0:00
0:00
Audit Jana Macháčka3. 12. 20103 minuty

Sníh a český chlív

Astronaut

Ptají se mne různí znechucení a zklamaní cizinci i američtí studenti, jestli je tohle počasí v Praze pro tuhle dobu nějak výjimečné. Ač nejsem expert na počasí, odpovídám, že nijak zvlášť, zima možná přišla o pár týdnů dříve. Následuje vždy otázka, proč tedy takový dopravní kolaps a hlavně proč nikdo neuklízí chodníky? Vždyť ta trocha sněhu není nic tak strašného, v takovém Chicagu běžně napadne třeba metr.

Člověk se sám osobně s přežíváním v českých poměrech nějak smíří (koneckonců žili jsme i za Husáka), jenže daleko obtížnější je strávit tu ostudu, ten trapas, ten signál, který tato země o sobě vysílá směrem ven, za hranice, do kulturního a civilizovaného světa.

K civilizaci a kultuře patří, že se lidé myjí, perou si, uklízejí, čistí záchod a nevylévají splašky, pomyje a fekálie z okna. I když jsme to jaksi během posledních pár let zapomněli, k civilizaci patří i zametání sněhu. Při té neustálé změně zákonů a vyhlášek už mne ani nezajímá, co je zákonnou příčinou marasmu (může za to Kubera, nebo je to naopak?). Důležitý je fakt, že se chodníky prostě neuklízejí.

↓ INZERCE

Vyspělost společnosti se nepozná podle toho, jak se jednotlivá individua (případně rodiny) starají samy o sebe. Starat se sám o sebe umí každý. Vyspělost společnosti se pozná podle toho, jak se dokáže starat o veřejný prostor, o prostor, který zdánlivě nikomu nepatří. Jestli tohle nechápeme, pak vylévání fekálií z okna přijde jako další přirozené stadium našeho celkového úpadku.
Koneckonců – psích fekálií na pražských chodnících také příliš neubývá, takže je jenom otázka času, kdy to vylévání z okna přijde.

Osobně pocházím ze čtvrti rodinných domků, kde se chodníky odhrnují a zametají dodnes. Kdo neuklízí, je před sousedy za prase a dovolí si to málokdo. Jak to udělat mezi činžáky, aby se někdo styděl, aby někdo vůbec cítil nějakou zodpovědnost? Odpověď je jednoduchá: chce to stabilní pravidla, aby lidé věděli, zda se má starat obec, či majitel domu. Všichni jsme teď oběťmi pohyblivosti a neustálé proměnlivosti pravidel. Nikdo už ani neví, kdo je za co vlastně odpovědný.

Pochopit tyhle elementární věci se mi jeví ještě důležitější než volby či vláda a která koalice v Praze. Zdá se mi to být jaksi o řád výš. Potíž je ale v tom, že spoustě lidem se to zdá být o řád níž. Připadá jim to asi jako nezajímavý komunální problém. A nejhorší je, že si na to lidi začínají zvykat: to je přece normální, že se po chodnících nedá chodit.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].