úterý 8. 11. 2016

Americké volby

Do finále amerických voleb zbývají už jenom hodiny. Sledujte s námi souboj o křeslo amerického prezidenta.

Takhle vypadají poslední klipy, kterými oba kandidáti uzavírají kampaň. Drtivý Donald Trump popisuje celosvětové spiknutí proti obyčejným lidem. Padají výrazy jako “zkorumpovaný a neúspěšný politický establishment” nebo “globální zájmové skupiny” provázené záběry na George Sorose, Janet Yellen, Lloyda Blankfeina - a pochopitelně Hillary Clinton vyjednávající se všemi zlosyny. Spot si už vysloužil ostrou kritiku za zjevné antisemitské naladění. V každém případě při sledování pozor, je to trochu horor. I když se samozřejmě nakonec zjeví kladný hrdina a vyvede lidstvo z ohrožení.

https://youtu.be/vST61W4bGm8

Reklama
Reklama

 

Kontrast s Hillary Clinton opět nemůže být větší. Hřejivá kandidátka je ponořená do teplých barev a měkkého světla. Ani bílá barva kostýmku není zvolena náhodou, odkazuje na sufražetky a feministické hnutí. Clinton připouští, že doba je zlá, ale podobně jako na svém letním nominačním kongresu trvá na optimismu a víře v lepší budoucnost: “Miluji tuhle zemi. Jsem přesvědčená, že to nejlepší máme teprve před sebou a že to prožijeme spolu."  Nedělní film pro celou rodinu.

https://youtu.be/Z8AE7CzqCFc

Na negativní kampaň má totiž Hillary Clinton lidi. Roli drsňáka v poslední den kampaně trochu překvapivě sehrál Barack Obama, který na mítincích v Michiganu mydlil Trumpa hlava nehlava. “Donald Trump není psychicky způsobilý být nejvyšším velitelem. Jeho tým mu raděj zarazil na několik dní i twitterový účet! A jestli mu nevěří ani nejbližší spolupracovníci, jak mu můžeme svěřit jaderné kódy?” hřímal jeden z nejpopulárnějších politiků v zemi - a současný držitel jaderných kódů.

O tom, že Trumpovi lidé zablokovali šéfovi přístup na Twitter, referoval list The New York Times. Z reportáže zároveň vyplývá, že Trump je stále skálopevně přesvědčený, že ve volbách zvítězí.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Celia Vargas patří k těm, kteří rozhodnou americké volby. Tedy rozhodnou je samozřejmě všichni, kteří hlasují,  ale na některé se pozornost upírá více než na jiné. První zprávy hovoří o překvapivě vysoké účasti voličů a ze všeho nejvíce ční právě nečekaně vysoký zájem Hispánců. List The New York Times přinesl nedávno reportáž o životě jejich komunity v Las Vegas.

Celia je sedmapadesátiletá Američanka, původem ovšem ze Salvadoru. Do Spojených států se dostala nelegálně, v dřevěné bedně na korbě náklaďáku. Za cestu zaplatila prodejem majetku a v Salvadoru nechala v péči rodiny své děti. Do země dorazila občanská válka, manžel, řidič autobusu, zahynul při výbuch bomby.

Reklama
Reklama

Celia dělala ledacos, pracovala jako uklízečka, roznášela noviny, šila v textilní továrně, hlídal děti, vařila. Požádala o povolení k pobytu, přestěhovala do Spojených států své potomky, znovu se vdala, rozvedla, získala občanství. Vdala. S manželem se přestěhovali do Las Vegas, narodilo se jim dítě. Pak manžela, který byl v USA díky politickému azylu, dvakrát chytila policie řídit pod vlivem zakázaných látek a po dlouhých tahanicích byl deportován ze země. Když to Celia vypráví, utírá si oči a ukazuje složky papírů mapujících pokusy spojit rodinu zase dohromady.

Reportáž je drtivé i povznášející čtení. Pořád se opakuje slovo práce. Pracovat pracovat pracovat. Vláda se o nám starat nemá, musíme se postarat sami o sebe. Musíme pracovat. Celia maká jako pokojská v hotelu. Má problémy se zády, podstoupila operaci kvůli rakovině prsu, kvůli mizerné zdravotní pojistce nasekala dluh ve výši 17 000 dolarů.

Na hrudi nosí dva odznáčky odborových organizací, které ovšem v jejím hotelu zatím nefungují, protože hotel nepodepsal s odboráři příslušné kontrakty. Je to nelegální, hotel je povinen vyjednávat ve chvíli, kdy určité procento zaměstnanců projeví zájem, jenže hotel na to kašle. Celia má kvůli tomu nižší plat i horší podmínky a patří k zaměstnancům, kteří se na agitaci ohledně odborářského členství podíleli - The New York Times popisují, jak se petice předávaly potají na toaletách a strkaly do kapes na parkovišti.

V jednu chvíli hrozil Celii vyhazov, pak ji hotel z obav před oplétačkami raději vzal zase zpátky. Článek má hezkou pointu: teprve v posledních řádcích vám dojde, komu hotel patří. „Za chvíli míří k dalším dveřím, další pokojská uklízí pokoj prezidentského kandidáta, jehož jméno je na županech, které skládá. Jméno je také na prázdných lahvích od vína, které sbírá, a na visačce, kterou nosí na hrudi. Prodává mu svoji práci, ale ne svůj volební hlas.“

Donald Trump slibuje svým voličům, že jim vrátí „jejich“ Ameriku a že za ně všechno potřebné zařídí. Celia patří do kategorie lidí, na které se tenhle slib nevztahuje - a která, alespoň podle toho, jak svůj pohled na život popisuje novinářům ze slovutného deníku, ani snad nic takového nechce. Fronty těchto Američanů na Floridě, v Arizoně nebo právě v Nevadě budou letos klíčové.

Reklama
Reklama