Jděte všichni do NG!

Několik stovek let v Čechách nebylo většího malíře. A několik let nebylo v Národní galerii větší výstavy. Dneska se ve Valdštejnské jízdárně a Jízdárně Pražského hradu pro veřejnost otevřela zatím největší výstava barokního génia Karla Škréty a autor těchto řádků má po delší době konečně důvod zaměstnancům Národní galerie vzkázat: pěkné, opravdu pěkné.
Kolega Jaroslav Formánek včera dopsal text o tom, jaký zájem momentálně provází Monetovu retrospektivu v pařížském Grand Palais, kde se na ni chce dostat tolik lidí, že muzeum ke konci výstavu zpřístupní nonstop (více se v pondělí dočtete v novém čísle Respektu). Bylo by samozřejmě pěkné, kdyby se podobné nadšení pro umění objevilo i teď při příležitosti retrospektivy Karla Škréty, ovšem, jak známo, Češi umění neholdují zdaleka tolik jako Francouzi, byť i v tomhle případě jde o přehlídku díla jednoho z jejich „nejvěrnějších synů“, jak se dříve vzletně říkalo – Škréta kvůli návratu z pobělohorské emigrace do rodné země dokonce konvertoval ke katolictví.
Když už je tedy konečně šance udělat Národní galerii propagaci, pojďme v krátkosti na to. Kurátor Vít Vlnas do dvojvýstavy shromáždil přes 400 artefaktů včele s výjevem Nanebevzetí Panny Marie z hlavního oltáře Týnského chrámu, Svaté rodiny z bočního oltáře téhož kostela, nedávno objeveným ranným portrétem dvou dětí Hra o jablko nebo enigmatickou Podobiznou mladého muže, u níž se odborníci přou, jestli ji skutečně namaloval Škréta, jehož jméno stojí na zadní straně plátna. A aby snad někdo nebyl nepříjemně překvapen: expozice není jen o Škrétovi, ale taky o jeho součastnících, žácích a následovnících, takže je tu i spousta obrazů jiných autorů. Což je ale pro udělání si obrázku o barokním mistrovi jenom dobře.
Tak teď aby se ještě Národní galerie začala s podobnou péčí starat i o umění o několik set let mladší, respektive to úplně nejmladší. Je přitom o co, což autor těchto řádků dokládá ve velkém tématu o proměnách současné české výtvarné scény za posledních dvacet let, které rovněž vyjde v pondělním Respektu. Jako průvodce tu slouží Cena Jindřicha Chalupeckého, která si v úterý odbyla jednadvacátý ročník. Kdo to snad ještě neslyšel, vyhráli Vasil Artamonov s Alexeyem Klyuykovem. Takže pěkný víkend a v pondělí se - o což vás autor těchto řádků s pokorou hodné barokní doby pěkně prosí - nezapomeňte stavit v trafice.