Ebola pronikla do Evropy

Epidemie eboly, která zuří v západní Africe od konce loňského prosince, už pronikla i do Evropy. Španělsko hlásí první případ nákazy mimo Afriku.

Současná infekce se již stala nejhorší podobnou katastrofou v moderních dějinách. Ještě nikdy podle Světové zdravotnické organizace (WHO) virus nejvyššího, čtvrtého stupně nebezpečnosti nenakazil tolik lidí takovou rychlostí a na tak velkém území. Nejnovější údaje o situaci ve třech nejpostiženějších zemích – Libérii, Sieře Leone a Guinei – hovoří o zhruba 7500 nakažených a 3,5 tisíci obětech. Lékaři navíc varují, že skutečný počet nakažených může být daleko vyšší, protože řada případů unikne pozornosti. 

Do čtvrtého stupně přitom kromě krvácivých horeček, jako je ebola, patří třeba i virus černých neštovic. Proti většině těchto nemocí není lék ani vakcína a zacházení s jejich původci v laboratořích vyžaduje například ochranné obleky se zásobou vzduchu oddělenou od okolí, připomínající kosmické skafandry.

Zdravotnické pomůcky (dvojitý ochranný oblek, rukavice, brýle) používala i španělská zdravotní sestra, která onemocněla ebolou v těchto dnech a stala se prvním člověkem, jenž se nakazil mimo území Afriky. Sestra ošetřovala jednoho ze dvou nemocných kněžích, kteří si nemoc přivezli ze Sierry Leone a Libérie (pro oba se nákaza stala smrtelnou). Zdravotníci ošetřující nemocné patří k nejohroženějším; od prosince se jich ebolou v Africe nakazilo téměř 400 a více než 200 jich zemřelo. 

Jak se ale mohlo stát, že se infekce přenesla i v dobře vybavené nemocnici v Madridu, zatím nevíme. Podle deníku El País za to může právě skutečnost, že zdravotnické pomůcky používané tamním personálem neměly úroveň čtvrtého stupně biologické bezpečnosti, ale pouze druhého.

Jinými slovy, nebyly to neprodyšné skafandry s onou oddělenou zásobou vzduchu. To je smutná zpráva pro zdravotníky v Africe, kteří musejí často vystačit jen s rouškou, chlórem k dezinfekci a rukavicemi, někdy ani to ne.

Zneklidňující je, že s virem eboly v těle odjela zdravotnice na dovolenou a cestovala po Španělsku a možná i jiných evropských zemích. Potíže přitom začala mít již 30. září, a tehdy tedy také začala být nakažlivá pro své okolí. Pomoc ale vyhledala až 5. října.

Ve Španělsku proto začal závod s časem - „hon“ na všechny, s nimiž přišla do styku. V Nigérii, kam ebolu zavlekl nakažený úředník z Libérie, se epidemii zastavit podařilo. Vyžádalo si to téměř 19 tisíc lékařských prohlídek potenciálně nakažených lidí, činnost desítek vyškolených epidemiologů, kteří se začali nebezpečí okamžitě věnovat, dobře vybavené zdravotnické týmy cestující po celé zemi. Zda se šíření nemoci podaří zabránit i ve Španělsku, bychom se měli dozvědět zhruba do tří týdnů. I tak je ale zřejmě jen otázkou času, kdy se nemoc v Evropě uchytí nebo přinejmenším dostane i do dalších zemí.

A je tu ještě jeden problém. Podle výpočtů britských epidemiologů existuje 75% pravděpodobnost, že bez dalšího omezení letecké dopravy do západní Afriky by se nemoc do 24. října rozšířila do Francie, a 50% pravděpodobnost, že se rozšíří do Británie. Letecká doprava z Evropy i z afrických států ovšem již byla silně omezena - což je přitom to poslední, co Africe zasažené epidemií pomáhá. Americké úřady tak podobné opatření odmítly, protože by to znamenalo ještě víc přiškrtit už tak nedostatečnou pomoc, jíž se regionu dostává.

Více o tom, co by západní Afrika pro boj s ebolou potřebovala, čtěte v aktuálním Respektu v textu Virus a jeho dílo. Pozoruhodné svědectví jedné z dobrovolnic pracující pro Lékaře bez hranic naleznete zde.