Celou řadu komentátorů dnes zaujala skutečnost, že ministr financí Eduard Janota vzdal plán na vydání tzv. občanských dluhopisů, tedy dluhopisů s nízkou nominální hodnotou, které si bude moci koupit kdokoli z nás. Odpískání ambiciózního projektu Janota zdůvodnil tím, že nenašel pro celou věc politickou podporu. A protože u nás de facto vládne vláda velké koalice, je pravděpodobné, že nenašel podporu u ODS a ČSSD. Píše o tom v některých ohledech podnětně Jan Lipold,vyjádřil se k tomu dnes též Pavel Páral a také Erik Best ve svém Fleet Sheet Final Word .
V jednom zásadním se komentátoři shodnou. Vítězem jsou banky, které si nepřejí jakoukoli konkurenci a odpor politických stran k Janotově projektu si zajistily či vylobovaly.
Můj dojem spíše je, že si to ministr Janota prostě zbytečně zkomplikoval. Chtěl obejít banky a nechtěl, aby na celé věci mohly participovat skrze poplatky. Chtěl vytvořit úplně nový systém, ale k tomu potřeboval komplikovanou změnu legislativy, což asi původně nepředpokládal. Projekt, který Janota prosazoval, si totiž například vyžadoval vznik nového střediska cenných papírů, paralelního centra vypořádávání obchodů apod.
Protože Janota pospíchal, vybral firmu ASD Software ze Šumperka bez výběrového řízení. Pak si to rozmyslel a přeci jen se rozhodl tendr uspořádat. A krom toho je tu fakt, že celý projekt rozjel ještě bývalý ministr financí Miroslav Kalousek, na jehož nápady dnes obě velké strany pohlíží dosti paranoidně.
Projekt občanských dluhopisů lze však poměrně jednoduše rozjet už dnes a bez jakékoli změny legislativy.
Stačí když stát nominální hodnotu dluhopisu sníží a bude prodávat dluhopisy třeba v hodnotě 1.000 korun. Stačí, když stát udělá zvláštní emisi, kterou bude nabízet občanům. Dluhopisy budou distribuovat na občanský průkaz všichni: banky, pojišťovny, záložny, pošta, RM-Systém, obchody bude vypořádávat SCP. Účet v SCP lze již dnes otevřít už na přepážce banky. Obligací stát vydá tolik, jaká bude poptávka. Pokud by se poplatky vymkly kontrole, vstoupil by do hry antimonopolní úřad, případně by přišla ke slovu cenová regulace.
To stát může udělat už teď a mohl to udělat dávno a to bez změny zákona. Neudělal to proto, že nechtěl, aby na celé věci profitovaly banky. Jenže když nebudou vydělávat banky, bude vydělávat softwarová firma ze Šumperka a účet zaplatí daňový poplatník.
Romantická idea kolegy Lipolda, že občanské dluhopisy vytvoří jakési pouto mezi občanem a státem a stanou se například nástrojem lepší kontroly státního hospodaření, se mi jinak velmi líbí. Když bude vláda chtít, může začít třeba zítra.
Na druhou stranu v jeho textu nechápu, proč by lidé měli státu dluhopisy odprodávat naráz. Principem dluhopisu přeci je, že si ho kupuji na určitou dobu – pět let, patnáct let - třeba. Chci-li ho odprodat dříve, přijdu o úrokový výnos.
Stejně tak je nesrozumitelná Lipoldova věta, že „stát si od lidí skrze obligace půjčuje obvykle výhodněji než od komerčních bank s jejich komerčními úroky.“ Takže stát má lidem platit nižší úroky než bankám?
Lipold též píše: „Nevypadá to právě logicky, protože pouto dlužníka s věřitelem bývá oboustranně výhodné.“ Každý ale vidí tu výhodu jinde. Lidé chtějí jistotu, ale stát chce ušetřit, případně diversifikovat zdroje svých příjmů.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
