0:00
0:00
Audit Jana Macháčka18. 3. 20143 minuty

Současné Rusko prý stvořil Západ

Export marxismu plus recese japonské ekonomiky, evropská bankovní unie a italská fiskální přísnost

Anatole Kaletsky se ještě nedávno považoval za jednoho z nejsilnějších propagátorů tzv. abenomics, tedy revoluční ekonomické politiky japonského premiéra. Ta měla povzbudit poptávku třemi šípy: šokovým uvolněním měnové politiky, fiskálními stimuly a strukturálními reformami, deregulací a liberalizací. Jenomže především druhý a třetí šíp mají zpoždění.

Dnes se obává, co se stane, až japonská vláda masivně zvýší spotřební daň na začátku tohoto dubna.

↓ INZERCE

Japonska si v poslední době nikdo moc nevšímá, ale pořád je to třetí největší ekonomika světa, upozorňuje autor. HDP Japonska rovná se HDP Francie, Itálie, Španělska a Portugalska dohromady. Japonský průmysl je stále hlavní konkurenční vyzyvatel USA, Evropy a Jižní Koreje.

Váha Japonska má však stále potenciál započít finanční krizi, a to minimálně v celé Asii - a možná na celém světě. Co když se zvýšení daní nezdaří, Japonsko upadne do recese a jeho dluhopisová bublina praskne? Svět doufá, že se to nestane, ale doufání není žádná strategie.

Wolfgang Münchau se v pondělních Financial Times rozhodl – prý po dlouhém váhání – vyzvat Evropskou unii, aby odvolala připravovanou bankovní unii. Než schválit nesmysl, je lepší to celé odvolat a začít znovu po volbách. S novým Evropským parlamentem, novou Evropskou komisí a čistým stolem.

Podle Münchaua existují dva druhy politického kompromisu. Pokud je vaším cílem radikální změna, například změna provozu z levostranného na pravostranný, nemůžete obětovat principy a zavádět změny postupně, protože by to dopadlo smrtelně. Jiná varianta je cílit alespoň na něco, co můžete získat, i když to není všechno, co můžete získat. Špatná bankovní unie je horší než žádná.

Německo se však míjí s tím, co by mělo být na bankovní unii podstatné. Nechce pomáhat jiným zemím rekapitalizovat jejich banky a jakýmkoli způsobem to platit, ani nechce dovolit cizincům zavírat německé banky.

Evropské banky potřebují prý odhadem 1 bilion (anglicky trillion) eur nového kapitálu, což se ale bez veřejných peněz neobejde. Takže by možná bylo řešením zkusit to po evropských volbách alespoň bez Německa, a to se pak může eventuálně připojit později.

Slavný ekonom Charles Wyplosz oslavuje konec fiskální přísnosti v Itálii a politiku Mattea Renziho. Francouzský prezident Holland prý v tomto směru vedl kampaň, ale Renzi to udělal ve skutečnosti . Snížení daní z příjmu i ze zisku korporací italskou ekonomiku podpoří, stejně tak jako reforma, která ruší duální pracovní trh (tedy ten regulovaný a neregulovaný). Francie o tom léta jen mluví.

Komentář Edwarda Hadase o Rusku se mi sice moc nelíbí, ale je důležité tento názor znát. Západ prý rád poučuje Rusko, ale za vývoj v této zemi je odpovědný on. Západ exportoval do Ruska svůj vynález, marxismus, a v devadesátých letech Západ zase exportoval do Ruska víru v neregulovaný vše léčící svobodný trh, což vedlo k obrovské korupci a oligarchizaci ruské ekonomiky.

A nakonec to byl Západ, kdo uvolněnou měnovou politikou způsobil obrovský nárůst cen surovin, především ropy a plynu, z čehož profituje jak Putinův režim, tak sami oligarchové, kteří si zase ukládají peníze na Západě. Putin tedy dobře ví, co jsou západní vlády schopny udělat ve jménu růstu HDP.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].