Tomio Okamura neustupuje ze svých plánů na zničení české ekonomiky

Předseda koaličního hnutí SPD Tomio Okamura opakovaně mluví o tom, že by Ukrajince rád „ukončil“ a že je český trh práce nepotřebuje. Jeden z aktuálně nejmocnějších politiků na českém politickém písečku usiluje o jejich vytlačení ze země a z trhu práce, což by ale podle kompetentních lidí od ekonomů po odboráře znamenalo pro českou ekonomiku obrovský šok, včetně existenčního zakymácení některých hospodářských oborů a růstu cen v důsledku nedostatku pracovní síly.

Kromě pravděpodobného ekonomického otřesu by Okamurova cesta vedla i k riskantnímu sociálnímu experimentu. Každý rok totiž kvůli stárnutí zmizí z tuzemského pracovního trhu 40 tisíc rodáků, jejichž ztráta musí být vykrývána zahraničními pracovníky – a vyloučíme-li z náhrad Ukrajince, znamená to řádově vyšší příchod pracovníků ze zemí, jako jsou Filipíny, Indie nebo Mongolsko, tedy možnost přesně toho kulturního mixu, před nímž Tomio Okamura už řadu let varuje.

Milion cizinců

Statistika ukazuje, že český trh práce je na cizincích značně závislý. V tuzemsku pracuje zhruba 950 tisíc lidí původem ze zahraničí a nejvíc z nich – 374 tisíc – je právě z Ukrajiny. „Ukrajinští pracovníci jsou výrazně soustředěni do několika manuálně a provozně orientovaných sektorů,“ přibližuje ekonomka ze Sociologického ústavu AV ČR Kamila Fialová realitu, ve které Ukrajinci tvoří podstatnou část pracovní síly ve stavebnictví nebo ve zpracovatelském průmyslu. Zatímco třeba sousední Slováci, které většina Čechů za cizince ani nepovažuje, pracují napříč ekonomikou a v soukromém sektoru vydělávají v průměru 49 tisíc korun, což je více než čeští zaměstnanci se 42 tisíci korun, tak Ukrajinci berou průměrně částku výrazně pod průměrem: 33 tisíc korun.

O těchto lidech Okamura mluví jako o nepotřebných – jak uvedl třeba nedávno na Primě. „Přece mi nechcete říct, že před čtyřmi lety před zahájením konfliktu na Ukrajině nefungovala ekonomika. To je nesmysl, ekonomika fungovala mnohem lépe než po nástupu Fialovy vlády a Ukrajinců tady bylo o 400 tisíc míň,“ řekl Okamura s odkazem na období, kdy se celý svět probouzel po pandemických otřesech do nového světa.

Na základě podobných argumentů, vycházejících spíše z nahodilých pocitů, brojí předseda SPD proti Ukrajincům dlouhodobě. Ještě během vyhrocené předvolební kampaně mluvil například o tom, že „Ukrajinci berou našim lidem práci a zhoršili dostupnost bydlení i zdravotnictví“ a že kdyby měl tu moc, nechal by v Česku „pouze ty, kteří prokazatelně pracují na pracovním místě, pro které není k dispozici český občan“. Jak přesně by se určovalo, pro kterou pracovní pozici je „k dispozici český občan“ a pro kterou není, Okamura neupřesnil.

Ačkoli Okamura svou rétoriku stupňuje i po vstupu do vlády, který jeho prohlášením zajistil publicitu i závažnost, nálada vůči Ukrajincům se mezi českými zaměstnanci zlepšuje: ačkoli podíl lidí obávajících se ukrajinského „braní pracovních míst“ lokálním zájemcům je dnes podle čerstvého průzkumu společnosti Alma Career zhruba 48 procent (oproti 42 procentům v loňském roce), na druhou stranu 55 procent zaměstnanců (o 11 procentních bodů více než loni) souhlasí s tím, že přítomnost Ukrajinců pomáhá české ekonomice řešit problém nedostatku pracovníků. U zaměstnavatelů je situace ještě výraznější, jen 14 procent z dotázaných vidí v zaměstnávání Ukrajinců riziko pro stabilitu domácího trhu práce.

Pozitivní postoj k Ukrajincům zastává i zdejší největší odborová centrála Českomoravská konfederace odborových svazů. Její šéf Josef Středula považuje nucený ukrajinský exodus z Česka za obrovský otřes a „nežádoucí ekonomické tornádo“. „Bez ukrajinských řidičů, prodavaček, uklízečů, zdravotních sester, montérů, pracovníků ve stavebnictví by se asi do značné míry zastavil život. Zbavit se rázem takového množství pracovní síly, která nám jako státu stále zoufale chybí, by znamenalo skokové zvýšení cen a dostupnosti zboží a služeb,“ říká zkušený odborář.

Středula naráží na fakt, že některé obory jsou na Ukrajincích natolik závislé, že by jejich odchod přinesl následky srovnatelné s pandemickými omezeními. V odvětvích, jako jsou zpracovatelský průmysl, stavebnictví, doprava nebo sociální služby, pracují desetitisíce Ukrajinců na pozicích, o které Češi kvůli namáhavosti či špatnému ohodnocení nemají zájem. Citovaná ekonomka Kamila Fialová zdůrazňuje, že Ukrajinci „nezastávají ,přebytečná‘ místa, ale pozice, které český trh práce dlouhodobě obtížně obsazuje“.

Příkladem může být třeba zmiňované stavebnictví, ve kterém celkově pracuje přes 400 tisíc lidí, z nichž celá desetina jsou Ukrajinci. Přijít o tak velké množství pracovníků by nevyhnutelně znamenalo pomalejší a dražší výstavbu za situace, kdy i bez toho v posledních letech kvůli zvyšujícím se nákladům na materiál i nedostatku pracovní síly výrazně rostou ceny nemovitostí.

Ukrajinští uprchlíci před ruskou agresí berou zavděk i špatně placenými místy, jež neodpovídají jejich kvalifikaci z domovské země. „Zvlášť výrazně se propad v povolání týkal žen: více než polovina zaměstnaných uprchlic pracovala po celé sledované období (mezi lety 2022–2024) výrazně pod svou předchozí profesní úrovní,“ říká Fialová a doplňuje, že zhruba jen třetina ukrajinských uprchlíků našla v Česku práci alespoň na své předchozí úrovni a že se ani čtyři roky po začátku války tato situace – ztrátová pro pracovníka i hostitelskou zemi – příliš nelepší.

Ukrajinci v Česku nemají na růžích ustláno – téměř 100 tisíc z nich pracuje přes agenturu, což je způsob zaměstnání, který je v tuzemsku spojen s velkou nejistotou, nízkým ohodnocením a nehostinnými podmínkami ve fabrikách, s nimiž agentury spolupracují. Výsledkem je, že podle průzkumu organizace PAQ Research Hlas Ukrajinců má tato národnostní menšina mnohem vyšší zkušenost s příjmovou chudobou – ta hrozí až 40 procentům z nich, což je čtyřnásobek oproti průměru české populace. „Je ostudné, že v průměru tady lidé z Ukrajiny pobírají oproti Čechům o 10–12 tisíc méně za stejnou práci,“ říká odborář Josef Středula.

Po válce zpět domů!

Přes všechny zmíněné argumenty zaměstnavatelů, ekonomů a odborářů Okamura trvá na svém pocitu, že Ukrajinců „je tady moc“ a že při současném povyskočení nezaměstnanosti (3,1 procenta, pořád nejnižší číslo v EU) je v „takové míře nepotřebujeme“. „V manuálních profesích se stává, že když se o pracovní místo uchází Čech a Ukrajinec, tak si firma vybere Ukrajince za méně peněz, který bydlí na ubytovně, než našeho tátu od rodiny. Ten si pak žádá o dávky v nezaměstnanosti,“ popsal předseda sněmovny nedávno v televizi, jak podle něj dnes vinou přítomnosti Ukrajinců vypadá česká realita.

Pokud má Okamura problém s tím, že se překvalifikovaní Ukrajinci (polovina z nich před válkou působila na odborných a manažerských pozicích) ucházejí o manuální práci, čímž podle něj připravují o zaměstnání našince, nabízí se jedno řešení: umožnit válečným uprchlíkům, aby si mohli najít zaměstnání odpovídající jejich vzdělání a zkušenostem. „Řešením proto není omezovat jejich zaměstnávání, ale zabránit tomu, aby byli používáni jako levná pracovní síla: posílit kontroly pracovních podmínek, omezit zneužívání agenturní práce, urychlit uznávání kvalifikací, podporovat výuku češtiny a umožnit zejména ženám s dětmi lepší přístup ke školkám,“ říká ekonomka Fialová.

Kdyby šéf sněmovny uspěl ve svém dlouhodobém snažení a skutečně se mu povedlo většinu Ukrajinců, kteří přišli po únoru 2022 do Česka, odeslat zpět do vlasti, pro tuzemský pracovní trh by to zřejmě byla těžko řešitelná výzva. „Rozdíl v počtu narozených dětí mezi generací Husákových dětí a současnými ročníky je 100 tisíc lidí ročně. Těch 400 tisíc Ukrajinců nás na pracovním trhu zachránilo už po covidu a zachraňují nás i teď,“ říká Blanka Šefránková, ředitelka Sekce zaměstnavatelské ze Svazu průmyslu a dopravy ČR. „Služby by se bez nich neobešly.“

Jak zmínil i již citovaný Josef Středula, dopad ztráty Ukrajinců by byl patrně dvojí: jednak zdražení zboží i služeb, protože by zaměstnavatelé kvůli menší konkurenci na trhu práce museli výrazně přidat na mzdách. Druhým důsledkem by bylo, že by firmy musely hledat pracovníky jinde: třeba na Filipínách, odkud zaměstnavatelé dovezli do Česka kolem 15 tisíc zaměstnanců, nebo třeba v Indii, z níž přišlo devět tisíc pracovníků do tuzemského průmyslu. To by ale samozřejmě bylo dražší, náročnější, trvalo by to déle a pravděpodobně kvůli kulturní vzdálenosti by to bylo i složitější.

Kdyby se to ale předsedovi SPD skutečně povedlo a Ukrajinci by ve velkém odešli, poškodil by patrně zemi jako nikdo před ním. Ze všech výpadů Tomia Okamury, který svou politickou kariéru postavil na hlasitých útocích a pohrdání vůči menšinám, je tak rozdmýchávání nenávisti vůči Ukrajincům patrně jeho nejvíce „protičeská“ aktivita: tuzemské hospodářství a životní úroveň zdejších občanů se bez ukrajinské síly v současné době už neobejdou.