Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Audit Jana Macháčka

Sníh a český chlív

Ptají se mne různí znechucení a zklamaní cizinci i američtí studenti, jestli je tohle počasí v Praze pro tuhle dobu nějak výjimečné. Ač nejsem expert na počasí, odpovídám, že nijak zvlášť, zima možná přišla o pár týdnů dříve. Následuje vždy otázka, proč tedy takový dopravní kolaps a hlavně proč nikdo neuklízí chodníky? Vždyť ta trocha sněhu není nic tak strašného, v takovém Chicagu běžně napadne třeba metr.

Člověk se sám osobně s přežíváním v českých poměrech nějak smíří (koneckonců žili jsme i za Husáka), jenže daleko obtížnější je strávit tu ostudu, ten trapas, ten signál, který tato země o sobě vysílá směrem ven, za hranice, do kulturního a civilizovaného světa.

K civilizaci a kultuře patří, že se lidé myjí, perou si, uklízejí, čistí záchod a nevylévají splašky, pomyje a fekálie z okna. I když jsme to jaksi během posledních pár let zapomněli, k civilizaci patří i zametání sněhu. Při té neustálé změně zákonů a vyhlášek už mne ani nezajímá, co je zákonnou příčinou marasmu (může za to Kubera, nebo je to naopak?). Důležitý je fakt, že se chodníky prostě neuklízejí.

Vyspělost společnosti se nepozná podle toho, jak se jednotlivá individua (případně rodiny) starají samy o sebe. Starat se sám o sebe umí každý. Vyspělost společnosti se pozná podle toho, jak se dokáže starat o veřejný prostor, o prostor, který zdánlivě nikomu nepatří. Jestli tohle nechápeme, pak vylévání fekálií z okna přijde jako další přirozené stadium našeho celkového úpadku.
Koneckonců – psích fekálií na pražských chodnících také příliš neubývá, takže je jenom otázka času, kdy to vylévání z okna přijde.

Osobně pocházím ze čtvrti rodinných domků, kde se chodníky odhrnují a zametají dodnes. Kdo neuklízí, je před sousedy za prase a dovolí si to málokdo. Jak to udělat mezi činžáky, aby se někdo styděl, aby někdo vůbec cítil nějakou zodpovědnost? Odpověď je jednoduchá: chce to stabilní pravidla, aby lidé věděli, zda se má starat obec, či majitel domu. Všichni jsme teď oběťmi pohyblivosti a neustálé proměnlivosti pravidel. Nikdo už ani neví, kdo je za co vlastně odpovědný.

Pochopit tyhle elementární věci se mi jeví ještě důležitější než volby či vláda a která koalice v Praze. Zdá se mi to být jaksi o řád výš. Potíž je ale v tom, že spoustě lidem se to zdá být o řád níž. Připadá jim to asi jako nezajímavý komunální problém. A nejhorší je, že si na to lidi začínají zvykat: to je přece normální, že se po chodnících nedá chodit.

Reklama
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte