Kubkův apel na české lékaře v zahraničí končí fiaskem. Zájem přemohla byrokracie

Šéf České lékařské komory Milan Kubek v polovině října vyzval české lékaře momentálně pracující v zahraničí, aby přijeli vypomoci do zdejších nemocnic kvůli náporu covidových pacientů. Měsíc od apelu se však žádná tsunami krátkodobě navrátivších doktorů nekoná. Důvodem přitom není nezájem na straně lékařů, nýbrž to, že jim český stát nezajistil podmínky, které by jim vůbec umožnily v zemi pracovat.

Respektu se ozvalo několik doktorů ze zemí EU s tím, že postrádají návod, jak si vláda představuje jejich krátkodobý výsadek do zdejších špitálů. Stát s Kubkem ohlášeným řešením zjevně nepočítal - a zdravotníci, kteří se rozhodli prorazit si cestu vlastními silami, nakonec vždycky narazili na stejnou administrativní zeď.

Jednou z nich je i jednatřicetiletá internistka Anna Snopková z bádensko-württemberského Reutlingenu, kde už šestým rokem pracuje v krajské nemocnici se spádovou oblastí, ve které žije 240 tisíc lidí, a má za sebou mimo jiné půlroční intenzivní stáž na tamním ARO. Tahle výbava plus zájem o situaci doma ji přiměly zvažovat, že by se na několik týdnů vrátila do Česka.

“Její” špitál v Reutlingenu na tom byl dobře; ve chvíli, kdy získala předběžný souhlas svého šéfa s neplaceným měsíčním volnem a Česko počítalo covidové pacienty v nejtěžším stavu na stovky, byli na tamním JIP jen dva lidé napojení na kyslík. I kolegové mladé lékařce řekli, ať jede, že se o její služby podělí. Nikoho její rozhodnutí nezaskočilo - v té době běžela Kubkova výzva po celém Německu v hlavním vysílacím čase televizních zpráv.

Už dva dny po veřejném apelu prezidenta ČLK, tedy 16. října, napsala Snopková Kubkovi e-mail s nabídkou pomoci a dotazem po podmínkách práce v Česku. Několik dnů se nic nedělo. “Pak mi odepsal zástupce komory, s tím, abych se obrátila na mně blízké nemocnice v Česku, jestli tam někoho nepotřebují. A pokud nemáme žádnou takovou nemocnici, ať se přihlásíme ministerstvu zdravotnictví v Praze,” říká.

Lékařka původem z Nového Města na Moravě tak druhý den zavolala do tamní nemocnice a do špitálu v Uherském Hradišti. Primář ARO uherskohradišťské nemocnice byl vidinou příchodu nové síly nadšen, protože v té době měl rezervu jednoho, maximálně dvou lékařů. Zároveň však řekl, že rámec její práce jakožto člověka, který v Česku neplatí pojištění a není členem ČLK, musí vytyčit vláda.

Anna Snopková se tak rozhodla zkusit štěstí na ministerstvu zdravotnictví. “Nikde na stránkách rezortu nebyl žádný odkaz, který by lékaře se zájmem o pomoc navigoval. Tak jsem trochu intuitivně napsala na odbor krizové připravenosti. Dodnes se mi nikdo neozval,” popisuje internistka.

Mezitím se ale ozvala ČLK. Zaslala lékařce odkaz na formulář, který přes Ústav zdravotnických informací a statistiky vedl zpátky na ministerstvo a chtěl po ní předložit řadu dokumentů kvůli registraci lékaře k dispozici. “Měla jsem k tomu přiložit originál potvrzení o studiu, výpis z rejstříku trestů, potvrzení, že opravdu mluvím česky, detailní informace o nemocnici, kde teď působím a další věci. Byl to zjevně formulář pro cizince z mimoevropských zemí,” říká Anna Snopková.

Shánění dokumentů by však pro ni podle vlastních slov bylo natolik časově náročné, že by zabilo efekt relativně rychlého příjezdu do Česka. „Celou dobu jsem čekala, že někde najdu balíček informací o podmínkách práce a místo k registraci a to se za celý měsíc nestalo. Tento týden jsem to proto pro sebe uzavřela,” dodává česká doktorka.

Milan Kubek selhání svého apelu přiznává. “Ukázalo se, že by tu tito lékaři byli v právním vakuu, a protože se nenaplnil scénář kolapsu zdejší nemocniční péče, už na jejich příchod ani netlačím,” řekl Respektu. Klíčovou vinu přitom vidí na straně vlády.

“Byl jsem nepříjemně překvapený ministerstvem zdravotnictví. Ukázalo se, že nějaká pružnost je nad jeho síly. Čtrnáct dní trvalo, než dali dohromady jeden formulář,” tvrdí prezident ČLK. Spoluodpovědnost komory za nastalou situaci odmítá: “Mohl jsem jistě rychleji odpovídat na e-maily a můžeme rychle udělit statut hostujícího lékaře. Ale to by pro tento typ práce nestačilo. Ten právní rámec byl na vládě.“

Přes ČLK se nakonec přihlásilo okolo pětadvaceti lékařů hlavně z Německa a Rakouska. Kolik jich skutečně začalo pracovat v českých špitálech, o tom Kubek nemá přehled. Ví jen o jednom konkrétním případu - mladém doktorovi, který se rozhodl týdenní dovolenou strávit v podstatě jako dobrovolník prací zdarma v přerovské nemocnici, kde kdysi začínal.