0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Audit Jana Macháčka24. 2. 20103 minuty

Pandury a novinářská etika

Jan Macháček • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Jan Macháček • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Jaký je smysl etických a profesionálních standardů novinářské profese? Jak často a jak rychle se tyto standardy mají měnit a posunovat například s ohledem na vývoj nových technologií? Podle mne se mají měnit co nejméně. Důvod, proč tato pravidla vznikla a proč vlastně existují, je podobný jako u všech jiných pravidel a kodexů. Nejde jen o abstraktní hodnoty a vyšší princip mravní, ale také o význam praktický: jde o to, aby novinářská profese byla brána společností vážně a aby investigativní novinářská práce měla také praktický dopad.

Reklama

Již jsem na toto téma psal vícekrát, ale v souvislosti s případem pandurů na to prostě musím upozornit znova. Jedna věc je používání skryté kamery, věc druhá je vytváření umělých situací, které by se bez přispění novinářů nikdy nestaly, konstruování provokací a jakési testování charakteru za použití převleků a zpravodajské techniky. Provokování trestného činu (a vlastně provokování čehokoli) může za určitých velmi omezených pravidel – a pokud to zákon umožňuje – příslušet policii, novinář, resp. reportér provokatérem být nesmí, protože má přinášet informace o reálném světě a skutečných situacích, které by vznikly tak jako tak, bez jeho přispění.

Stejně tak jde proti smyslu novinářské práce, když se novináři – nikoli věc sama – stanou jakýmisi hlavními hrdiny příběhu či herci, kteří příběh vlastně sami vytváří.

A je mimochodem jen otázkou času, kdy politikům dojde, že pokud mohou novináři testovat jiné lidi, je stejně spravedlivé, aby někdo testoval charakter novinářů. Že se při velkých zakázkách pravděpodobně uplácí? O tom si povídají vrabci na střeše. Stejně tak si ale vrabci cvrlikají o tom, že úplatní jsou i někteří novináři nebo dokonce celá média.

Další zásadní pravidlo praví, že pokud jsou hlavním zdrojem zprávy či reportáže lidé odněkud vyhození či odněkud propuštění, je třeba jejich informace prověřovat dvojnásob. Je vcelku logické, že tito lidé mohou mít silnou motivaci se pomstít.

Skutečnost, že čeští politici berou odhalení reportéra Janka Kroupy z deníku MfDnes velmi vážně a velmi dramaticky se k nim vyjadřují, může svádět k dojmu, že byla odvedena užitečná práce. Skutečnost je taková, že politikům asi moc jiného nezbývá, protože deník MfDnes je prostě důležité, populární a vlivné médium. A politici nejsou od toho, aby poučovali novináře o pravidlech jejich profese. Ty si mají hlídat novináři sami.

A rychlá práce rakouské policie? Možná si v Rakousku neumějí představit, že z české žurnalistiky v podstatě vymizela všechna profesní pravidla. A možná je také jakýmsi rakouským státním zájmem zajímat se o obvinění důležité průmyslové firmy.

České policii bych obezřetný přístup nevyčítal. Firma Steyer tu nesídlí a dělat domovní prohlídky u politiků a v sekretariátech politických stran? Nevím jestli je na něco takového v tuto chvíli dostatek indicií.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].