Krize, stát a sirény fundamentalistů

Tak jsme se nedávno dozvěděli od české hlavy státu, že snad „každý už chápe“, že reagovat na krizi v podobě masivních státních zásahů bylo chybné.

Je to pochopitelně úplně naopak a v souvislosti s pádem banky Lehman Brothers se asi vyplatí to připomenout.

1. Jak by to vypadalo bez státních zásahů, si svět na několik dní vyzkoušel právě po 15. září 2008, kdy padla banka Lehman Brothers. Dopady bankrotu byly tak masivní, že hrozilo zhroucení a roztátí celého světového finančního systému a zmrazení životodárných finančních toků. Nezamrzly jen akciové burzy nebo banky, ale zastavil se i obchod a mnohde i výroba. Dokonce i finančně gramotní lidé od Londýna po Ameriku si začali ve velkém vybírat úspory z bank. Mimochodem: masivní propad průmyslu v Německu, který nastal bezprostředně po americké „finanční“ krizi, je snad jasným důkazem toho, že se jednalo o krizi „globální“. Nehledě na masivní investice evropských bank do amerických toxických finančních produktů.

2. Všem dalším bankám už musel „stát“ pomoci (jednalo se tedy o státní zásahy) či si v nich výměnou za státní pomoc nakoupit podíl. Banky se neukázaly ani tak „too big to fail“ (příliš velké na to, aby mohly padnout), ale hlavně příliš propojené na to, aby mohly padnout. Ukázalo se, že nešlo o nic ideologického, ale o kroky rozumné a praktické. Banky už ostatně pomoc vrátily a ze státního podílu se rády vykoupily.

3. Stát dokonce organizoval převzetí problematických bank jinou soukromou bankou „přes noc“ jako v případě převzetí banky Washington Mutual bankou J.P.Morgan. Opět se jednalo o správný státní zásah, který mimochodem potvrdil správnost postupu českého státu vůči IPB v roce 2000.

4. Mnohé centrální banky světa přistoupily k politice kvantitativního uvolnění, začaly tedy pouštět peníze do systému výměnou za cenné papíry nejrůznější kvality. Tato politika nevedla k vysoké inflaci, jak mnozí analytici sebevědomě věštili už pro rok 2009. Opět se jednalo o správný státní zásah.

5. Pomoc americké vlády koncernu General Motors je možná diskutabilní, leč postup vlády byl tvrdý vůči akcionářům i odborům. Firma, která restrukturalizovala své nákladné penzijní závazky, vstoupila zpátky na burzy a úvěry řádně splácí. Nevznikly tedy žádné „Government Motors“ ani se nevyrábějí elektromobily podle Obamova – údajně levicového či zeleně utopistického – diktátu.

6. Správné bylo i zavedení programu TARP, který právě skončil a zároveň slaví druhé výročí. Program TARP uvolnil ruce bývalému americkému prezidentovi Georgi Bushovi a po něm Baracku Obamovi, aby rychle uvolnili zdroje v celkové výši 700 miliard dolarů bez toho, aniž by Kongres – jak má ve zvyku – tyto peníze tzv. mikromanažeroval.
Moderní ekonomika je absolutně a instantně propojená a pád dodavatelů automobilového průmyslu (například) by způsobil zbytečný zánik jinak zdravých firem (jako byl například Ford). TARP celkově pomohl zachránit Spojené státy před zhroucením a pomohl zachránit systém úvěrů, který hrozil se zcela vypařit.

Jako každý produkt legislativy měl TARP spoustu vad na kráse, ale celkově byl systémově správný a jeho přijetí lze chápat jako poučení z velké hospodářské krize 30. let. Podobně můžeme nahlížet na německé šrotovné, které bylo schváleno v době, kdy se německý průmysl propadl o hrozivých čtyřicet procent.

A na závěr: tento text neoslavuje všemocný stát. V normálních časech se stát do trhu plést nemá, vyjma dodržování pravidel hry a přísného vymáhání standardní regulace. V krizových situacích (kdy se trh zblázní) stát zasahovat musí a v případě americké vlády je dobře, že tak učinila a nepodlehla volání dogmatiků a fundamentalistů.