0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Denní menu5. 4. 201611 minut

Agentura AP měla kontroverzní dohodu s Hitlerem

Zpronevěra politickým tlakům • Otázka německých dějin • Jak sundat Trumpa • Jak ekologická je skutečně Tesla Model 3

Na propagandistickou brožuru Židé v USA použili nacisté fotografii agentury AP; je na ní starosta New Yorku Fiorello LaGuardia • Autor: http://www.zeithistorische-forschungen.de/

Také vzhledem k současným debatám o roli médií v krizích nejrůznějšího druhu, zejména té migrační, nese zajímavé poselství nález německé historičky Harriet Scharnberg z Univerzity Martina Luthera v Halle, na který upozornil deník The Guardian. Agentura Associated Press podle jejích zjištění uzavřela vysoce problematickou dohodu s Adolfem Hitlerem, která trvala od nástupu nacistů k moci až do roku 1941, kdy do války vstoupily Spojené státy.

AP totiž zbyla v nacistickém Německu jako poslední z mezinárodních médií – Guardian byl zakázán již v roce 1934, řada amerických médií byla vypovězena následně s odůvodněním, že v jejich řadách pracuje příliš mnoho Židů. AP tak zůstala jako jediná, mimo jiné proto, že se přihlásila k tzv. Schriftleitergesetz, tedy k zákonu upravujícímu v Německu fungování médií, který mimo jiné zakazoval práci v novinách lidem jiného než árijského původu. A kromě toho se zavázala ve svém zpravodajství nepublikovat materiály, které by „oslabovaly pozici Říše doma či v zahraničí“.

Reklama

Prakticky to pro AP také znamenalo, že zaměstnávala lidi, kteří zároveň pracovali v propagandistickém oddělení NSDAP. Kupříkladu fotograf Franz Roth – jeden ze čtyř fotografů AP v Německu – měl zároveň na starosti propagandu jednotek SS a jeho fotografie osobně schvaloval Hitler. Guardian upozorňuje na to, že AP měla ještě nedávno na svých stránkách Rothovy fotografie vystaveny, a stáhla je až poté, co německá historička studii zveřejnila.

Se svolením AP pak nacisté využívali fotky z agenturního archivu do svých propagandistických materiálů – včetně publikace o amerických Židech, která měla demonstrovat jejich údajnou dekadenci. Díky této dohodě se sice do světa dostala řada klíčových informací o politice a společnosti nacistického Německa a v tomto směru by tedy bylo možné aranžmá omluvit. Na straně druhé Scharnberg upozorňuje na několik událostí, které AP podala zkresleně podle nacistických zájmů a německého výkladu válečných událostí. Agentura v reakci na zjištění „zahájila šetření“ tohoto období své vlastní historie, nicméně rovnou odmítla, že by s Hitlerem kolaborovala.

Nebylo to ovšem naposled, kdy se AP ocitla v podezření, že novinářské zásady zpronevěřuje politickým tlakům. Guardian upozorňuje, že poté, co otevřela svoji kancelář v Severní Koreji, neinformovala o několika významných událostech typu zmizení severokorejského vůdce či zprávy o hladomoru.

Němci opět překvapili, tentokrát když - zřejmě navzdory předpisům - umožnili skupině iráckých křesťanů zažádat v zemi o azyl poté, co se jim znelíbilo Česko. Německou mentalitu se pokouší čtenářům The New York Times vysvětlit slavný německý spisovatel Daniel Kehlman, známý u nás třeba překladem románu o osudech přírodovědce Alexandra von Humboldta a matematika Carla Friedricha Gausse Vyměřování světa.

Kehlman svůj text začíná popisem překvapení, jež ho čekalo, když zavítal po několika měsících do Berlína. Přítel ho pozval do nové restaurace v módní multietnické čtvrti, ovšem doporučil mu, aby si vzal taxíka, protože v okolí už není bezpečno. Kehlman vystupuje z auta, rozhlíží se po ulici, na níž se zdánlivě nic zvláštního neděje; je si ale vědom, že jeho přítel není žádná hysterka a že ani turecký taxikář, který nebezpečí během jízdy potvrzuje, nevypadá dvakrát přecitlivěle. Zvláštní klid na ulici se mu tak zdá být hrozivou předzvěstí, zvlášť v kontextu zpráv o teroristických útocích v okolních státech.

