Mesiášský komplex aneb Co se děje v Putinově hlavě

První poznámka se týká české zahraniční politiky. Většinou zásadně nekomentuji, co se píše na Facebooku, ale přečetl jsem si status prominentní levicové publicistky, která napsala, že dění na Ukrajině sice nerozumí, ale to, že se shodne Miloš Zeman, Bohuslav Sobotka, Lubomír Zaorálek a Karel Schwarzenberg, považuje za „strašně podezřelé“.

Já to naopak považuji za neuvěřitelně dobrou zprávu. Ještě tu nebylo v české bezpečnostní a zahraniční politice urgentní téma, kde by vláda, opozice i hlava státu mluvily jedním hlasem. Vzpomeňme si na radar, vstup do EU, kdy se prezident kamsi schoval, na Lisabonskou smlouvu, kterou odmítal podepsat apod.

Skutečnost, že v dobách vážných mluvíme o zahraničněpolitických otázkách jedním hlasem, lze chápat jako projev jisté vyspělosti. Na druhou stranu nedělejme z nouze ctnost: tohle je zcela samozřejmé i na Slovensku. Ano, máme tu proruské prohlášení Klausova institutu, Stanislava Křečka a komunisty, ale to je jaksi mimo ten hlavní proud, což je malý zázrak, kterého bych si s dovolením přece jen vážil. 

Paradoxní je, že v USA, které jsou stále v roli hlavního světového četníka a které v tomto ohledu byly dávány dříve za příklad, to už neplatí. John McCain označil Obamovu ruskou politiku za „feckless“, tedy nemožnou; o sílícím izolacionistickém proudu v americké politice ani nemluvě.

Druhá poznámka se týká tzv. trhů. V pondělí se zhroutil ruský rubl, zhroutily se ruské akcie apod. Soudě podle úterní reakce trhů pak krize skončila. Pád rublu skončil a ruské akcie začaly růst. Trhy prý reagovaly hlavně na to, že Putin zrušil masivní vojenské cvičení u ukrajinských hranic a poslal vojska do kasáren.

Zapomínat by se nemělo na to, že Putin obnovil sovětskou hymnu a rozpad SSSR označil za největší geopolitickou tragédii. Tohle moc povzbudivě nezní.

Bohužel to tedy vypadá tak, že Západ se nakonec smíří s tím, že Krym zůstane pod jakousi kontrolou Ruska. Pošlou se mírotvorci z OSN, pak bude nějaké referendum apod. Stále více analytiků tvrdí, že pod maskou relativně tvrdé rétoriky probíhá usilovná diplomatická snaha nalézt kompromis tak, aby se Putin mohl stáhnout a nebylo to chápáno jako jeho úplná prohra.

Třetí poznámka se týká úterního textu Gideona Rachmana ve Financial Times. Rachman píše, že když Rusko obsadilo v roce 1968 Československo, žádná ruská burza se nezhroutila, protože neexistovala. Rusko je dnes plně integrované do světa západního byznysu, obchodu, financí. Bohatí Rusové jezdí do Londýna na víkend, vlastní v Evropě aktiva apod. Proto nemůže Rusko situaci tolik hrotit.

Rachmanův názor je velmi zajímavý - jenže v Rusku mají sice v mnohém ohledu se Západem integrovaný kapitalismus, ale nemají ani vládu práva, jak ji známe, ani politickou pluralitu, ani svobodný tisk. Komunismus nahradila agresivní národovecká, fašoidní a velkoruská ideologie.

Tím se dostáváme k dalšímu podstatnému bodu. Svět dnes řeší, co je v Putinově hlavě. Je to studený racionální kalkul bývalého kágébáka, který pečlivě plánuje každý další krok na šachovnici? Je to člověk, který je stále ještě racionální, a neohrozí tedy dlouhodobé obchodní zájmy Ruska, tedy především perspektivu stabilního vývozu surovin za dobré ceny po dlouhá desetiletí?

Mnohé analýzy nejsou zrovna povzbudivé. Deník The New York Times cituje Angelu Merkelovou, která s Putinem vícekrát dlouze telefonovala a svěřila se prý s pocitem, že „ztratil kontakt s realitou“ a že „žije v jiném světě“. Putin prý opravdu věří, že Krym chtěli ovládnout fašisti a banderovci.

Leckdo další tvrdí, že Putin nikdy neměl uvažování byznysmena a ekonoma; mluví se i o tom, že propadl mesiášskému komplexu. Zapomínat by se nemělo na to, že Putin obnovil sovětskou hymnu a rozpad SSSR označil za největší geopolitickou tragédii. Tohle moc povzbudivě nezní.

Pátá poznámka se týká toho, jak je krize vnímána v USA a jak v Evropě. Velká část analýz amerických médií řeší, co krize bude znamenat pro rusko-americkou „spolupráci“ ve vztahu k Íránu, Sýrii či Afghánistánu, teprve na druhém či třetím místě je zmiňována třeba energetická závislost Evropy na Rusku -  což my odsud vidíme jako problém číslo jedna.

Evropská unie (a náš region především) v poslední době řeší jako jedno z hlavních ekonomických témat vysoké ceny energií, které nám podlamují nohy v globální soutěži. Pokud současná krize povede (a logicky by měla) k větším investicím do omezení energetické závislosti na Rusku a k větší geografické i technologické diverzifikaci zdrojů, bude to vyžadovat masivní investice.

Ty mohou energie ještě více prodražit -  a to v situaci, kdy ceny ženou nahoru obnovitelné zdroje a relativně vůči zbytku světa levný americký plyn. Nebo se budou muset tyto investice stát rozpočtovou prioritou, tudíž se bude škrtat jinde. Je to někdo ve střední Evropě připraven voličům vysvětlit?

Tendr ČEZ na Temelín bude brzy zrušen. Pokud bude do jádra chtít investovat stát, pak vězme, že žádná americká ani francouzská firma nikdy nenabídne tak velkorysé podmínky financování výstavby jako Rusové. Buďme na to připraveni.