Rusku teď nezbývá, než se otevřeně proměnit v agresora – nebo zastrašovací plán opustit
 
04
Ukrajina: čekání na válku • Autor: Milan Jaroš

Ve chvíli vzniku tohoto textu blikají na obrazovkách všech možných elektronických zařízení „breaking news“ všech možných světových sdělovacích prostředků. „Rusko v náznaku deeskalace tvrdí, že se část jeho jednotek vrací na základnu,“ hlásí The Guardian. „Rusko tvrdí, že se část jednotek z blízkosti Ukrajiny vrací na základnu,“ potvrzují Reuters. „Z Ruska vycházejí protichůdné signály v souvislosti se stahováním jednotek od Ukrajiny,“ váhá The Wall Street Journal. „Ukrajina: Ruskému stahování uvěříme, až ho uvidíme (na vlastní oči)“,  shrnuje kyjevskou skepsi BBC.

Na ruských televizních obrazovkách se skutečně objevily záběry tanků nakládaných na vagóny doprovázené příslušným komentářem o splněných úkolech a návratu domů. Obrázky doplňují pondělní vývoj, který je všeobecně popisován jako „změna tónu“ uprostřed stupňujícího se napětí.

Reklama
Reklama

Ruský ministr zahraničí Lavrov nejdříve před televizními kamerami u nekonečně dlouhého stolu oznámil svému nadřízenému, ruskému prezidentovi Putinovi, že diplomatické prostředky ještě nebyly vyčerpány a že „navrhuje zintenzivnění diplomatického úsilí“. „Charašo,“ odvětil mnohoznačně Putin. Ruský ministr obrany Šojgu následně prezidenta informoval, že část vojenských cvičení byla úspěšně završena a další budou ukončena v dohledné době. Je tedy konec a Rusové se stahují od ukrajinských hranic domů?

https://www.youtube.com/watch?v=x6z3pp84eh0

Obezřetnost Západu a Ukrajiny je jistě na místě. Rozsáhlé vojenské manévry v okolí Ukrajiny nadále pokračují. Rusko má pověst úskočného podvodníka, nakonec Krym v roce 2014 obsazovali „neznámí zelení muži“, se kterými Moskva neměla podle původních prohlášení vůbec nic společného, aby posléze „zjistila“, že to jsou přece jenom příslušníci jejích vlastních ozbrojených sil. Spojené státy ohlásily počátek předpokládaného útoku nejspíše na středu, což mělo jistě za cíl připravit Rusko o možný moment překvapení. Co když si Moskva právě nyní buduje jiný takový moment?

Pravdou nicméně je, že posuny v atmosféře skutečně byly už v pondělí zjevné. V této souvislosti se cituje několik náznaků z úst ukrajinských diplomatů, a později dokonce i německého kancléře Scholze, že členství Ukrajiny v Severoatlantické alianci je pouze vzdálený sen a že se rozhodně nejedná o budoucnost, kterou by Rusko mohlo očekávat v dohledné době.

To není nic zásadně překvapivého, americký prezident Joe Biden se přesně v tomto duchu vyjadřuje soustavně a není tajemstvím, že proti vstupu Ukrajiny do NATO je část členských zemí včetně Francie a Německa. Rusko přesto chtělo oficiální závazek, že k rozšíření nedojde – a v tomto bodě vyšlo naprázdno, Spojené státy i její spojenci dávají opakovaně najevo, že do svrchovaného rozhodnutí států Rusko prostě mluvit nemůže a že dveře Severoatlantické aliance zůstávají v principu otevřené. Nic se tedy de facto nezměnilo, přestože nahlas pronášené deklarace byly vnímány jako signál, že se blíží průlom.

14_ukrajina

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg tak novinářům vysvětlil, že deeskalace by znamenala „zásadní snížení rozmístěných jednotek“, k čemuž očividně zatím nedošlo. Britský premiér Boris Johnson dokonce vysvětlil, že „údaje zpravodajských služeb nejsou povzbudivé“ a že do blízkosti hranic stále přijíždějí další jednotky a budují se tam polní nemocnice. Zároveň opět pohrozil sankcemi v případě, že ruské jednotky překročí hranice a k útoku dojde.

Vlastně se tak zdá, že právě v těchto hodinách celá krize vrcholí. Západ, a především Spojené státy, zjevně Rusko překvapily svou otevřenou informační kampaní, během níž oznamují poznatky svých zpravodajských služeb téměř v přímém přenosu. To je zásadní rozdíl oproti situaci před osmi lety, kdy Rusko zabralo Krym. Tehdy byl svět zaskočen a třeba americký deník The New York Times v této souvislosti tvrdí, že Bidenova administrativa se zásadně poučila. Washington se od podzimu, kdy atmosféra okolo ukrajinských hranic začala houstnout, snaží udržet iniciativu v informačním střetu, který – jak dnes chápe – je dost možná nejdůležitější částí celé hry.

Pohyby ruských vojsk může na satelitních záběrech vidět celý svět a možnosti Kremlu vyprávět svou vlastní verzi příběhu, třeba líčit napětí jako ohrožení ze strany Západu či Ukrajiny, jsou tak podstatně omezené. Všeobecně dostupné informace také vládám členských zemí NATO usnadňují zaujímat jasné postoje, a to zjevně přispělo k nebývalé jednotě Západu. Jestliže taktikou Moskvy byla snaha Západ rozštěpit, je možné konstatovat, že neuspěla. Rusku nezbývá, než se pod hledáčkem kamer celého světa otevřeně proměnit v agresora – nebo celý zastrašovací plán opustit.

V tuto chvíli je ale předčasné znít jakkoliv triumfálně. V úterý po poledni se může zdát, že v souboji upřených pohledů to byla Moskva, kdo nakonec první zamrkal. Nepředbíhejme nicméně vývoj událostí. Do Ruska míří německý kancléř a ve středu může situace vypadat zase třeba jinak než nyní. V tuto chvíli je ale možné konstatovat, že dnes se situace poprvé po mnoha týdnech systematického růstu napětí aspoň přestala zhoršovat.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jiří Sobota

redaktor, zahraničí

sobota2
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1838

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte