Nervy

Několik průzkumů v řadě ukázalo, že preference pražské ODS (tím pádem i celorepublikové) letí strmě dolů. Politici partaje to v nadsázce analyzují tím, že doba, kdy v Praze mohla vyhrát i Klausova tenisová raketa, je prostě už nenávratně pryč. Kdyby snad chtěli ve své analýze pokročit o stupínek výš, doporučuji přehrátí nedělních Otázek Václava Moravce.

Na většinu dotazů ohledně aktuálního pražského korupčního skandálu č. 1, Opencard, reagoval primátor a šéf pražské ODS Pavel Bém jako malé dítě, kterému právě někdo rozbil bábovičku. Místo argumentace jen emotivní výlevy a těžko ovladatelné nervy. Pravda, hlavní protidiskutér Cyril Svoboda nebyl dvakrát korektní („peníze za Opencard skončily v jachtách a nevím kde, a proto vyzývám Pavla Béma k odstoupení“ – toto tvrzení však nedokázal doložit ničím konkrétním), ale Bém nedělal nic proto, aby veřejnosti alespoň trochu vysvětlil, proč musí neprůhledné projekty typu Opencard platit a kdy konečně za ně někdo ponese politickou odpovědnost.

Už delší dobu mi připadá, že pražská ODS působí jako bratrstvo kočičí pracky. Místo, aby celostátní centrálu zásobili inspirativními nápady, se modří Pražáci rozděli na několik part, jejichž hlavním zájmem je co nejdéle si udržet moc. Ne ale proto, aby skrze ní Prahu proměnili v příjemnější a hezčí město, ale prostě jen pro zachování si vlivu a dosahu na lukrativní zakázky. Jak jinak si vysvětlit diskusi uvnitř pražské ODS, že je potřeba nastavit volební obvody tak, aby více zvýhodňovaly občanské demokraty.

Před časem jsme něco podobného mohli vidět v Brně. Tamní vedení ODS tak dlouho válcovalo město, až se spojili do té doby nesmiřitelní rivalové (ČSSD, zelení a senátor Zlatuška) a vyhráli. Podobný scénář se teď může opakovat i v Praze. K jeho realizaci protistraně chybí jen pár věcí – najít silného společného lídra, potlačit několik mocenských ambicí a dokázat se dohodnout. Jisté je, že ODS v hlavním městě dělá vše proto, aby ji už brzy voliči pořádně vymetli.