Sarkozy volá po jiné Evropě

Bývalý francouzský prezident prolomil ve středu dvouleté mlčení a dva dny před vypuknutím evropských voleb vyzval k radikální proměně Evropské unie. Cílem asi bylo pokusit se na poslední chvíli zabránit podporovatelům francouzské mainstreamové pravice v úprku k protievropské, extremistické Národní frontě.

Přestože Sarkozy už prezident není, zasluhuje si jeho text, který byl zároveň publikován ve francouzském časopise Le Point a v německém Die Welt, pozornost i v Česku. Už proto, že se mu věnují všechna velká světová média. Sarkozy říká věci, které se nám nebudou líbit, ale mohou silně rezonovat především v Británii a částečně v Německu.

Bývalý prezident se nejprve vymezil vůči těm, kdo chtějí Evropu rozbít. „Prý se nepoučili z historie a chtějí nás dovést na kraj propasti.“ Zároveň si je však vědom „hluboké úzkosti občanů z toho, kam EU směřuje“ a navrhuje radikální změny EU: mnohem hlubší a rychlejší integraci osmnáctičlenné eurozóny a drastické rozvolnění unie zbývajících 28 zemí a dramatické umenšení pravomocí evropské osmadvacítky.

Všimněme si, že v tomto ohledu Sarkozy de facto opakuje oficiální vládní politiku Spojeného království (nebo naší ODS), i když článek jako by oslovuje Francouze a Němce. 

Zastavit imigraci prý nejde, ale příliv imigrantů je třeba radikálně omezit a vytvořit nový, zvláštní Schengen 2 s právem na restrikce. Malé země jako Lucembursko, Malta a Kypr nesmějí mít v eurozóně stejná práva jako větší státy. Německo a Francie se musejí pevně chopit ekonomické vlády v eurozóně. Ve skutečnosti jsou „prý dvě Evropy, které se vyvíjejí dvěma různými směry“ a „evropská osmadvacítka je nesrozumitelný labyrint, který riskuje exit Británie“.

K tomu několik poznámek:

1. Požadavek na větší institucionální integraci eurozóny je tradiční požadavek francouzský, kterému až dosud odolávala německá rezistence. Brzy se uvidí, do jaké míry je ta rezistence německá a do jaké míry je to politika Angely Merkelové.

2. Sarkozy ostře útočí na polské a české zájmy. Nová česká vláda chce zůstat v integračním jádru, ale přijetí eura bohužel oddálila. Polská vláda chce euro přijmout rychle, ale brání jí zatím vlastní ústavní omezení.

3. Nám a Polákům se možná zdá, že nejvíce ze všeho by dnes EU měla řešit ukrajinskou krizi a energetickou závislost na Rusku, což zase podle všeho moc nezajímá Sarkozyho. Ve Francii nebo třeba v Nizozemsku mají úplně jinou perspektivu. Zajímá je imigrace, bojí se uprchlíků z Afriky, islámu. Než to odsoudíme, zkusme se zamyslet nad tím, jak se my snažíme vcítit do toho, co trápí třeba Francouze, a jakou míru empatie či pochopení pro to máme.