Tak koukám, co kdo zajímavého píše, a vidím, že první pořádnou ekonomickou analýzu možného či pravděpodobného důsledku egyptských událostí napsal Nouriel Roubini ve Financial Times – (doktor Zhouba je zkrátka nejen chytrý, ale dovede a chce být i první).
Roubini píše, že tři z pěti posledních globálních recesí začaly geopolitickou krizí na Blízkém východě.
Válka na Jom Kipur vedla ke globální stagflaci (ekonomická stagnace kombinovaná s vyšší inflací) v letech 1974–1975. Iránská revoluce předznamenala recesi roku 1980 a irácká invaze do Kuvajtu v roce 1990 zdražila ropu v nešťastné době, kdy americká ekonomika byla ještě oslabena náklady spojenými s krizí spořitelen (Savings and loan crisis).
Ani poslední, tzv. velká recese, nesouvisí pouze s hypotékami, sekuritizací či pádem Lehman Brothers. Předcházel jí prudký nárůst cen ropy. Podobné riziko přichází i v tomto případě. Světová ekonomika je stále ještě velmi oslabená minulou recesí.
…
Thomas Friedman z The New York Times píše svůj komentář-reportáž z telavivského hotelu.
Nejmenovaný izraelský generál v důchodu mu řekl, že „všechno, o čem jsme přemýšleli posledních třicet let, už není důležité“. Izraelem prý vládne dezorientace, šok a hrůza. Mírová smlouva s Egyptem byla nevyřčeným základem geopolitické a ekonomické politiky posledních 35 let. Je to jako kdyby se Američané probudili s podobným chaosem v Mexiku a Kanadě najednou.
Podle Friedmana je důležité, aby se Izrael snažil uzavřít mír s Palestinci, nikoli naopak.
…
Shmuel Rosner napsal zajímavý text do časopisu Slate, který se jmenuje „Kroťte svůj entuziasmus“. Článek je užitečný v tom, že přináší spoustu prokliků na leccos důležitého, co bylo právě o Egyptu napsáno (například ve Washington Post a jinde).
Rosner nejprve reaguje na Anne Applebaumovou, která napsala, že „politici i bankéři potřebují stabilitu“.
Rosner tvrdí, že stabilitu potřebuje každý.
Autor polemizuje s názorem, že Amerika nesmí znovu udělat chybu jako během íránské revoluce, a postavit se včas na stranu těch, kteří chtějí změnu a reformy.
Revoluce je jako několikastupňová raketa, nevíme ale, kolik těch stupňů je, a netušíme ještě ani cíl a směr. A nevíme ani, jestli raketa dopadne bezpečně, nebo se roztříští.
Egypťané sice právoplatně požadují svoje svobody, ale zároveň platí, že revoluce mohou přinést chaos, útlak i radikální islamizaci. Revoluce vytvářejí příležitost nejen pro dobré lidi (lidskoprávní aktivisty), ale i pro ty špatné (Hizballáh, Írán). Úspěch vyžaduje čas, trpělivost, odhodlání, plánování a zdrženlivost.
A my, kteří se na to díváme v televizi, bychom prý měli dát přednost ostražitosti a opatrnosti, nikoli juvenilnímu veselení se.
P.S. Zpět autor Auditu: Ještě mne napadá – kamarád mne upozornil, že to samé se psalo v Anglii, když vypukla francouzská revoluce. Ještě jsem se nerozhodl, co z toho přirovnání vyvodím.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