Autor: Matěj Stránský
Autor: Matěj Stránský

Kehlman se snaží pochopit, co vedlo kancléřku Merkel vloni v létě k tomu, že otevřela hranice země přistěhovalecké vlně. “Než se humanitární situace spojená s uprchlickou krizí stala nesnesitelnou, byla kancléřka Angela Merkel vždy povzneseným pragmatikem manipulujícím mocí,” píše. Vše se změnilo s fotografiemi dětí na plážích jižní Evropy. Merkel byla tehdy na vrcholu popularity, což se dnes už tvrdit nedá. Zřejmě vystavila riziku celou zemi a její „nepraktický humanismus“ ji nakonec bude stát úřad – ale podle Kehlmana její činy pomohly zachránit duši Evropy.

Rozhodnutí mělo samozřejmě co do činění s německými dějinami. Nejde přitom jenom o tragédii dvou světových válek, podle spisovatele má napětí mezi humanismem a zákony hlubší kořeny v německé kultuře. Cituje Goetha, v jehož Ifigenii na Tauridě osvobodí král v nečekaném záchvatu empatie politické vězně, odvolává se i na Kanta, který v Kritice praktického rozumu trvá na tom, že “zákon žádné země nesmí získat převahu nad svědomím jednotlivce”.

“Německé myšlení bylo vždy posedlé otázkou, zda morální důvody mohou stát nad zájmem státu … otázkou, se kterou se musí v nejtemnějších chvílích Německa vyrovnat každý občan … Nikde to není důležitější než v zemi Martina Luthera, Kanta a Adolfa Hitlera”.

Na konci pak Kehlman cituje to, co mu v oné skvělé restauraci na nebezpečném místě pověděl zmíněný přítel: “Je to divné. S postupem Angely Merkel vůbec nesouhlasím. Ale čím déle na něm trvá, tím více si jí vážím.”

Pokaždé, když Donald Trump něco řekne, přibudou další lidé, kteří se začnou zajímat o to, jestli neexistuje způsob, jak ho zastavit. Všem je už ale jasné, že dřív než v létě na národním shromáždění republikánů to nebude. Pokud do té doby nezíská nadpoloviční většinu delegátů, Trump ještě nemá nic jisté - a za republikány by mohl kandidovat někdo jiný.

Na otázku “Jak je to sakra možné?” odpovídá Tessa Stuart v magazínu Rolling Stone. V primárkách a na volebních shromážděních zatím kandidáti získávali delegáty, kteří se zavázali, že je v létě na národním konventu budou volit. Háček je ovšem v tom, že jen v prvním kole. Pokud tedy kandidát, v tomto případě Trump, nezíská nadpoloviční počet kandidátů, v druhém kole ho můžou klidně“zradit” a dát hlas někomu jinému.

Paul Ryan • Autor: REUTERS
Paul Ryan • Autor: REUTERS

Při minulých volbách sice na republikánském shromáždění platilo pravidlo, že za stranu může kandidovat pouze člověk, který získal většinu aspoň v osmi státech. To by znamenalo, že nominaci nemůže získat nikdo kromě Trumpa. Letos je malá pravděpodobnost, že by bylo znovu zavedeno.

Naopak se může objevit naprosto nový kandidát, protože v druhém kole delegáty už nic nesvazuje. Server Politico spekuluje, že by jím mohl být Paul Ryan, populární konzervativec, který si nestihl v žádné funkci ušpinit ruce a ostře vystupuje proti Trumpovi. On sám ale prozatím pověsti o své možné kandidatuře „z druhé řady“ dementuje.

Paul Ryan v roce 2012 kandidoval jako Romneyho vice prezident a od loňského října je předsedou Sněmovny reprezentantů. V ní sedí za Wisconsin od roku 1999, tedy od svých 29 let. Mezi jeho největší úspěchy patří vyjednání rozpočtové dohody mezi republikány a demokraty, která v dlouhodobém měřítku slibuje snížit deficit o 23 miliard dolarů. Svými postoji se jasně řadí mezi konzervativce - proti potratům se staví i v případě, že k početí došlo při znásilnění. Ale zároveň hlasoval kupříkladu pro amnestii ilegálním migrantům.

“Sečteno a podtrženo, největší Trumpovou šancí na vítězství je získat ještě před národním shromážděním 1237 delegátů. Pokud se mu to nepodaří, a to se může stát, republikáni mají ke zvrácení Trumpova úspěchu k dispozici nespočet procedurálních manévrů, které mají historický precedens,” odvolává se Stuart na to, že v minulosti už proběhla i volba o 103 kolech. Problém pak ovšem tkví v tom, že kandidát, který by nominaci získal zejména díky takovým obstrukcím, bude mít proti oponentovi z řad demokratů snížené šance na úspěch.

