Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Dělníci kultury, Kultura

Swans: Stárnoucí boxer cítí poslední příležitost

Hluková kapela vystoupí v pondělí 20. října v pražském Lucerna Music Baru

Album je pro mě umělecká forma. Stejně důležitá jako koncert • Autor: Archiv
Album je pro mě umělecká forma. Stejně důležitá jako koncert • Autor: Archiv

Osud kapely Swans nemá srovnání. Ve své první inkarnaci z osmdesátých let se stali až mytickou formací, která atakuje publikum takovým hlukem, že není schopné vydržet v sále. Zpěvák a lídr Michael Gira si v konfliktu s diváky dlouhá léta liboval a Swans našli spoustu obdivovatelů mezi hudebníky, přesto zůstávali do rozpadu v roce 1997 kapelou pro fajnšmekry. Přesto se Gira v roce 2010 rozhodl lásku svého hudebního života probudit a opět uvést na scénu.

A Swans jsou úspěšnější, než byli kdy v minulosti. Jejich comebacková alba včetně aktuální desky To Be Kind sbírají nadšené recenze a Gira na prahu šedesátky hraje koncerty, na něž by leckdy neměli fyzickou výdrž ani o polovinu mladší hráči. O tom se budou moci čeští posluchači přesvědčit v pondělí 20. října, kdy kapela vystoupí v Lucerna Music Baru. „Jsem extrémně vyčerpaný, ale zároveň si beru energii z lidí, z publika,“ odpovídá Gira na otázku, zda se po koncertě? cítí ubitý, vyčerpaný nebo očištěný.

Swans jsou proslulí intenzivními, brutálně hlasitými koncerty, jejichž délka často přesahuje dvě a půl hodiny. Nechápu, jak s takovým nasazením dokážete uhrát celé turné. Máte zvláštní strategii?
Prostě je to moje práce. Jsem asi jako stárnoucí boxer, který cítí, že tohle je možná jeho poslední příležitost, a tak se chce rvát ze všech sil.

Děláte něco proto, abyste se udržel ve formě?
To, čemu by se dalo říkat fyzická aktivita, se odehrává na pódiu. Jediné moje cvičení jsou koncerty.

Pokud vím, každému turné Swans předcházejí zkoušky prováděné s až vojenským drillem. Četl jsem až o třítýdenním režimu, kdy zkoušení věnujete 10 hodin denně. Jak to kapela nese?
Abych byl upřímný, už to netrvá deset hodin. Už nepotřebujeme tolik drtit, protože od comebacku v roce 2010 je kapela mnohem lépe sehraná. Navíc moje uši jsou už tak dost zkoušené. Záměrně nenosím špunty, a kdybych zkoušel 10 hodin, byl bych už dávno hluchý. Teď tomu dáváme tak šest hodin maximálně.

Jak vznikají nové písně Swans, mám pocit, že mnoho jich bylo napsáno na turné. Nejprve je hrajete živě, teprve pak se objeví na albu.
Máme dva způsoby. První je ten, který jste popsal. Zrovna dnes ráno mě napadl rytmus a akordy, které jsme se během zvukové zkoušky pokoušeli rozvíjet. Nevím, kam to povede, ale nejspíš na další zkoušce vymyslíme basovou linku a snad mě napadnou slova. Pak ji začneme hrát a tím se přemění v něco zcela jiného. To byl případ i většiny skladeb na albu To Be Kind, které se rok a půl na turné změnili z drobných nápadů v obrovská monstra. Teprve pak jsme je nahráli. Druhý přístup je, že sám na akustickou kytaru složím píseň, kterou předložím kapele. Ale vždycky preferuji nejistotu. Líbí se mi ten pocit stát před publikem a úplně nemít skladby zažrané pod kůží. Vše je ponecháno napospas okamžiku. Přesně tak vypadají naše aktuální koncerty, dobrá polovina je nový materiál, který po skončená turné položí základ další desce.

Vaše skladby se skutečně dramaticky mění. Za ten bezmála tříhodinový koncert jich většinou odehrajete pouhých šest až osm. Kolik je dílem okamžité improvizace?
Improvizace není přesné slovo. Neimprovizujeme v tom smyslu, že by si hráči střídali sóla, spíše společně hledáme patřičný groove. Někdy ale skladba převezme vlastní kurz, a to je pak pocit, jako kdyby se kapela dostala do kolektivní meditace.

