Mluvil by ještě Topolánek o cestě do pekel? Poučoval by Kalousek Západ?

Mezinárodní měnový fond snížil předpověď hospodářského růstu pro globální ekonomiku. Ta poroste pouze o 1,3 procenta. Pro nás je pochopitelně zajímavější, že České republice věští letos ve Washingtonu propad o 3,5 procenta, tedy o jeden a půl procenta více než předpokládá ČNB a vláda.

Z globálního pohledu je zajímavé, že politici a investoři (jejich náladu vyjadřují především akciové trhy) věští dosažení dna, obrat a konec krize, mezinárodní instituce stále přicházejí se stále temnějšími prognózami. Kdo bude mít nakonec pravdu? Jisté je, že brettonwoodské instituce jsou oproti vládám, které musí dělat politiku, zcela nestranné. A o tom, jak racionálně se v poslední době chovají trhy se mohl každý přesvědčit. Tržní cena některých firem byla nižší než hotovost na jejich účtech.

V případě České republiky může znamenat propad o 3,5 procenta rozpočtový schodek až 200 miliard korun. To ale platí pouze v případě, že se do problémů nedostane nějaká finanční instituce, kterou pak bude muset stát sanovat. To by totiž znamenalo další desítky miliard korun.

Troufám si tvrdit, že s dnešními odhady v zádech by premiér Mirek Topolánek už americkému prezidentovi nekázal o „cestě do pekel“ a stejně tak by ministr financí Miroslav Kalousek již nehýřil slovy o tom, jak „nelze zadlužovat střechu nad hlavou.“

Rozdíl mezi Západem a Českou republikou je vlastně v jediném – všechny špatné zprávy přicházejí s větším nebo menším zpožděním. A to prostě některým českým politikům nafukuje maskulaturu.

Ekonomové se přou o to, zda situace ve střední Evropě (v Polsku, České republice, na Slovensku, ve Slovinsku) bude horší či lepší než v západní Evropě, tedy například či především v Německu. Dobrou zprávou mezi špatnými je to, že MMF je zastáncem názoru, že propad v regionu nebude tak prudký jako v Německu, kde má HDP poklesnout o 5,6 procenta.
…

V mnoha jiných aspektech, ale vývoj České republiky následuje německý vývoj. Německá banka se právě shodla na vytvoření špatné či agregátní banky, na kterou budou německé banky převádět špatné úvěry. A to jak úvěry pocházející z toxických derivátů, tak úvěry pocházející ze zhoršeného stavu tzv. reálné ekonomiky (propad exportu, průmyslu apod.). Podle mne je jen otázkou času, kdy podobná konsolidační instituce vznikne opět u nás. Po vzoru Německa například česká vláda před pár dny začala projednávat zákon o znárodňování bank, o kterém jsem podrobně informoval v úterý.
…

V textu pro dnešní HN se bývalý ministr Vladimír Dlouhýzastává kapitalismu. Očistné síly tohoto systému je prý třeba nechat působit, tak aby odstranil vzniklé nerovnováhy, což se již v podstatě děje.

S tím lze vřele souhlasit. Potíž je v tom, že trh existuje v politickém kontextu či rámci. Takže jde o to, aby očistné síly kapitalismu nechali působit voliči. Některé parametry (naštěstí jen některé) současné krize opravdu připomínají Velkou depresi. S jejími důsledky se svět vypořádal jak známo různě. V Americe se kapitalismus udržel (i když mnozí říkali, že bez války a válečného hospodářství by se tak nestalo), v Evropě Německo vyvolalo válku a „kapitalismus“ zachránila Amerika.

Shrnuto: to, že je kapitalismus pružný a sebeočistný, je v podstatě dobře známo. Vtip je v tom, jak o tom přesvědčit většinu těch, co hází lístky do urny. To je oč tu běží, resp. bude běžet.