12. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Čína oznámila, že během tří let vybuduje obří hotel na Mount Everestu. Stavba má přetáhnout zájemce o výstup na vrchol z Nepálu do Číny a otevřít nejvyšší horu světa masovému turismu. Součástí projektu je velký heliport pro přistávání vrtulníků, stejně jako dlážděná cesta spojující hotelový rezort se základním horolezeckým táborem.

Dosavadní nejobvyklejší trasou na vrcholek Everestu je už od dob prvního výstupu Edmunda Hillaryho a Tenzinga Norgaye  tzv. jihovýchodní cesta z Nepálu. Jak ale píše ve svém nejnovějším čísle internetový magazín Outside: po lavině před dvěma lety, která zabila 16 šerpů upravujících lezeckou trasu, a po loňském zničujícím nepálském zemětřesení se zájemci o výstup začali poohlížet po jiných možnostech. Přispělo k tomu i to, že jihovýchodní cestou dnes na Everest v příznivých dnech stoupají ve frontách stovky lidí s kyslíkovým přístrojem doprovázených kohortou šerpů. Trasa je zavalena odpadky a podle stížností horolezců dochází k častým krádežím lezeckého vybavení.

Reklama
Reklama

Severní cesta z Číňany okupovaného Tibetu je oproti nepálské trase delší, ale údajně bezpečnější - a má snazší přístup do základního tábora. Mimochodem: ačkoli na vrcholu Everestu už díky průmyslovému zajištění cesty stanulo mnoho tisíc lidí, bez kyslíku jich to dokázalo jen zhruba 100 - a bez podpory šerpů a bez předchozího vybavení trasy fixními lany tam zatím vylezla jen italská horolezecká legenda Reinhold Messner v roce 1980 a pak ještě dva jeho francouzští kolegové o šest let později.

Nl celebrates the Nl Tourism year 2011
Autor: Profimedia, TEMP EPA

Čínský turistický rezort má vyrůst na úpatí Everestu v městečku Old Tingri. Podle zveřejněných plánů v něm má být vše, co si spojujeme s rekreační turistikou francouzských Alp. Včetně zmíněného heliportu, horolezecké školy a hotelu, jehož zastavěná plocha má podle pekingského deníku China Daily být 27 tisíc metrů čtverečných - což Outside označuje za „možný překlep“, ale znalci řádění čínských projektantů v odlehlých turisticky zajímavých oblastech se spíš obávají nejhoršího. Z hotelu má pak kvalitní dlážděná cesta vést až k základnímu táboru, takže cestovní kanceláře budou schopny bez potíží dopravit stovky tisíc klientů až k hoře a nabídnout jim unikátní pohled na její vrchol beze strachu z následků výškové nemoci.

“Čínská strana Himaláje se promění v něco jako vyšší Alpy, kde je možné vláčkem projíždět pod nejvyššími vrcholy a kde vás lanovka posune až do půlky cesty na Mont Blanc,“ řekl Outside himálajský průvodce a doposud velký propagátor severní cesty Adrian Ballinger.

Tenhle směr nabourává běžné představy o horolezectví a jde proti jeho etice, ale o tu mimochodem na Everestu už dávno nejde ani na nepálské straně. Číňané nicméně posunují vysokohorskou komerci do ještě vyšších obrátek. Ve hře je probouzející se střední třída Číňanů, která bohatne a touží po zážitcích vyhrazených dosud jen jejich západním předlohám. Ballinger přitom doufá, že čínský projekt se zastaví na úpatí a nebude se posouvat dál k vrcholu bájné hory. „Kyslíkem vybavená lanovka do Severního sedla by Everestu vzala obrovskou část kouzla,“ říká. „Tu představu úplně nenávidím a radši na to ani nechci myslet.“  Ale jak dodává Outside: inženýři si to asi dokážou představit také a nenávidí tu vizi mnohem míň.

Dnes, jak už bylo řečeno, vedou na vrchol Everestu dvě hlavní cesty, z Nepálu a z Tibetu. Obě jsou zasvěceny komerci a výstup na Everest představuje obrovský byznys: cesta stojí 25–90 tisíc dolarů. Ostatní hory stály dlouho mimo, ale to se začíná pomalu měnit: obchodní model se už uchytil na všech dalších 14 světových osmitisícovkách, a dokonce i na zřejmě nejnebezpečnější hoře světa K2, která zažila první komerční pokoření loni. Čínské vysokohorské centrum má být dokončeno v roce 2019, tři roky před začátkem zimní olympiády v Pekingu.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Jedním ze zásadních slov roku 2016 je bezesporu „nerovnost“ - a připouštějí ji u sebe doma dokonce už i Češi, tradičně (a chybně) považující sebe samé za maximálně rovnostářské živočichy. Švýcarská společnost Credit Suisse právě vydala shrnující zprávu o příjmové nerovnosti ve světovém měřítku. Vychází z ní, co se dalo tušit: i v roce 2016 se bohatí zase stali ještě bohatšími. Ale co ti druzí?

Podle výzkumníků z Credit Suisse vlastní jedno procento nejbohatších lidí planety v současné době 50,8 procent světového bohatství – což je o pět procent víc než v roce 2009. Rozšíříme-li záběr na deset procent nejbohatších, pak je v jejich 89 procent světového majetku. „V poslední době stoupá pocit, že ekonomické zotavení po krizi z let 2008 - 2009 bylo slabé a netýkalo se všech vrstev společnosti,“ cituje server Quartz ze švýcarské zprávy. „Fakta z naší databáze říkají, že to je pravda.“

Reklama
Reklama

Zhruba 73 procent dospělé populace světa vlastní movitý i nemovitý majetek menší než 10 000 dolarů a polovina světové dospělé populace má méně než 2200 USD. Všeobecně vzato kopíroval růst světového bohatství růst světové populace: celkově se zvýšilo o 1,4 procenta na 256 bilionů dolarů. Největší kus z koláče si utrhly Spojené státy, jejichž průměrná domácnost dnes vlastní bohatství ve výši 344 700 dolarů. Druhý rekordman je Japonsko, jehož bohatství se díky zhodnocení měny zvedlo v letošním roce o 19 procent.

Největším lúzrem byli letos naopak Britové. Pád libry po Brexitu je připravil o bohatství v ceně 1,5 bilionu dolarů, nicméně i tak zůstává Británie v trojici zemí, jejíž občané vlastní největší bohatství na hlavu.

Reklama
Reklama