Až Hrad začne zvažovat, že by se jim Drulák mohl hodit
 
25 profil drulak1
Autor: Respekt

V úterním podnětném komentáři v Lidových novinách píše Kateřina Šafaříková, že změnu zahraničněpolitické orientace státu nedělá jen náměstek Petr Drulák, ale že je součástí širšího nástupu ekonomizace zahraniční politiky, kde rozhodují peníze a ekonomické zájmy - a že takovou politiku reprezentují jednotně i premiér Sobotka, prezident Zeman apod.

Podle mého soudu je však přece jen třeba trochu více rozlišovat. Česká zahraniční politika se ocitá pod trojím tlakem: pod tlakem ideologickým (Drulák), pod tlakem ekonomickým (důraz na ekonomickou diplomacii) a pod tlakem privatizačním, či dokonce korupčním (zájmy konkrétních finančních skupin jsou vydávány za zájem státu).

1. Začněme ideologií, tedy náměstkem Drulákem. Petr Drulák je ambiciózní intelektuál, či dokonce vědec, a jako takový dobře odhadl, že se nejlépe zviditelní tím, že začne útočit na nejznámějšího a nejrespektovanějšího českého intelektuála Václava Havla. I když Drulák patří do jiné ligy než Havel, svůj cíl si de facto splnil. Zvýšil si citační index, v souvislosti s Václavem Havlem o něm nepíšou jen Šafaříková a Macháček, ale také například The Washington Post. Co si vlastně mohl intelektuál a „vědecký analytik zahraniční politiky“ více přát?

Další Drulákova motivace je ideologická, inspiruje se západoevropskou levicí, jejíž intelektuální (nikoli reálně politický) směr je jednoznačně protiamerický, často protiizraelský apod. Havel se v tomto ohledu Drulákovi jeví jako příliš proamerický. Drulák je koneckonců žák Jiřího Dienstbiera, který se s Havlem i s Amerikou rozešel například ve věci zásahu NATO proti Srbsku apod.

Je tu dvojí potíž. Drulák s tímto programem nekandidoval ve volbách, a navíc – jeho ideologický koncept či obsesi mu nikdo nebere. Trrabel eovšem nastávají, když v rámci protihavlovské optiky postupuje jako náměstek mocensky: přepisuje koncepce, vyhazuje lidi, převádí je na jinou práci a vybírá velvyslance podle toho, jak se provinili havlismem či nikoli.


Vše nasvědčuje tomu, že Drulák není zkorumpovaný ani nenahrává něčím ekonomickým zájmům - a podle všeho je jeho osoba de facto mimo rozlišovací schopnost prezidenta Zemana. Otázkou ovšem je, co se stane, až na Hradě začnou zvažovat, že by se jim ideolog Drulák mohl vlastně nějak hodit.

2. Věc druhá je ekonomizace zahraniční politiky. Ta může být normální a legitimní, důraz na posílení ekonomické diplomacie dnes klade každá země na světě. To však neznamená, že je nutné se okatě, vyzývavě a zbytečně vzdávat tradiční a dobré havlovské značky v zahraniční politice.

Navíc ekonomizaci diplomacie lze provádět posílením a nabíráním schopných profesionálů a odborníků do státní služby a agentur typu CzechInvest, Czech Trade a exportní banky, nikoli vulgárním výprodejem hodnot, principů a ponižováním se, podlézáním a podpisováním nějakých doložek.

Posilování ekonomické diplomacie je moderní celosvětový trend, u nás se to ovšem snoubí s tím, že různí bývalí komunisté to berou jenom jako přirozený návrat do starých předlistopadových kolejí (základna, nadstavba, rusko-čínská družba), ze kterých je jakýsi naivní idealista vykolejil.

Všimněme si ještě jedné „maličkosti“. Prezident Zeman jméno Havel zásadně nevyslovuje a vůči svému předchůdci se zásadně nevymezuje.

3. Třetí faktor je privatizace zahraniční politiky. To je to, když zjistíme, že program zahraničních misí a spanilých jízd určují finanční skupiny, které ve vazbě například na Čínu žádné pracovní příležitosti v Česku nevytvářejí, a dokonce to nejsou ani firmy české. Symbolem takové privatizace zahraniční politiky je pak cesta prezidenta Zemana z Číny soukromým letadlem.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte