Západ se bojí používat slovo válka
Putin prý nehodlá rozbíjet sféry vlivu a ohrožovat členské státy EU a NATO
Anatole Kaletsky na Reuters vysvětluje, proč podle něj nové příměří mezi Ruskem a Ukrajinou vydrží. V Kyjevě prý sice existuje „válečný tábor“ reprezentovaný premiérem Jaceňukem (ten žádá NATO, aby přišlo Ukrajině na pomoc), ale ukrajinský parlament nakonec odhlasoval dočasnou autonomii pro Doněckou oblast.
Kompromis je pro Ukrajinu i Evropu lepší než vleklý konflikt. Putin a Porošenko se prý na něčem podobném chtěli dohodnout už na počátku léta, ale sestřelení letadla všechno pokazilo a německá kancléřka Angela Merkelová se nemohla stát nestrannou zprostředkovatelkou míru.
Putin prý nehodlá rozbíjet sféry vlivu a ohrožovat členské státy EU a NATO. Mnohem důležitější než východní regiony je pro budoucnost Ukrajiny otázka, co jí nakonec bude EU ochotna nabídnout. Ukrajina má 44 milionů obyvatel, což je jako Bulharsko, Rumunsko a celá bývalá Jugoslávie dohromady. Kdyby byla přijata do EU, sesadí Polsko z pozice dominantního státu v regionu a Francii z pozice zemědělské mocnosti.
Co se Ruska týče, momentálně trpí sankcemi, ale do budoucna je může využít ve svůj prospěch. Rusko trpí klasickým „surovinovým prokletím“, protože je relativně otevřenou ekonomikou a nejotevřenější ekonomikou mimo OECD (zahraniční obchod činí 52 procent HDP, což je dvakrát více než v Brazílii).
Obchodní protekcionismus, k němuž sankce povedou, pomůže přeorientovat ruskou ekonomiku směrem ke zvýšení domácí produkce, která sice nebude tak superkvalitní jako to, co Rusko dovážejí, ale bude alespoň nějaká. Ruská ekonomika se nebude tolik blýskat, ale bude vyváženější.
Nic proti ekonomickým vývodům autora, ale nevím, odkud vlastně bere přesvědčení, že se Putin chová racionálně a nechá členské státy NATO a EU navždy na pokoji. Kromě toho, že to autor napsal, to nijak nevysvětluje.
…
Stephen L. Carter se na Bloombergu pozastavuje nad tím, jak se Západ bojí používat slovo válka a čím vším se ho snaží nahradit. Nejenže se bojíme vyhlásit válku Islámskému státu, dokonce diskutujeme, jestli máme Islámskému státu vůbec říkat stát. Válka není deklarována jako válka, nýbrž je „autorizováno použití vojenské síly“.
V Iráku budou americké pozemní síly, ale nesmí se jim tak říkat, i když budou na zemi a budou mít na sobě boty. Válka není válka, nepřítel není nepřítel a Sýrie, která sama nemá vládu uznanou Západem, možná už není ve skutečnosti Sýrie.
Autor se v textu zabývá historií orwellovského přístupu k terminologii, který se bojí nazývat věci pravými jmény, a navrhuje, aby se americké ministerstvo obrany vrátilo k názvu ministerstvo války, který mělo do roku 1949.
…
V souvislosti s referendem ve Skotsku se agentura Reuters jala zkoumat vnitřní integritu USA a zjistila, že v průměru 25 procent Američanů si přeje, aby jejich stát opustil unii. Na jihozápadě si to dokonce přeje 34 procent lidí; mezi příznivci Tea Party je to dokonce 52 procent.
Vlastně nic zvláštního, dalo by se říci. USA mají většinový systém, ale i tamější čtvrtina populace – podobně jako v západní Evropě – zastává extrémní postoje zleva doprava. Souvisí to jistě i s inteligencí a vzděláním apod.
…
Wolfgang Münchau se ve sloupku pro Financial Times zabývá Itálií, která se podle něj nachází na trajektorii, jež je neudržitelná v pravém smyslu slova, pokud se tedy výrazně nějakým zázrakem nezlepší produktivita. Nejde o absolutní podíl dluhu k HDP, ale o rapidní zhoršování.
Strukturální reformy – i kdyby se povedly – všechno nevyřeší. Japonsko se do značné míry strukturálně reformovalo, ale růstu to moc nepomohlo. Itálie potřebuje společný evropský dluhový instrument, ale je velmi nepravděpodobné, že toho dosáhne. Takže se bude muset něco stát. Budoucnost eurozóny se odvíjí od italské schopnosti generovat ekonomický růst.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].