Ve většině svých článků jsem premiéra Jana Fischera popisoval jako klidného, rozvážného muže, kterému se nezatočila hlava z vysoké popularity a moc dobře si uvědomuje, jak rizikový projekt je pro Česko úřednická vláda. Tedy kabinet, který nevzešel z vůle a hlasování voličů a tudíž jim nemusí skládat účty.
V souvislosti s přípravou aktuálního článkuPřekvapení v kauze Bursík (jde o dosud ničím nedoložené obvinění hlavního lobbisty Czech Coal Jana Dobrovského, že Bursík pomáhal těžařům s prolomením uhelných limitů) jsem minulý týden položil premiérovi na vládní tiskovce dvě otázky:
a) Mohl byste ještě jednou vysvětlit okolnosti, které vládu vedly ke stažení horního zákona (právě tenhle krok je výhodný pro těžaře)?
b) Vaše vláda stáhla a posléze řekla ještě jednou „ne“ hornímu zákonu, připravuje energetickou koncepci hrající do karet těžařům a Vy sám jste starostovi Litvínova poslal dopis, který prolomení limitů naznačuje. Jaké jsou Vaše protiargumenty, že vláda kartelisticky nepodporuje jednu soukromou skupinu?
„Já se nebudu dostávat do situace, kdy se tady budu obhajovat z něčeho, co tady není,“ odpověděl mi emotivním hlasem místo věcného vysvětlení premiér. A v podobném duchu pokračoval dál, když se začal ohánět různými právními žalobami. Takové „škobrtnutí“ při prvním vážnějším střetu se složitější realitou jsem u Fischera nečekal. Místo fakt a pečlivého vysvětlování došlo na utrhování se, podrážděné a uražené reakce…
Fischer říká, že jeho vláda uhelné limity neprolomí. Má v tom asi pravdu, tenhle krok zřejmě opravdu neudělá. Věc je ale složitější, právě on se svým kabinetem Česko za devět měsíců vládnutí posunul k prolomení limitů blíž než obě Topolánkovy vlády za necelé tři roky své existence (viz druhá otázka). Zároveň ale není moc srozumitelný a ochotný ve vysvětlování motivů, které ho k takhle radikálním zásahům vedou.
To je přesně to riziko úřednického vládnutí, před kterým Fischer sám varoval a na které teď nějak moc rychle zapomněl: nikomu neodpovědná vláda dělá kroky, které podezřele nahrávají jedné ekonomicko-lobbistické skupině, aniž by bylo jasné proč a aniž by za to musela skládat účty. Voliči totiž nebudou mít šanci jejím krokům a nositelům vystavit při květnových volbách vysvědčení – ať už pozitivní, nebo negativní.
Kdo si stále ještě myslí, že pro tuhle zemi je dlouhodobě výhodný projekt vlády nepolitických odborníků, protože v porovnání s politiky lépe a průhledněji administruje zemi, měl by raději rychle z tohohle opojení vystřízlivět, dokud je ještě čas.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
