Dluhy, nájemné a platy soudců

Jeden alternativní názor proti českému vládnímu mainstreamu. Německý ekonom Gustav Horn publikoval na serveru eurointelligence článek, ve kterém se praví:

„Ekonomové milují medicínské analogie. Takže tady jednu nabízím. Představte si, že jste měl vážnou nehodu a ocitl jste se na pokraji smrti. Teď jste zachráněn, ale stále přidrátován a připojen k mnoha přístrojům na jednotce intenzivní péče. Trochu se vám ulevilo, ale stále máte obavy z blízké budoucnosti, bojíte se, jestli jste se uzdravil úplně. Najednou přijde doktor a řekne vám, že máte být hned propuštěn z nemocnice. Do práce musíte hned druhý den, protože musíte zaplatit celou nákladnou léčbu. A vy si říkáte – není to moc brzo?“

Horn také konstatuje, že skvělý německý růst ve druhém čtvrtletí byl způsoben dlouhou a krutou zimou a odložením mnohých staveb. Podle něj by státy, které nemají problémy s financováním dluhu, měly rozpočtové restrikce brzdit.

Podle deníku El País organizace OECD upozorňuje, že oživení bude slabší, než se čekalo. Organizace pracuje se dvěma scénáři. Buď jde o krátkodobou záležitost, v tom případě by měly rozpočtové stimuly přestat se zpožděním, anebo jde o dlouhodobější trend, v tom případě by rozpočtové stimuly měly být ukončovány pomaleji.

Dodejme, že tohle platí spíše pro větší ekonomiky. Česká republika to se svými stimuly v roce 2009 dost rozjela a musí postupovat tak, aby si nezkazila rating. Navíc škrty vypadají drsně možná proto, aby vláda měla kam ustupovat, až se zvedne vlna odporu.

…

Podle ústavních soudců jsou platy soudců nesnižitelné. Zpráva serveru iHNed.cz praví, že „Ústavní soud zastává názor, že nedotknutelnost platů soudců je součástí kompenzací za řadu omezení v soukromém a profesním životě. Soudci se nesmějí odborově organizovat, stávkovat ani kolektivně vyjednávat. Kvůli zachování nezávislosti jsou omezeni ve výdělečné činnosti.

Nesmějí podnikat, mít vedlejší pracovní poměr, poskytovat právní služby, působit v představenstvech a dozorčích radách. Výjimkou jsou příjmy ze správy vlastního majetku, vědecké, pedagogické a umělecké činnosti.“

Argumentace je sice přesvědčivá a pochopitelná, leč vše má své pro a proti. To, že jsou platy soudců nesnižitelné, si může leckdo pamatovat. A platy soudců budou pak sice nesnižitelné, ale také třeba dlouhou dobu nezvýšitelné.

…

Je zajímavé, jak se mnozí příznivci trhu děsí deregulace nájemného. Podle Julie Hrstkové z Hospodářských novin není zabezpečeno, že sociálních bytů bude dostatek. Copak takových bytů může být někdy dostatek? Těch přece musí být z principu nedostatek! Tohle si navíc musejí hlídat obecní úřady samy.

Jaké je „místně obvyklé nájemné“? To je podle mne také jednoduché. Měsíční splátka hypotéky na byt nebo tržní nájemné, na které musejí sehnat peníze rodiny s dětmi, které nevyšmelily dekret na byt, jsou většinou docela podobné veličiny. A to je to „místně obvyklé nájemné“. Na Západě platí, že na činži padne třetina příjmu.

Jak se stanovuje tržní nájemné? Jednoduše. Majitel řekne: takové bude nájemné. Máte zájem? Ne? Další prosím! Spory bude rozhodovat soud. Že na to nebudou lidé mít? Tak ať požádají o sociální dávku.