Ještě ke Klausově „výjimce“

V redakci Respektu se totiž sešlo několik čtenářských žádostí o bližší vysvětlení toho, co si vlastně Češi vyjednali, a zároveň se v mezidobí objevilo několik ne nezajímavých právních analýz celé věci. Z nich lze vyvodit následující závěry, které by na nejčastější dotazy měly odpovědět.

1. Česká výjimka vlastně žádnou skutečnou výjimkou není. Česko se přidává k protokolu č. 30 Lisabonské smlouvy, který si vyjednaly Polsko a Velká Británie a jenž říká, že charta pouze „nerozšiřuje“možnost britských a polských soudů a Evropského soudního dvora dojít k závěru, že národní zákony Polska a Británie jsou v nesouladu s právy potvrzenými listinou. Stejný závěr se bude týkat i Česka. Pro české soudy, a Evropský soudní dvůr rozhodující o české kauze, bude platit stejné vymezení, jak Listinu interpretovat. Nepůjde tedy o její totální ignoraci. Tady je ostatně názor profesora práv Jiřího Přibáně.„Není to výjimka v pravém slova smyslu, ale spíš interpretační vodítko, které bude znamenat, že aktivismus Evropského soudního dvora a jeho případná progresivní aplikace práv upravených Listinou se nebude vztahovat na Českou republiku. Zrovna tak české soudy se při svém rozhodování nebudou moci listiny dovolávat .“ Konkrétní příklad: jestliže listina ve svém článku 30 říká, že každý pracovník má „právo na ochranu před neoprávněným propuštěním,“ znamená to, že tato ochrana bude pro Čecha platit jen v míře garantované českou legislativou. Čeští nebo unijní soudci rozhodující českou kauzu by toto právo nemohli vyložit širším, luxusnějším způsobem, byť by pro takový výklad viděli oporu v listině. 

2. Zopakujme, že listina začne dnem vstupu Lisabonské smlouvy v platnost – zřejmě 1. prosince 2009 – platit i pro Čechy. Ono interpretační omezení bude možné použít až poté, co bude český požadavek ratifikován spolu s příští přístupovou smlouvou. To může být v roce 2010, kdy by měli dokončit rozhovory o vstupu Chorvati, ale také později.

Také zopakujme, že majetkových vztahů daných Benešovými dekrety se listina nikdy netýkala a tudíž se jí netýká ani vyjednaná úlitba. Článek 51 samotné charty říká, že její ustanovení jsou určena pouze „orgánům unie… a výhradně tehdy, pokud uplatňují právo unie.“ Tady je ostatně text politologa Lukáše Macka a právníka Josefa Nejedlého k této věci.

3. Osud české „výjimky“ ve zdejší kotlině bude ještě zajímavý. Jednak bude muset být schválena ústavní většinou v obou komorách českého parlamentu spolu s další přístupovou smlouvou, protože i Lisabon, jehož je listina součástí, byl schválen ústavní většinou. A pak, je otázka, zda vyjednávání vlády na objednávku prezidenta bylo vůbec v souladu s ústavním pořádkem této země. Podle Jiřího Přibáně – a není v tomto sám – půjde „výjimka“ se značným úspěchem napadnout u Ústavního soudu, protože nebyla schválena řádnou legislativní procedurou. „V momentu její ratifikace naším parlamentem bude takzvaná výjimka napadnutelná u Ústavního soudu, protože nebyla hned zpočátku ratifikována ústavní většinou v obou komorách.“