Pro kapelu je dnes nejlepší, když zazní v seriálu

Jako když se skvělý indie rock smísí se Sigur Rós, tak charakterizoval londýnskou čtveřici The Boxer Rebellion její velký fanoušek, herec Simon Pegg. Kapela, jež mísí britský talent pro melodické linky s citem pro atmosférické plochy, se v Česku objevila před čtyřmi lety na táborském Planet Festivalu. Mezitím její hvězda – především ve Spojených státech – stoupala díky propracovaným deskám The Cold Still a letošní Promises. Na první sólové klubové vystoupení se kapela vedená zpěvákem Nathanem Nicholsonem chystá 23. září v pražském Lucerna Music Baru.

Pojmenovali jste kapelu podle historického povstání v Číně. Jakou to má s vámi souvislost?
Neváže se k tomu žádné zajímavé vyprávění. Prostě jsme před lety potřebovali jméno - a ukázalo se, že je to byl velmi tvrdý oříšek. Psát písničky je o poznání snadnější, než jim dávat názvy. Náš manažer přinesl encyklopedii historických událostí; a co budu povídat, nedostali jsme se dál než k písmenu B. V kapele, která funguje na demokratických základech, je často dost obtížné se na něčem shodnout. Aby se něco líbilo čtyřem lidem, zabere to dost úsilí. Samozřejmě si ale uvědomuju, že za tím jménem se skrývá důležitá událost, kterou my svým významem nepřebijeme.

https://www.youtube.com/watch?v=xFUXSZVXNaY

Nedávno jste se objevili v noční show Jaye Lena. Pro mnoho britských kapel, které obecně nemívají ve Spojených státech snadnou cestou, je to významný úspěch. 

Před Lenem jsme hráli už u Davida Lettermana. Pro mě to byl výjimečný okamžik, protože jako jediný z kapely pocházím ze Spojených států a tyhle noční show jsem během dospívání sledoval. Bylo vtipné, že se to točí odpoledne, takže trochu simuluješ atmosféru pozdního večera.

Boxer Rebellion přispěli na soundtrack, a dokonce se objevili jako celá kapela v romantické komedii Going the Distance – Dál než se zdálo. Jak k tomu došlo? Vybrala si vás přímo Drew Barrymore, která v ní hraje?
Náš vůbec první koncert ve Státech se odehrál v Los Angeles v klubu Troubador. Náš manažer tam přivedl lidi od filmu, kteří zrovna sháněli hudbu i kapelu, a my se zdáli být na ráně.

Jak probíhalo hollywoodské natáčení? V porovnání třeba s videoklipy.
Je to jen otázka větších měřítek. Byl tam obrovský štáb, stovky komparsistů a kvůli natáčení té scény uzavřeli v New Yorku celý blok. Prostě víc peněz ve hře.

Jak prožívá kapela vystoupení před publikem komparsistů?
To bylo hodně divné. Hráli jsme na playback, na place je přísně zakázaný alkohol, ale nám povolili výjimku. Dali jsme si trochu whiskey a vážně jsme ji potřebovali, protože předstírat euforii před davem lidí, které kapela vůbec nezajímá, není úplně příjemná situace. Ve chvíli, kdy skladba skončila, ozval se bouřlivý potlesk, ovšem pak režisér zahlásil: „Stop“ – a nastalo hrobové ticho. Něco tak divného jsem před tím ani potom nezažil.

Minulé album jste natáčeli ve studiu Real World Petera Gabriela, což je podle dostupných informací studio s největší režijní místností na světě. Co vás tam zavedlo?
Zase náš producent Ethan John. Natáčel tam mnoho jiných interpretů jako Toma Jonese nebo Lauru Marling. Bylo to úžasné; strávili jsme tam pět úžasných týdnu. Studio sídlí poblíž malé vesničky a celé okolí mi tak nějak připomínalo Kraj z Pána prstenů. Nic tě tam neruší. Jsi tam jako na prázdninách, jen nahráváš.

Vaše skladby se objevují v mnoha seriálech i počítačových hrách. Máte na to nějakou politiku? Je hranice toho, komu jste ochotní skladbu poskytnout. Ptám se i proto, že za deset let, co vaše kapela funguje, se hodně změnilo.
Všechno se změnilo díky digitalizaci. Když jsme začínali, digitální hudba takřka neexistovala. Možná jen na Napsteru. Pamatuji si, že když jsme v roce 2005 vydali první album, tak velký label Mercury, pod nímž jsme tehdy byli, rozhodl, že druhý singl z něj vyjde pouze v digitální podobě. To byl tehdy rozsudek smrti, hudba na internetu ještě neměla takový dosah. Lepší než vydat to digitálně by bylo nevydat to vůbec. Dnes je to jediný a nejlepší způsob, jak něco vydávat. Co se týče seriálu a filmů, tak na tom si dáváme záležet, protože to je dnes nejčastější způsob, jak se širší publikum o nové kapele dozví.

Můžete to něčím dokumentovat?
Jistě, pokaždé když se naše skladba objevila v seriálu Chirurgové – tam jsme byli třikrát – nebo v Upířích denících, vzrostly nám prodeje na iTunes.

Pomáhá k úspěchu Boxer Rebellion v USA už zmíněný fakt, že jste se narodil ve Státech?
Neřekl bych. Často ani velcí fanoušci kapely a moji známí nevědí, že odtamtud pocházím. Možná jen na naše koncerty v Tennessee, kde jsem se narodil, přijde o pár lidí víc. Mám tam stále ještě trochu kořeny. Minimálně jednou ročně tam jezdím za rodinou.

Proč jste Ameriku opustil?
Hodně jsem studoval v zahraničí a jednoho dne jsem v Británii už zůstal, protože jsem vždycky fatálně miloval zdejší hudební scénu. Dneska tomu je už třináct let.

V začátcích jste měli i poměrně velké štěstí na kapely, které si vás zvaly jako hosty na své koncerty. Byla to jména jako Lenny Kravitz, The Killers nebo Gary Numan. Čím jste je oslovili?
Nemám tušení. Ani nevím, jestli se jim vůbec naše kapela líbila…