O deregulaci a cyklu

Celá řada pozorovatelů a analytiků tvrdí, že to, co se dnes ve světě a především v Americe děje, je důsledkem bezhlavé deregulace a pravicové politiky. Je to jako obvykle nejen složitější, ale je to o poznání jinak.

Za prvé tato americká vláda či administrativa (počítejme sem dvě poslední Bushova volební období) s žádnou deregulací, která by stála za řeč, nepřišla. Ano - Bushova vláda snížila daně – to ale není deregulace. Ano - Bushova vláda odevzdala finance ve velkém schodku. To už vůbec není deregulace i když to je v posledních dekádách jakási republikánská tradice.

Naopak v oblasti korporátního účetnictví a informačních povinností firem, které jsou kótovány na burze, zavedla Bushova administrativa po skandálech Enron a WorldCom velmi přísnou regulaci. Tak přísnou, že většina finančního světa poukazovala na to, že nová byrokratická obruč omezuje zájem nových firem kótovat se na americké burze.

Bush ml. je co se ideologie týče zastáncem soucitného konzervatismu, tedy velké vlády. A dokonce ani Bush starší nic podstatného nedereguloval a neliberalizoval. Posledním republikánským guru deregulace byl prezident Ronald Reagan.

Lze-li současnou krizi na amerických trzích dávat s něčím do souvislosti je to regulace sice nemalá, ale nekoordinovaná, neefektivní, zbyrokratizovaná a roztříštěná. Dohledy nad finančním trhem jsou na federální úrovni čtyři a pojišťovna AIG nebyla regulována vůbec. (Samotné bankovnictví je v USA regulováno předpisy, které Evropa vůbec nezná. Kromě normálního zdanění jsou americké banky skrze Community reinvestment act povinny investovat do rozvoje komunity. Ale to jen na okraj.)

Nedělejme si ale iluze. Regulace, podobně jako armáda, většinou „technologicky“ zbrojí na minulé bitvy a problém se pak většinou zrodí z nečekaného kouta. Poptávka po regulaci pak vychází především z politické poptávky (udělejte pořádek).

Regulace a deregulace mají s ideologií ve skutečnosti společného méně než se zdá a pohybují se v cyklech. Když stát přitahuje šrouby, byznys se začne dusit a vznikne poptávka po deregulaci. Té pomáhají coby „užiteční idioti“ ideologové, poradci, komentátoři a další hlasatelé zjevené pravdy.

Pak se zase přežene deregulace začne se krást, korumpovat a defraudovat a „užiteční idioti“ z druhé strany barikády volají po regulaci. A tak pořád dokola.

Jestli současná krize povede k nějakému poznání, je to například to, že cyklus v tržní ekonomice nelze odstranit. Lze ho za použití různých nástrojů mírnit, ale ve skutečnosti je dán lidskou povahou, střídáním přílišného optimismu a pesimismu. Není lepší systém než tržní ekonomika, ale smiřme se s tím, že krize i deprese jsou občasnou daní, kterou za ní platíme. Mimochodem: to říkal i John Maynard Keynes, kterého se sluší rehabilitovat (pokud ho někdo zatratil). Také říkal, že injekce státních peněz v době recesí jsou užitečné (co dnes jiného vlády dělají), ale také říkal, že v době boomu je třeba akumulovat přebytky. George W.Bush přivedl americké finance do schodku v době boomu a nyní budou bohužel ve schodku ještě mnohem vyšším. A dodejme, že ony schodky lze na válku v Iráku či v Afghánistánu svádět tak sotva z deseti procent.

Čtvrteční audit: Když je Senát první

Středeční audit: Peněžní trhy se nezklidnily

Úterní audit: Bez záchranného plánu

Pondělní audit: Proč je Česko za větrem? Náhodou.

Páteční audit: Paulson klečel a maďarská past v Česku