Jak píšeme podrobně v novém Respektu, Tesla Model 3 je hit, jaký dnešní automobilový průmysl běžně nezná. Kdy se naposledy stály fronty před prodejnami v den odhalení nového modelu? V pátek se přitom na různých místech zeměkoule tvořily zástupy i několika stovek lidí, kteří si chtěli včas zarezervovat nové elektrické auto, přestože ho ještě nikdo ani pořádně neviděl ani se v něm nesvezl. Tesla zaregistrovala přes dvě stě tisíc objednávek, což není o mnoho méně, než kolik stará dobrá český škodovka prodá ročně v Číně.

“Elon Musk dnes odhaluje Tesla Model 3. Pokud si ho plánujete koupit, máte ze sebe nejspíš docela dobrý pocit. Nejenže to bude krásné svezení, ještě uděláte něco pro životní prostředí! Kdepak, vás krizí středního věku neprovezou nenasytné sporťáky, vřelé díky. Vám leží na srdci globální oteplování,” popsal atmosféru technooptimistický magazín Wired. Článek si klade otázku, jak přesně to s environmentální hodnotou nového elektrického auta vlastně je. A odpověď bohužel zní: je to složité.

Elon Musk • Autor: Profimedia, Polaris
Elon Musk • Autor: Profimedia, Polaris

Pokud jde o pohon, záleží samozřejmě na tom, jakým způsobem vznikla elektrická energie, kterou si majitel Tesly nabil do baterií. “Pokud byly k výrobě elektřiny využity elektrárny spalující uhlí, není vaše elektroauto z hlediska skleníkových plynů o moc čistší než tradiční vozidlo,” cituje článek Virginii McConnel, ekonomku environmentální výzkumné firmy Resources for the Future. Na druhé straně, pokud je v síti elektřina z významné části z obnovitelných zdrojů, jako je tomu třeba v Kalifornii (a v Evropě v Rakousku nebo Norsku), je elektrické auto samozřejmě ve výhodě. Ani tahle část rovnice ovšem není úplně jasná, protože už k samotnému rafinování benzínu nebo nafty je zapotřebí další energie, takže nakonec prý výsledek dopadne aspoň mírně dobře pro elektrické auto v každém případě.

U pohonu ovšem srovnávání nekončí. Další položkou jsou vzácné kovy, které elektroauto potřebuje. Jejich těžba je z environmentálního hlediska brutální: 99,8% vytěžené zeminy je hlušina, která se – navíc smíchána s chemikáliemi - vrací, odkud přišla. Výroba elektrického aura tak vede k uvolňování většího množství CO2 než výroba konvenčního auta - hlavně kvůli baterii, cituje článek studii the Union of Concerned Scinetists. Celkově však vychází, že přesto všechno je elektrické auto ekologičtější. Během života prý navzdory “špinavé” výrobě vyprodukuje méně zplodin CO2 než běžný vůz. Možná ale ne o tolik méně, jak by šťastný majitel očekával.

Ani tady ale příběh ještě nekončí. Autoři se posouvají o patnáct hypotetických let dopředu, kdy už legendární Tesla Model 3 dosloužila. Kam s ní? Tedy kam s baterií? Odpověď? To zatím není jasné. Tesla se zapřísahá, že všechny vyrobené baterie recykluje, zatím to ale dělá ale se ztrátou. Ztrátový byznys se snad změní, pokud bude na silnicích víc elektroaut.  Použité baterie se prý dají ještě dále využít k uchování energie a částečně tak mohou zmírnit ekologickou zátěž vzniklou při jejich výrobě.

Takže nakonec to vychází pro elektroauta přece jenom dobře. “Vaše vysněná Tesla Model 3 není dokonalá. Pořád ale může společnost a ekonomiku postrčit správným směrem,“ zní závěr.

Video: Proč nefunguje v současné předvolební americké kampani reklama?

Kulturní tip: Na dřeň. Nova Cinema 5.4.2016  22:15. „Film je zároveň sofististikovaně natočen tak, aby se dal sledovat s očekáváním různých žánrů. Máme tu melodrama narušované prvky extatického násilí a náhodného sexu, sociální drama popisující ponižující pracovní podmínky dnešní dělnické třídy, i sportovní drama, kdy je hrdinovi umožněno vymanit se z osidel bídy. Nejde však jen o to, že v ideálním případě tento mix oslovuje různé divácké skupiny: tento přístup také umožňuje člověku z jedné skupiny chápat cítění druhého,“ napsal Respekt v recenzi snímku.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikneE-mail:Denní menu Respektu (zajímavé články z médií každý všední den)Výběr z obsahu nového vydání týdeníku RespektTOP články týdne na Respekt.czZobrazit předchozí newslettery


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].