ODS vytáhla jeden ze svých „předvolebních trumfů.“ Připravili návrh zákona, ze kterého vyplývá, že pokud se schodek rozpočtu bude vyvíjet výrazně hůře než poslanci sami schválili, přijdou o peníze. Když se bude rozpočet vyvíjet lépe, mají poslanci dokonce dostat přidáno. Vše má fungovat podle poměrně složitého vzorečku.
Je to sice zajímavý nápad, ale podle mne skončí jen na papíře. Už vidím, jak něco takového poslanci schválí. ODS by možná mohla najít spojence ve straně TOP09, potíž modré strany ale je, že je sama v poslední době velmi rozpolcená (lze říci, že část pražské ODS dokonce s vedením strany válčí). Těžko si také představit, že ostatní strany na něco takového někdy přistoupí.
Druhý problém je odhad hospodářského růstu. Poslanci nemají analytický aparát, tím disponuje ministerstvo financí, případně centrální banka. Poslanci těžko mohou nést plnou odpovědnost za nesprávné odhady hospodářského vývoje. Sněmovna není ekonomický ani prognostický ústav.
Navíc si lze představit, že mnozí poslanci si budou u ústavního soudu stěžovat, že jde o pokus omezit jejich ústavní mandát.
…
Internetový deník aktualne.cz v úterý uveřejnil text „Rodí se exit strategy, plán na vyvedení Česka z krize“. Na cosi podobného jsem už reagoval v komentáři pro Radiožurnál z 22.prosince. Další příklad kulturní izolace České republiky, zase si pleteme pojmy. „Exit strategies“ jsou plány na opuštění experimentálních a nestandardních měnových a fiskálních politik, nikoli plány na vyvedení ekonomik z krize, což je něco úplně jiného. Na novinářích ale tolik nesejde. Jen jaksi doufejme, že když o těchto věcech jednají v Bruselu premiér Jan Fischer a jeho ministr financí Eduard Janota, pak mluví opravdu o té samé věci jako jejich evropští kolegové u jednacího stolu.
…
Jürgen Stark, člen výkonné rady ECB prohlásil, že „trhy samy sebe balamutí, pokud se domnívají, že Řecku někdo pomůže“. Zároveň Řecko prohlásilo, že o žádnou pomoc nežádá, ale pomůže si samo.
Ono je to ale těžké. Co je to vlastně pomoc? Pravidla eurozóny hovoří jasně. Platí „no bail out clause“, nikdo nebude vykoupen ze svých problémů.
Zároveň ale naprosto chybějí pravidla. Z Evropské unie vylučovat nelze, rozhodně ne kvůli případnému státnímu bankrotu. Všude v Evropě existují pravidla pro konkursy a vyrovnání, dokonce pravidla pro osobní bankrot. Dříve nebo později budou muset vzniknout pravidla (a manuály) pro bankrot členských států eurozóny.
A když si Řecko nepomůže samo (pořád má šanci), co když požádá o pomoc Mezinárodní měnový fond? Ten sice pravděpodobně řekne ať si to eurozóna vyřeší sama, ale… Je to vážně opravdu tak zřejmé?
Takže není pomoc jako pomoc. Pokud to skončí tak, že věřitelé přepíšou Řecku rozpočet, je to vlastně také pomoc. Pomoc při přepisování rozpočtu a případném rozprodeji aktiv.
…
Island je ve složité situaci. Tamější prezident se rozhodl poslechnout hlas lidu a nepodepsal zákon, kterým Island uznává své závazky vůči vkladatelům, především z Holandska a Británie. Pokud se v celé věci bude na Islandu konat referendum, což je pravděpodobné, je skoro jasné, že voliči prezidentovo veto podpoří.
V tom případě si ale Island minimálně podřezává pod sebou větev, protože zároveň spěchá do Evropské unie i eurozóny. Budou porušeny i závazky vůči Mezinárodnímu měnovému fondu.
Jenže ono to je těžké. Řecký státní dluh směřuje k astronomickému číslu 130 procent HDP, islandský se blíží 230 procentům HDP! A většina občanů má pocit, že za excesy svých bankéřů nemůže. Nikdo je před nimi nevaroval, vkladatelé se jen hrnuli a země byla vydávána všude ve světě za výkladní skříň prosperity. Většina lidí chodila normálně do práce a nemá pocit, že by s tím měli cokoli společného.
A z čeho se ten dluh má platit? Z prodej aktiv? Rybářských práv? Vlastně proč ne, ale vysvětlete to lidem.
Pro nás může být zajímavé, že jednání o vstupu Islandu do Unie má na starosti český komisař.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
