
Mezi prvními dvěma kvartály vzrostla německá ekonomika o pouhá 0,1 procenta, takže můžeme prohlásit, že tamější donedávna oslavované lokomotivě hospodářského růstu prostě došla pára. Francouzská ekonomika se zastavila úplně, ale rozdíl mezi 0,0 a 0,1 je vlastně takřka v řádu statistické chyby. Zůstane paradoxem, že tolik kritizovaná španělská ekonomika – na kterou útočí spekulativní kapitál – rostla vlastně rychleji než donedávna slavná německá tažná lokomotiva.
Česká ekonomika, která je integrální součástí evropského i globalizovaného soustrojí, rostla mezi oběma kvartály o fous rychleji než německá (v minulém čtvrtletí to bylo obráceně), ale v mnoha ohledech de facto kopíruje vývoj ekonomiky německé.


Copak aktuální čísla! Mizerné jsou hlavně vyhlídky, i když to není zpráva dne. Předstihové ukazatele (třeba nákupní indexy manažerů) ukazují nárůst pesimismu a skepse (v ČR i jinde v Evropě) a nelze vyloučit, že Evropa i Amerika se možná ocitnou (nebo již jsou) v další recesi.
Druhým paradoxem je, že Německo bylo v posledních letech dáváno za příklad Americe v tom, jak se vypořádalo s krizí: Amerika neví, jak nastartovat růst, a měla by se od Německa přiučit – od průmyslu, přes trh práce po vyšší sociální kapitál. Přitom nelze vyloučit (čísla ještě nemáme), že Amerika roste stejně málo jako Německo a v recesi či stagnaci se možná obě země ocitnou ruku v ruce.
K tomu všemu pár shrnujících poznámek:
1. Provázanost
Zde je první důležitý vzkaz ze špatných zpráv o německém růstu. V Německu to může být (z hlediska hospodářské a sociální politiky) jakkoli lépe zařízeno než v Americe (nebo naopak), skutečnost je však taková, že Evropa i Amerika se vzájemně potřebují natolik, že „lepší či dynamičtější model“ je jednomu nebo druhému platný jako mrtvému zimník. V globalizované době a v době postkrizové platí více než kdy jindy, že Evropa k růstu Ameriku potřebuje a obráceně to platí též (i když o něco méně). Sama Čína a Indie světový růst neutáhnou, zvláště když další asijská ekonomická velmoc, tedy Japonsko, je na tom také bídně.
2. Dopad psychologie a nálady na reálnou ekonomiku.
Spotřebitelská poptávka v Německu klesá. To, že růst nebyl negativní, souviselo především s firemními investicemi, které relativně rostly. Pokud ale spotřebitelé v posledním roce čtou pořád dokola o krizi eurozóny (o Řecku, Irsku, Španělsku apod.) a pokud sledují neschopnost politiků kamkoli se dobrat, nelze se bohužel vůbec divit, že spotřebitelé začínají šetřit.
Dovolím si též tvrdit, že když se novým náboženstvím stanou škrty a šetření, musí se to na poptávce projevit. Šíří dnes někdo v Evropě nějaký optimismus, nějakou vizi? Když se o růstu nemluví (a Česká republika není výjimkou), pak nepřekvapí, že se ten růst jaksi ani nedostaví.
3. I v jádru Evropy, do kterého Francie nepochybně patří, se bude muset rychleji šetřit a škrtat. Jenže růst ve Francii je nula, a když se bude rychleji škrtat, bude růst v minusu, a pak se bude muset škrtat ještě rychleji. A tak pořád dokola.
Nová šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová napsala do dnešních Financial Times článek s titulkem „Nedopusťme, aby fiskální brzdy zastavily ekonomický růst“.
Už se stalo, chtělo by se říci. Sama Lagardeová v textu navrhuje, aby státy šetřily především ve střednědobém a dlouhodobém horizontu a krátkodobě se soustředily více na růst. Cílení má být duální: růst a snížení zadluženosti. Jenže autorka sama přiznává, že podporu poptávky si mohou dovolit jen málo zadlužené státy. A mezi ně už její rodná země nepatří. Německo je na tom o dost lépe. A poptávku by tamější politici nejvíce podpořili, kdyby nabídli přesvědčivou vizi a optimismus.
4. Poslední poznámka se týká České republiky: čísla mohla být mnohem horší, náš růst byl do značné míry tažen podnikovými investicemi, protože stát v investicích více šetří. I přes málo povzbudivé údaje roste v Německu zaměstnanost rychleji než v České republice. I když jsme s Německem provázáni, zde je rozdíl. Německý trh práce funguje lépe, tamější vláda na rozdíl od naší má nějakou politiku zaměstnanosti. Z hlediska velkých čísel se ale jedná o maličkosti. Bez Německa neporosteme ani my.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].