Na albu To Be Kind je několik skladeb, které jsou věnovány různým osobám. Jde o bluesmana Howlin' Wolfa, haitského revolucionáře Toussainta Louvertura nebo postavu z filmu Melancholie, kterou hraje Kirsten Dunst. Psal jste vždy s konkrétními lidmi na mysli?
Toussaint Louverture vznikl během zvukových zkoušek, jak jsem popisoval. Zrovna jsem četl úžasnou Louverturovu biografii a z ní jsem čerpal nápady pro slogany, které tento kus – to snad ani není hudba – obsahuje. Kirsten Supine jsem složil na akustickou kytaru a inspirovala ji scéna v Melancholii, kde se Kirsten Dunst nádherně nahá koupe ve světle přibližující se planety, která zničí celý svět. Po duchovní i erotické stránce to je překrásný výjev. Donutil mě k mnoha myšlenkám, z nichž některé jsou hodně intimní.

Pravidlem posledních alb se také stalo, že na nich hostují nějaké zpěvačky. Ať je to Karen O z Yeah Yeah Yeahs nebo St. Vincent. Je ženský hlas prvek, který má zjemnit celkový hutný zvuk Swans?
Ta protiváha je evidentní. Navíc se nejedná o novinku, v původní sestavě Swans figurovala podobně Jarboe. Někdy, když je hudba příliš silná a brutální, je dobré mít zde ženský hlas. Ale v žádném případě tu nechci naznačovat, že ženy nejsou silné, nebo jsou snad dokonce slabé, jde o to, že jejich hlas skvěle ladí s kytarou. Ženský hlas dokáže být zároveň asertivní i éterický. Je prostě příjemnější, než když tam pořád ječí starý nevrlý chlápek.

SWANS PARIS NOV 2o13 Photo Matias Corral copy • Autor: Respekt
SWANS PARIS NOV 2o13 Photo Matias Corral copy • Autor: Respekt

Na posledním turné hrál skladbu Coward. Pokud se nepletu, je to snad jediný případ, kdy jste sáhli do repertoáru Swans, který předcházel comebacku z roku 2010. Proč zrovna Coward?
Při zmíněném comebackovém turné jsme ještě hrávali I Crawled, líbila se mi ta jednoduchost, ale po čase mi to začalo připadat neupřímné. Nechtěl jsem a už se nechci ohlížet zpátky. Skoncovali jsme s hraním skladeb, které předcházely současné inkarnaci kapely. Musím říct, že naše publikum je nyní velmi mladé. Už na nás nechodí nostalgičtí vrstevníci, kteří chtějí slyšet staré věci, ale nová generace, kterou zajímá, co děláme právě teď. Za to jsme nesmírně vděčný, protože kdybych měl hrát kvůli obživě starý repertoár, tak by mi asi pukla hlava.

To je skutečně výjimečné. Mnoho kapel vaší generace a dosahu skutečně více spoléhá na raný repertoár, zatímco Swans se podařilo z této pasti vyklouznout. Zároveň hrajete pro nejpočetnější publikum, co jste kdy měli. Je to dáno tím, že dříve nebyli posluchači na brutální zvuk tak připraveni jako dnes? Co se vůbec změnilo od dob, kdy jste v osmdesátých letech začínali?
Nejde popřít vliv internetu. Tam si nás našli mladší lidé a novináři jako třeba vy. Ti chtěli slyšet, co můžeme nabídnout. V dobách, kdy internet neexistoval, jsme se marně dobývali do vrat tradičního hudebního tisku, ten míval poměrně úzké spektrum vkusu. Swans nebyli zajímaví. Ale díky sítí publikum mělo šanci najít si nás samo.

Zároveň jste právě na publikum vždy dost spoléhali. Každé album, které jste od roku 2010 natočili, vzniklo díky crowdfundingu. Byl to nezbytný krok?
Naprosto nezbytný krok. Právě díky těmto lidem jsme vůbec mohli skladby natočit, aby zněly opravdu dobře, a vydat je na CD nebo vinylu. A děláme to i přes to, že jejich prodeje – upřímně – nejsou tak dobré, jak bych doufal.

Je tedy natáčet alba důležité?
Album je pro mě umělecká forma. Stejně důležitá jako koncert. Dávám do nich celé své srdce, navíc si ještě perverzně užívám to, že vždy vymýšlím hodně finančně náročné obaly. Ten předmět je pro mě strašně důležitý. Když natáčím album, nepřemýšlím nad ním jako nad downloadem. Proboha! Pomalu se smiřuji se s tím, že dnes lidé hudbu konzumují jen digitálně, ale pro mě je ideál vinyl nebo CD.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].