Záchrana Irska, nebo německých a anglických bank?

Všude se mluví o pomoci Irsku, ale bylo by též dobré mluvit o pomoci německým a britským bankám a investorům. Podle údajů Bank of International Settlements (centrální banka centrálních bank) jsou největšími věřiteli irské ekonomiky (půjčky vládě, bankám a nefinančním korporacím) Německo (půjčilo 109 miliard eur), Británie (půjčila 100 miliard eur) a Francie (půjčila 40 miliard eur).
Tato suma se rovná sedmi procentům britského HDP, 4,5 procentům německého HDP a dvěma procentům francouzského HDP. Stejně jako o záchranu Irska se tedy jedná o záchranu německých a britských bank. Tím se vysvětlují minimálně dvě věci. Všimněme si, že poměr Německo–Francie je opačný oproti zaúvěrování Řecka. A též se ukazuje, proč Irsku ochotně pomáhá Británie, která odmítla jakkoli participovat na pomoci Řecku.

Při pohledu do zpětného zrcátka dává jaksi všechno smysl (od řecké po irskou krizi). Jedna a jedna rovná se dvě.

…

Podle Lenky Zlámalové – a nejen podle ní – nízké irské daně za krizi nemohou. S tím lze vcelku souhlasit. Je to spíše tak, že otázka irských korporátních daní a otázka adekvátní kapitalizace irských bank spolu moc nesouvisí a není v tuto chvíli moc důležitá. Věc druhá je, zda má Irsko vůbec manévrovací prostor pro udržení si nízkých daní. V prohlášení irské vlády k záchrannému balíku se o daních pro jistotu ani slovem nemluví. (To může znamenat dvě věci: buď je ta dohoda tajná, nebo Irsko vyhrálo. Vsadil bych si na to první.)

S čím ovšem nelze souhlasit, je názor Lenky Zlámalové, že za krizi nemůže irská vláda, ale euro. V tom případě je třeba ptát se, kdo mohl za islandskou bankovní krizi. Také euro – když ho na Islandu nemají? Příčinou irské krize byl – podobně jako na Islandu – nabobtnalý (vůči velikosti irské ekonomiky) privátní bankovní sektor, který byl mizerně regulován, především ve své příliš jednoznačné orientaci na nemovitostní sektor.

…

Velmi se mi líbí začátek komentáře Wolfganga Munchaua ve Financial Times. Když spojíte šestnáct malých otevřených ekonomik, dostanete velkou uzavřenou ekonomiku. Ale tady je chyták: když shromáždíte lídry šestnácti otevřených ekonomik, budete mít místnost sestávající z šestnácti malých lídrů a celá institucionální struktura sestává z ukazování prstem: Irové říkají, že nejsou Řecko, Portugalci říkají, že nejsou Irsko. Španělé říkají, že nejsou Portugalsko. Co není Itálie?…