0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Audit Jana Macháčka26. 11. 20123 minuty

Rozpočet EU není podstatný a konec krize

Wolfgang Münchau v textu pro Financial Times trefně vystihuje, proč celá debata o rozpočtu EU není vůbec zásadní a důležitá, přestože jí média věnovala dost pozornosti. Na EU je prý vůbec pozoruhodné, že poměr času stráveného jednáním a objemu peněz ve hře je vždy obrácený, než by člověk očekával.

Nenechme se zmást titulky o jednom bilionu eur. Tato suma bude rozprostřena do sedmi let a během téže doby bude evropské HDP činit 100 bilionů eur. Politická bitva se navíc nevedla o rozpočet jako takový, ale o jeho tři procenta, tedy o 0,03 procenta evropského HDP.

Reklama

Co bude stát opravdu značné reálné peníze, je vyřešení krize eurozóny. A na to by se měli evropští lídři zaměřit, ne na rozpočet. To, že Británie trvá na zmrazení evropského rozpočtu, znamená, že integrační proces na úrovni EU vlastně končí. Na nějaké Agendy 2000 a předstírání podpory růstu nebudou peníze. Projekt jednotného trhu zůstane zmrzačený. Už nyní nefunguje ve většině služeb, z domácího trhu se nevymanila ani energetika, ani zbrojní zakázky.

EU má nyní dva úkoly. Vyřešit krizi eurozóny a v rámci eurozóny vybudovat odpovídající instituce a právní rámec. Má vzniknout bankovní unie jako první krok ke společnému finančnímu trhu. Pokud vznikne na úrovni eurozóny fiskální unie, bude potřebovat společný rozpočet nesrovnatelně větší, než je současný rozpočet EU, tak aby mohl plnit funkce makroekonomické stabilizace.

Druhý úkol pro EU je fungovat jako čekárna pro státy, které v eurozóně nejsou, ale chtějí vstoupit. Příznačné je, že do té čekárny už Münchau zcela jasně nepočítá Británii a Českou republiku. Podle něj mimo eurozónu – ale uvnitř EU – neexistuje už do budoucna žádná udržitelná biosféra. Dochází k jasné marginalizaci EU ve prospěch eurozóny a politika Davida Camerona a jeho trvání na zmrazení rozpočtu EU poskytla eurozóně jasné podněty.

Formálně se přitom nemusí ještě nějakou dobu nic dramatického dít.

Pozn. autora Auditu: Ne že bych chtěl bagatelizovat trable s prezidentskou volbou, ale tehhle text je pro Českou republiku důležitější než cokoli jiného.

Podle bývalého prezidenta Evropského parlamentu Josepa Borella se už Evropská unie ve všeobecném procesu rozpadu nachází s tím, jak většina motivací pro evropskou integraci už je ztracena. Akcelerátory byly zkušenosti s druhou světovou válkou, smíření Německa a Francie, pak tu byla sovětská hrozba, pád berlínské zdi a globalizace. Zbyla jen globalizace – a navíc víra v to, že EU přináší ekonomický prospěch, značně opadá.

Výsledky jednání o čemkoli v poslední době prozrazují, že má Borell v mnoha ohledech pravdu. Nikdo už ani nepředstírá snahu se dohodnout. Všichni hrají jenom na sebe a pro sebe.

Abychom upozornili také na něco optimistického, tak Anatole Kaletsky na serveru Reuters píše, že ekonomický optimismus je nyní oficiální. Ben Bernanke totiž prohlásil, že příští rok bude pro Ameriku velmi dobrý. Pokud se ukáže, že to je pravda, pak se to může vztahovat na celosvětovou ekonomiku. Jde především o to, že Bernankeho slovo má obrovský vliv na náladu na celosvětových trzích. A je tu i něco reálného. Americký trh s realitami se odráží ode dna a zlepšuje se sentiment na trhu práce. Tohle všechno však platí za předpokladu, že Amerika nespadne z fiskálního útesu.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].