Jeden svět nestačí

Bývalý britský premiér neponechává nic náhodě, a zachraňuje svět na všech frontách.

Být vrcholným politikem na odpočinku v pouhých 54 letech dost dobře nejde. Alespoň co se hyperaktivního Tonyho Blaira týče. Vždyť budoucí americký prezident možná usedne do úřadu v 72 letech a mnohem aktivnější Blair by měl politiku pověsit na hřebík o dvě dekády dříve?

To samozřejmě u Blaira nepřichází v úvahu. Jeho další společenské angažmá ve věcech veřejných čekal snad každý, nikdo ale netušil, jakých rozměrů to nabude.

Jeden jeho bývalý poradce spočítal, že už nyní má na příští rok nasmlouvaná angažmá, která mohou odhadem zabrat celkově tak 500 dní. A Blair to chce stihnout za podstatně kratší dobu.

Naposled se stal neoficiálním vyjednavačem Evropské unie pro boj s globálním klimatem. S razancí sobě vlastní vyhlásil „klimatickou revoluci" a slíbil, že do oné revoluce zatáhne i USA, Čínu a ostatní velké znečišťovatele.

Jeho itinerář není známý, ale je pravděpodobné, že konference v japonské Čibě ještě ani neskončila a už letěl do Států do ústředí banky JPMorgan. Jako „vyšší poradce" by přeci měl být u toho, když třetí největší americká banka jedná o převzetí největší investiční banky Wall Streetu Bear Stearns. Blairovy kontakty na americké politiky se jistě při nezvyklé akvizici hodí. Za co by mu také jinak platila banka šestimístnou sumu v librách?

Pak tu máme Blaira jako pojišťováka. Jeho angažmá v Curychu ale snad nezabere více než jeden den v měsíci.

Zbude tedy hromada času na jeho hlavní misi – zvláštního vyslance takzvaného blízkovýchodního kvartetu tvořeného USA, Ruskem, EU a OSN. Těžko říct, kde na to bere čas, nicméně po několika úspěšných projektech výstavby na Západním břehu i v Gaze nyní list Süddeutsche Zeitung oznámil další zásadní počin. Spolu s německou kancléřkou zorganizuje počátkem června v Berlíně mezinárodní blízkovýchodní konferenci.

Do toho všeho má pořád mezistátní hovory. Stále mu nejspíš volá francouzský prezident Nicolas Sarkozy, který by rád Brita s plynulou francouzštinou viděl jako příštího stálého předsedu Evropské rady. Na druhou stranu Blair neustále vytáčí číslo na podmračeného Skota Gordona Browna a uděluje mu otcovské rady, jak se má chovat jako britský premiér.

A abych nezapomněl, tento veskrze líný život ho donutil alespoň k tomu vzít profesuru na americké Yale. Při takto nudném žití má asi dost času pročítat knihy o globalizaci a víře, což jsou předměty, které má vyučovat.

Důsledky tohoto hvězdného workholismu mohou být dvojí: buď ho co nevidět potká Nobelova cena za mír, nebo se projeví to, čemu se v Československu kdysi říkalo „negativní důsledky kumulace funkcí".

Díky za pozornost. Další audia si můžete stáhnout na adrese podcast.respekt.cz.