Odstartovaly hvězdy streamovací válku se Spotify?

„Dnes stojíme na skutečném začátku mise, která změní status quo a vrátí hudbě její hodnotu,“ hovořila emotivně zpěvačka Alicia Keys před pár dny při mediální prezentaci hudební streamovací služby Tidal. „Je to neuvěřitelné. Úžasné. Co všechno spolu můžeme dokázat,“ pokračovala. A když se rozhlédla kolem sebe, stáli na pódiu v řadě Jay-Z, Beyoncé, Madonna, Kanye West, Jack White, členové Daft Punk či Arcade Fire, přes video se připojil také Chris Martin s Coldplay.

Tidal – služba zastřešená investicí rappera Jay-Z - byla na tiskové konferenci ohlášena za velkých fanfár: jako nová, vysoce účinná zbraň v boji s pirátstvím, jako nástroj spravedlnosti při vyplácení muzikantů, který bude jednat přímo s umělci, a ne s jejich vydavateli, a nakonec také coby neopakovatelný audiofilní zážitek pro posluchače. Skoro by se zdálo, že Tidal napraví všechny křivdy napáchané během dekády, kdy se hudební byznys hroutil.

Při bližším pohledu však Tidal vzbuzuje mnohem více otázek ohledně budoucnosti streamování a poslechu hudby, než kolik nabízí nadějí a příslibů na zisk. Křest Tidal tak spíše připomínal demonstraci síly superhvězd, které zoufale usilují o maximální zisky a jsou ochotny o ně prosit i vyhrožovat.

Prvním rozdílem oproti konkurenčnímu Spotify, který je Tidalu pochopitelně trnem v oku, je to, že nova služba nezná poslech zdarma. Posluchač si buď platí standardní službu za 10 dolarů, nebo luxusní za dvojnásobek, jež mu dovoluje poslouchat hudbu v bezztrátovém formátu.

Dalším krokem pak je rozhodnutí těchto populárních hudebníků šířit svou hudbu exkluzivně přes Tidal (byť třeba jen po omezenou dobu). Jak dobře popisuje magazín Wired nebo analytik hudebního trhu Bob Lefsetz: představa, že mladá generace posluchačů, jež je dnes zvyklá dostávat na sítí „něco za nic“, začne náhle platit, je naprosto scestná. „Hudební fanoušci jsou přesně ti lidé, kteří sedí doma, jsou na mizině a čekají, až jim rodiče pošlou nějaké peníze na účet,“ s nadsázkou konstatuje Lefsetz.

Vytýčení jasné hranice, že zadarmo si člověk nic nepustí, může od hudby spíše odradit, protože letité zkušenosti Spotify potvrzují, že lidé mají tendenci poslouchat tím víc a víc, čím snazší přístup k hudbě mají. Ostatně ani dražší bezztrátový formát se nezdá jako extra bonus, protože většině konzumentů na HD zvuku nejenže nezáleží, ale často jejich ucho ani nepozná rozdíl.

Co se výplat tantiém týče, na vině za to, že ze streamování putují k hudebníkům pouze drobné, jsou v drtivé většině nevýhodné smlouvy, které podepsali se svými vydavateli - a nikoli to, že streamovací služby neplatí. Tuto nerovnováhu nejspíš nezmění ani Tidal, protože i pro něj budou muset zakladatelé hudbu licencovat od vydavatelů.

Poslední záchvěv nedůvěry pak vzbuzuje rozhodnutí umístit vlastní hudbu exkluzivně na Tidal a stáhnout ji odjinud. Od velkých hvězd to působí jako vydírání. Pro méně slavné muzikanty by tato exkluzivita byla překážkou, jejich nadějí je spíše dostávat hudbu k fanouškům co nejvíce kanály a příjmy dávat dohromady po kouskách. Zůstanou-li jen na jedné platformě, ztratí publicitu.

Sázka na výhradní obsah je každopádně velmi nepohodlná pro uživatele. Nejenže se nedá očekávat, že si kdokoli bude platit dvě, nebo dokonce víc streamovacích služeb jen proto, že někde bude mít Kanye Westa, a jinde ne. Pravděpodobnější scénář je, že buď všechno najde na jednom místě a po zbytku se poohlédne na YouTube, upirátí si to, nebo o to ztratí zájem.

Vzhledem k tomu, že v létě spustí streamovací službu i Apple, lze tušit, že nejspíš stojíme na začátku boje o lukrativní segment. Ovšem v momentě, kdy se streamovací trh začne drobit na desítky hráčů, z nichž každý bude mít něco, a něco jiného ne, konzumenta to definitivně otráví.

Spuštění Tidalu tak spíše než závan budoucnosti připomíná panickou snahu konzervovat, co se dá, a nepřipustit změnu. Úmysly jsou o to méně uvěřitelné, že za nimi vlastně stojí tytéž hvězdy, jimž už dnešní trh de facto patří.