Nominace za ránu do břicha. Joe Biden si jako viceprezidentku vybral Kamalu Harris
 
Kamala Harris Drops Out of Presidential Race
Kamala Harris • Autor: Brian Cahn / Zuma Press / Profim

Pravděpodobně nejděsivější okamžik dosavadního tažení Joea Bidena na Bílý dům se odehrál vloni v červnu, když na něj během první debaty kandidátů zaútočila kalifornská senátorka Kamala Harris (55). Bývalé kalifornské ministryně spravedlnosti se tehdy přímo nikdo na nic neptal, ale slovo si vzala sama. „Jako jediná černá žena (mezi kandidáty) bych se ráda vyjádřila k rasovým otázkám,“ prohlásila tehdy a pustila se do tvrdé kritiky bývalého viceprezidenta Bidena.

Ten se o několik desetiletí dříve stavěl jako mladý senátor zdrženlivě k povinnému převážení černošských dětí do převážně bělošských škol v často vzdálených čtvrtích (tzv. busing). Cílem federální politiky bylo zmírnění separace bílých a černošských dětí, ale kvůli vzdálenosti a vytržení dětí z jejich přirozeného prostředí byla praxe nepopulární i u velké části černochů. Nikoliv však u všech - a Kamala Harris na ni vzpomínala zjevně v dobrém. „Inu, pane viceprezidente, jedním z těch dětí (proti jejichž integraci jste se stavěl), jsem byla já.“

Reklama
Reklama

Byl to tvrdý úder a zanechal spoustu zlé krve. Jedinou ranou se v něm propral americký rasismus i fakt, že Joe Biden - kulantně řečeno -  nepatří k nejmladším. Že senátoroval již v době, kdy někteří jeho dnešní protivníci chodili na základní školu - a hlavně v té době zastával nebo byl ochoten tolerovat postoje, které by v dnešní době byly na levé části amerického politického spektra již stěží udržitelné. Bidenova manželka Jill ještě před dvěma týdny na tento výpad vzpomínala jako na „ránu do břicha“. Sám prezidentský kandidát nicméně účinný útok zjevně rozdýchal a dost možná vyhodnotil jako ukázku vlastností, které se v následujících týdnech budou hodit. V úterý totiž oficiálně oznámil, že  se rozhodl nominovat Kamalu Harris na post své viceprezidentky.

https://www.youtube.com/watch?v=Lu0zBIMOVEw

Úplně překvapivý tah to není, právě zlá krev z první fáze kampaně byla nejčastěji citovaným a často jediným argumentem proti razantní političce, jež je již delší dobu považována za vycházející hvězdu mezi demokraty. Jinak přináší senátorka inklinující spíše k pragmatickému středu do kampaně mnoho rysů, které rezonují s dnešní atmosférou ve Spojených státech. Jestliže se ještě v zimě mohlo díky zprvu úspěšné kandidatuře Bernieho Sanderse nebo Elizabeth Warren zdát, že se tažení demokratů ponese ve znamení především ekonomických témat nerovnosti  či boje proti klimatické změně, dnes je nálada hodně jinde. Spojené státy procházejí koronavirovou pandemií a rasovým procitnutím zároveň. Pandemie otvírá otázku krizového managementu a volá po politicích se zkušeností s výkonem exekutivní funkce, protirasistické bouře odkazují k nové americké realitě, v níž dřívější bílá většina definitivně ztrácí své samozřejmě výsadní postavení.

Kamala Harris je osvědčená právnička, jež proslula jako ostrá žalobkyně v soudních síních. S tím souvisí její nabídka provést reformu výkonu americké spravedlnosti se znalostí oboru zevnitř. V tomto bodě může bývalá prokurátorka a ministryně spravedlnosti narazit na odpor radikálnější části demonstrantů, kteří na smrt amerického černocha George Floyda chtějí reagovat rozpuštěním policejních sborů nebo radikálním omezením jejich financování, ale to nikdy nebyl program hlavního proudu demokratů ani Joea Bidena. Pro důvěryhodnost Kamaly Harris v tomto bodě nicméně hraje fakt, že je sama „oním (barevným) dítětem“, tedy že je indicko-jamajského původu.

Harris je vlastně první barevnou ženou nominovanou na jeden z nejvyšších amerických politických postů. Na této symbolické rovině může působit jako vyvažující prvek Bidena, který vedle ní působí jako jakýsi uklidňující, ale zároveň doznívající hlas americké historie. Kde je Biden trochu idealizovaným a přeslazeným odkazem na lepší časy americké politiky (pokud je takhle možné vnímat dobu, kdy bylo v rámci „džentlmenských“ manýrů možné dělat politické kompromisy s jižanskými segregacionisty), je Harris spíše obrazem nastupující éry, která si bez skrupulí sama bere slovo.

Samozřejmě, že nominace má i svá rizika či slabá místa. Kalifornská senátorka například nepřináší Bidenovi „svůj“ stát, protože Kalifornie bude volit demokraty v každém případě. Podobně jako Biden patří spíše k pragmatickému středu, v otázkách jako například reformě zdravotní péče mění stanoviska - a pokud radikálnější ideologické křídlo levice doufalo, že si zajistí alespoň podpůrnou roli v podobě viceprezidentské nominace, prožívá další zklamání.

V očích emancipující se Ameriky je barevná žena pozitivním přitakáním budoucnosti, Trump ji ale hned v prvním tweetu označil za agenta radikálních sil, které se snaží rozvrátit tradiční Ameriku. Tento kontrast bude s největší pravděpodobností základním, byť občas podprahovým tématem nadcházejících týdnů vrcholící kampaně. Dvojice Biden - Harris v ní může mít tu výhodu, že ztělesňuje oba póly najednou.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jiří Sobota

redaktor, zahraničí

sobota2
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1628

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte