Sbohem, Kábule, přežil jsem. Čtyři drsné dny tlumočníka S.A.

Poslední čtyři dny představovaly pro afghánského tlumočníka pro českou armádu S.A. (jeho totožnost redakce zná, požádal však o anonymitu, pozn. red.), žijícího v Kábulu, houpačku. Střídaly se naděje a beznaděj. Šlo přitom o život jeho a jeho nejbližší rodiny, protože pomstu spolupracovníkům spojeneckých vojsk slibující členové radikálního Tálibánu byli už v ulicích Kábulu. V sobotu mu zazvonil telefon s českým číslem, který mu oznámil, že byl zařazen do programu záchrany spolupracovníků české armády na afghánské misi. „Mám tomu opravdu věřit?“ napsal autorovi tohoto textu. Respekt je s ním skoro měsíc v denním kontaktu.

Tlumočník sice dostal vzkaz, ale žádné přesné instrukce, jen aby čekal na další pokyny. Po šestatřiceti hodinách, v pondělí ráno, vtrhla do jeho bytu tálibánská milice. Zmlátili ho a odvezli do svého nedalekého sídla. Po několika hodinách byl propuštěn po intervenci jeho otce. Podrobnosti není možné zveřejnit, kvůli bezpečnosti širší rodiny, která zůstala v Kábulu.

S.A. odjel i s rodinou do diplomatické čtvrti k opuštěné české ambasádě a do Česka posílal svým přátelům, kteří se snažili o jeho záchranu, informace – především o tom, že ho nikdo už dlouhé hodiny nekontaktoval. Dočkal se v pondělí v podvečer, kdy jemu a jeho příteli H.R., dalšímu tlumočníkovi, zavolali členové českého záchranného týmu, aby přijeli i s rodinami na kábulské letiště.

Bylo to v den, kdy se tisíce Afghánců snažily uprchnout a kábulské letiště nebylo prakticky schopné provozu. Překladatel S.A. i jeho přítel s rodinami uvízli v jedné ze vstupních bran. Vybily se jim mobily a narychlo posílali v noci na úterý do Česka nový kontakt. Noc přežili ve skrýši nedaleko letiště. Ráno ještě neznali svůj osud.

V úterý kolem desáté dopoledne dostali instrukci, že se mají dostavit ke konkrétní bráně na letišti – čeští zachránci na to místo sezvali všechny spolupracovníky, kteří měli nastoupit do českého vojenského letadla, které chvíli předtím přistálo na kábulském letišti. Pak přišly další minuty beznaděje, kdy se zdálo, že S.A. s přítelem a rodinami nejsou na seznamu „zachraňovaných“. Po chvíli se vše vysvětlilo. V tento okamžik - stále v úterý, ale už odpoledne - sedí někdejší tlumočník české armády spolu s více než desítkou dalších překladatelů pro tuzemské vojsko v Afghánistánu a jejich rodinami na palubě letadla, které směřuje do Prahy.

Letoun odstartoval před třetí hodinou odpoledne našeho času. Na palubě je podle informací ministra vnitra Jana Hamáčka zhruba stovka lidí. Mezi nimi údajně i velvyslanec Jiří Baloun, který přesun ohrožených person doposud organizoval. Kromě tlumočníků a jejich rodin jsou na palubě další spolupracovníci armády, české ambasády nebo civilních rekonstrukčních týmů. Dohromady podle informací Respektu přes sedmdesát Afghánců.

Prakticky v tu samou chvíli, kdy se odlepilo letadlo z kábulské startovací dráhy, se sešel v Česku krizový štáb, který měl rozhodnout o dalším průběhu záchrany. V Afghánistánu zůstali další lidé, kteří během afghánské mise pomáhali Čechům – armádě, diplomatům i rekonstrukčním týmům. Nevíme přesně kolik a je možné, že některým z nich pomohou odletět ze země spojenecké země. Třeba Německo se snaží provozovat letecký most mezi Kábulem a Taškentem – odkud by mohli spolupracovníci spojenců pokračovat dále. Buď vyslanými letadly nebo běžnými spoji. To pro ně možná bude jediné řešení. Vláda ani krizový štáb o vyslání dalšího letadla zatím nerozhodla. V plánu to je, ale momentálně se řeší povolení k cestě a bezpečnostní riziko letu.

Česká pomoc se rozjela po dlouhém váhání vlády. Kabinet Andreje Babiše schválil pomoc až na poslední chvíli, na konci července. Plánovaný harmonogram už teď není možné dodržet. Není možné evakuovat jen spolupracovníky, kteří prošli vládou požadovanými prověrkami nebo, kteří „spolupracovali v nejaktuálnější čas“, což se vztahovalo na čtyři tlumočníky, kteří pracovali pro českou armádu, než na konci června definitivně odešla. Podmínky byly nesmyslně přísné. Bez šance by byly minimálně tři až čtyři desítky k Česku loajálních afghánských spolupracovníků, kterým skončily kontrakty s armádou dříve – protože se české jednotky stahovaly postupně, některé opustily Afghánistán už před několika lety.

Pro tlumočníky a další spolupracovníky je dnešní let jejich afghánským happyendem. Co je čeká dál? Ministerstvo obrany i vnitra slíbilo, že pro ně v Česku zařídí nejen azyl, ale i odpovídající podmínky k normálnímu životu, včetně nabídky zaměstnání ve státní službě.