Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Náměstkův plat, EU a diktátor

Zpráva o tom, že ministr financí Miroslav Kalousek má náměstka, který bral 190 000 měsíčně (tedy více než ministr), je sice dva týdny stará, ale pominout ji nelze.

Ne že bychom tomu pánovi záviděli, jde však o to, vysvětlit, kam až nás dovedl neexistující zákon o státní službě (nemáme ho jako jediná země v celé EU a asi ho ani mít nebudeme). Důležité je, že ministr financí má hlavní slovo v tom, jaké budou na úřadech tabulkové platy, o kolik se budou snižovat mzdy. Limity tohoto rozhodování a limity tabulkového krunýře musí ale ministr cítit sám na sobě. Pokud za tabulkové platy kvalitního náměstka nesežene, má se snažit změnit celý systém, nikoli si udělit výjimku a zaplatit si někoho, jak se mu zrovna zlíbí.

Je tu také aspekt dalšího potenciálního zlatého defraudačního dolu. Dosud si ministři nadstandardně platili poradce a externí právníky. Pokud začnou nadstandardně platit vybrané úředníky (a my to jako společnost budeme tolerovat), zmizí ze státní pokladny i to málo, co v ní ještě zbývá. Ať si náměstek bere více než prezident, musí být však zákonem stanoveno, za jakých podmínek je to možné, musí zkrátka existovat kontrolovatelný systém. Stát prostě není žádná soukromá korporace.

Ještě včera jsem považoval Nizozemsko za sympatickou zemi, které vládnou z hlediska evropského průměru nadprůměrně inteligentní a rozumní politici.

Teď však váhám. Nizozemský předseda vlády Mark Rutte napsal spolu se svým ministrem financí článek do Financial Times.

Oba politici v něm navrhují vytvoření institutu evropského rozpočtového cara, který bude moci jednotlivým státům zvyšovat daně a škrtat výdaje, a dokonce bude moci vylučovat z eurozóny. Oběma autorům gratulujeme k bravurnímu výkonu. To si opravdu myslíte, že něco takového někdo někdy schválí? A kdyby to náhodou prošlo, bude v Evropě zaděláno na válku.

Člověka potěší, že ekonomicky kompetentní a rozumnou politickou reprezentaci má naopak Polsko, které dnes předsedá Unii. Na ekonomickém fóru v Krynici – kde se právě nacházím (a o kterém budu ještě psát) – jsem právě v debatě o Evropě vyslechl polského ministra financí Jacka Rostowskeho, který vyzval státy eurozóny k větší solidaritě a zdůraznil, jak byla pro Polsko důležitá solidarita na počátku devadesátých let. Když se na to němečtí diskutující moc netvářili, vysvětlil, že solidarita není charita, ale osvícený sebezájem, zkrátka racionální chování těch, kteří něco sdílejí a spolu někde žijí. Když se slovo solidarita Němcům a jiným severským státům nelíbí, mohou tomu říkat bezpečnost, protože bez vyšší solidarity nebude Evropa ani bezpečná.

Jestli prý chtějí severské státy svoje oddělené, samostatné euro, ať se prý podívají, co se děje se švýcarským frankem: severské euro by totiž dopadlo úplně stejně.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].