Le Tarp, Číňani a Geithner nabádá Evropu

Z toho, co jsem si dnes přečetl o Evropě, se mi zdá důležitá tahle pasáž ze zpravodajského textu Financial Times. Svět je dnes vyděšen z poklesu akciových trhů. Jim O’Sullivan, hlavní ekonom MF Global, v textu říká: „Je to relativně skromná korekce. Americké trhy spadly o 10 procent oproti úrovni před měsícem, ale nesmíme zapomínat, že to se stalo po té, co od počátku loňského roku akce stouply o 80 procent.“

To je myslím docela podstatný postřeh. Pád trhů opravdu nelze srovnávat s tím, co se odehrávalo na podzim roku 2008. A to je ještě klidně možné, že prudký pokles už vlastně nebude pokračovat.

…

V textu jsem se též dočetl, že evropskému garančnímu stabilizačnímu fondu, ve kterém má být 750 milionů se už přezdívá Le Tarp. Americký program pro záchranu bank a stabilizaci finačního systému se totiž jak známo jmenoval TARP.

Tím ovšem veškerá podobnost končí. Pořád není jasné jak do Le Tarp přitečou peníze. Budou-li jednotlivé státy vydávat dluhopisy, může trvat i několik měsíců než se stabilizační fond naplní.

Navíc se včera ukázalo, že politická dohoda o fondu obsahuje i klauzuli, že pokud tuto myšlenku německý ústavní soud odmítne, německo se svým podílem vycouvá. Až dosud to bylo chápano tak, že případné rozhodnutí ústavního soudu v Karlsruhe nebude chápáno interaktivně a pokud ano, pak pouze tehdy, když si to soud vyžádá.

…

Pak se jaksi nelze divit Číňanům, že jejich státní či suverénní fondy se začínají zbavovat eur a nechtějí už nakupovat evropské dluhopisy.

Paradoxní je, že na Evropany musí naléhat americký ministr financí Tim Geithner, aby se jasně domluvili, jak budou garanční fond a eurozóna fungovat. To Evropa pořád potřebuje nějaký protektorát? To se nedokáže naučit samostatně a zodpovědně jednat?

…

Šéf Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn řekl ve středu reportérům, že bez výhledu růstu v eurozóně, bude velmi obtížné se z krize vymanit.

Vtip je v tom, škrtat výdaje a zvyšovat daně tak, aby to co nejméně zasáhlo růstový potenciál. Přepečlivě analyzovat každý jednotlivý krok a jeho dopad na růst a vybírat jen a jedině podle toho.

Každopádně je naivní se domnívat, že škrty samy o sobě vrátí důvěru v euro. Svět čeká na signál o tom, zda státy Unie budou akceptovat větší pravomoci Bruselu ve vztahu k eurozóně, tedy vytvoření normálních institucí měnové unie.

Pokud tyto signály nepřijdou, budou trhy žádat rozpad měnové unie. Současný institucionální stav je už neudržitelný. To je zjevné. Howgh.