
Velebme velikány a kdo neumí říkat L, ať si to zopakuje víckrát za sebou a rychle, to mu vůbec neuškodí. Zasloužili by to, a my je na tomto místě nevelebíme většinou z prostorových nebo časových důvodů. Ale tentokrát už skutečně budeme velebit. Uplyne totiž zrovna 125 let od vynálezu z největších. Myčka na nádobí byla poprvé sestrojena v prosinci 1886. Tak jdeme na velebení.


Nejprve ale k roku 1893. Výstava ke kolumbovskému výročí v Chicagu byla velkolepá. Na rozsáhlém výstavišti byly k vidění divy Ameriky: obří vyhlídkové kolo a břišní tanec hootchy kootchy. Dále elektrický inkubátor na kuřata, elektrické křeslo na popravy a pak myčka, která měla do budoucna zmírnit utrpení zvané mytí nádobí.
Jak známo, ruční mytí nádobí obnáší mechanické odstraňování nečistoty za fyzické námahy, za značného zamaštění a za pocitů ztráty vlastního významu. Myčka totéž dělá za pomoci trysek, které stříkají na nádobí horkou vodu a svou situaci nereflektují, aspoň ne hlasitě, což je jejich hlavní přednost. To už se pomalu dostáváme k velebení. Nejdřív ale zmiňme, že vývoj musel projít množstvím slepých uliček, kdy vznikaly myčky spíš jako necky, v nichž se ponořené nádobí točilo za pomoci kliky jako na kolotoči. Pak ale právě nastal rok 1886 a skoro celý uplynul, až byl prosinec. A tehdy Josephine Cochran, která se ovšem podepisovala Cochrane, vynalezla myčku na nádobí, v principu podobnou, jak ji známe dnes, a to z nespokojenosti s domácím personálem, který myl její rodinný porcelán nepořádně a oštipoval ho. Když ji vynalezla, zkonstruovala ji a vystavila na kolumbovské výstavě v Chicagu, čímž zmírnila utrpení z mytí, což byl právě důvod k velebení. Z prostorových a časových důvodů a také z důvodů špatného plánování a liknavé organizace na to však bohužel zase nedojde. Poznamenejme si to tedy jako úkol na příště: velebme velikány.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].