Virtuální summit USA a Číny: lepší historky než eskalace

“V jednu chvíli si dokonce vyprávěli historky a citovali sami sebe navzájem,” popsal webu Politico jeden z vysoce postavených amerických úředníků průběh pondělního jednání mezi americkým prezidentem Joem Bidenem a jeho čínským protějškem Si Ťin-Pchingem. Vzhledem k tomu, jak napjaté dnes americko-čínské vztahy jsou, lze i tohle považovat za úspěch. Koneckonců v nic víc nikdo ani nedoufal.

Zatímco předchozí prezident Donald Trump stihl Siho se vší parádou pohostit ve svém floridském sídle, Biden se musel spokojit s tříhodinovou telekonferencí, chabou náhražkou klasického summitu. Čínský prezident totiž od začátku pandemie neopustil zemi a neúčastnil se ani nedávného klimatického summitu v Glasgow a setkání skupiny G20 v Římě.

Společné online bilaterální jednání o největších problémech ve vzájemných vztazích bylo plánováno od října. Od nástupu Joe Bidena do úřadu jde o třetí hovor, který s čínským prezidentem měl, ale oba předchozí telefonáty byly relativně krátké. Podle zahraničních médií se tentokrát oběma státníkům alespoň částečně podařilo překonat chladnost obrazovky. Otázka ale je, jestli nejen metaforicky.

“Jsem velmi šťastný, že zase vidím svého starého přítele,” uvedl na adresu Bidena čínský prezident. Do jisté míry nejde pouze o zdvořilostní frázi. Biden a Si se relativně dobře znají: poprvé se potkali v roce 2011, kdy oba ještě zastávali funkci viceprezidenta. “Proběhla řada neformálních obědů a dlouhých procházek, během kterých si dlouho povídali o politice a problémech, které jejich země mají. Jejich vztah se postupně prohluboval v následujících letech, kdy se dál potkávali,” napsal pro Foreign Affairs Danny Russel, náměstek amerického ministra zahraničí za Obamy, který s Bidenem za Sim cestoval.

Řada čínských vrcholných politiků podle Russela doufala, že po odchodu Trumpa nastane v americké politice směrem k Číně změna. Joe Biden ale od nástupu do úřadu prezidenta drží vůči Číně tvrdou linii nastavenou svým předchůdcem - a k tomu přidal snahu o budování spojenectví s asijskými i jinými partnery. “Zklamané naděje spolu s dávkou arogance pak vedou k rostoucí čínské agresivitě,” píše Russell.

Čínští představitelé v minulých jednáních s Američany trvali na tom, že spolupráce je možná až v okamžiku, kdy Spojené státy opustí tvrdou politiku. “Vzkaz Spojeným států byl jasný: zrušte zavedená cla na naše zboží, přestaňte se míchat do situace kolem Tchaj-wanu, Ujgurska, Hongkongu a Jihočínského moře - a pak spolu můžeme jednat.”

Všechny vyjmenované oblasti představují v americko-čínských vztazích zdroj velkého napětí. Joe Biden prozatím nechává platit cla na čínské zboží, která zavedl Donald Trump, ačkoliv jeho ministryně financí Janet Yellen v neděli přiznala, že jejich zrušení by pomohlo snížit inflaci, s kterou se Spojené státy potýkají.

Před pondělním jednáním na Bidena ze stejného důvodu apelovali i zástupci amerického byznysu: aby cla zrušil právě kvůli tomu, že zvyšují ceny. Cla i další ekonomické restrikce americké vlády směrem k Číně vedou podle expertů i k tomu, že se Čína v poslední době snaží o větší ekonomickou soběstačnost a snížení závislosti na zahraničních technologiích či kapitálu.

Obdobně napjatá je situace v Pacifiku, kde poslední měsíce vzrůstá obava z toho, že by Čína mohla násilně anektovat Tchaj-wan. Čínské letouny v posledních měsících konstantně narušují vzdušnou obrannou zónu ostrova a vedení země mluví o tom, že je potřeba dokončit “historický úkol sjednocení” pevninské Číny s Tchaj-wanem - který komunistický režim vnímá jako svoji odtrženou provincii. A napětí v regionu stoupá i na diplomatické úrovni. Například australský ministr obrany uplynulý víkend uvedl, že by země podpořila Spojené státy, pokud by ostrov před Čínou bránily.

Co se týče amerického postoje, ten nikdo nezná. A úmyslně. Spojené státy se totiž dlouhá desetiletí řídí principem tzv. “strategické nejednoznačnosti” - který znamená přesně to, co z názvu vyplývá: pro Spojené státy je strategicky výhodně neříkat, jak by se v případě čínského útoku zachovaly. Díky tomu totiž ve hře nechávají možnost že by Tchaj-wanu přišly na pomoc a Čína s tímto scénářem musí počítat. Zároveň se napevno ničemu neupisují. V říjnu Bidenovi uklouzlo vyjádření, že Spojené státy “mají závazek” Tchaj-wan bránit, ale americká vláda pak rychle uváděla na pravou míru, že na oficiální politice se nic nemění.

Otázku Tchaj-wanu spolu probírali Biden i Si na pondělním jednání a to prý “s respektem, upřímně a otevřeně”. Biden svůj čínský protějšek vybízel k tomu, aby “nedopustil konflikt”, Si zase varoval, že kdokoliv podporuje tchajwanskou nezávislost, “zahrává si s ohněm”.

Zásadní průlom v napětí kolem Tchaj-wanu, ale i dalších témat před summitem nikdo neočekával, na to jsou dnes vzájemné vztahy až příliš napjaté. Přesto je minimálně fakt, že spolu Biden a Si relativně dlouho diskutovali, důležitý - řada expertů varuje před tím, že při nedostatku komunikace je mnohem snazší si nějaký krok špatně vyložit a nechtěně tak dopustit i otevřený střet. Sám Biden ostatně rád opakuje, že “jediná věc horší než válka je nechtěná válka”.

“Všichni řekli ty správné věci, aby se situace alespoň trochu stabilizovala,” komentoval jednání americký expert Rorry Daniels. V dnešní situaci to není málo.