Se zcela zásadním textem na téma krize eurozóny přišel analytik agentury Reuters Paul Taylor.
Podle něj je nakupování neomezeného množství státních dluhopisů ze strany centrálních bank často přirovnáváno k atomové zbrani, kterou mají centrální banky v arzenálu. Jde o potenciál nepřemožitelné síly, která může finanční spekulanty úplně zničit či anihilovat.
Podobně jako v případě nukleárních zbraní je lepší, když tato schopnost či síla centrálních bank zůstane v rezervě jako deterent čili řekněme zničující potenciál či odstrašující síla.
Podle Taylora si šéf Evropské centrální banky Mario Draghi vypůjčil rétoriku studené války, když v létě pravil, že „ECB udělá cokoli, aby eurozónu zachránila“. A pak dodal: „Věřte mi, bude to stačit.“
Jenže Draghiho slovník začal být brzy finančními trhy a tzv. komentariátem (hezký výraz – pozn. autora) zpochybňován. Má Draghi opravdu ty zbraně, nebo jenom straší? A pokud je snad přece jen má, odvážil by se je kdykoli použít? A je s Němci dohodnut, že to může udělat, nebo vlastně není? A dovolí si jednat, i když svolení Němců nakonec mít nebude? A když použije atomovku jednou, dovolí si ji opravdu použít i podruhé?
Autor dále cituje Simona Lunna, bývalého strategického plánovače NATO: „Klíčový princip jaderného odstrašování je důvěryhodnost. Ti, které máte odstrašit, musejí opravdu věřit, že jste schopen to udělat. Musejí tušit, že nemáte jen vojenské prostředky, ale také politickou vůli.“
Americký nukleární deterrent byl důvěryhodný částečně proto, že Washington opravdu svrhl atomové bomby na Japonsko v roce 1945. Nikdo si od té doby nemohl být jist, že to Američané neudělají znovu. „Nukleární kredibilita“ ECB se ustanovuje daleko obtížněji. Program ECB neměl být vázán na podmínky. Švýcarská centrální banka prohlásila, že udělá „cokoli“, aby ubránila paritu franku s eurem, a trhy to dostatečně odradilo, aniž Švýcaři museli masivně intervenovat.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
