Umrzla při riskantní horské túře. Může za to její přítel?

Aktualizace, 20. února 2026: Soud v rakouském Innsbrucku uložil 37letému muži, o němž pojednává následující text, podmínečný pětiměsíční trest a pokutu ve výši 9400 eur za to, že zanechal svou partnerku v mrazivém počasí při výstupu na horu Grossglockner. Uznal ho vinným ze zabití z hrubé nedbalosti. Rakušan tvrdil, že za smrt ženy nenese trestní odpovědnost, neboť plánovali výpravu společně. Rozsudek o vině však nebyl vyřčen ve všech bodech obžaloby, řekl soudce po 13hodinovém projednávání případu. Prokuratura zastává názor, že obžalovaný byl zkušenější, při přípravě výstupu i během něj učinil řadu chyb a za tragédii je odpovědný. Proces může posloužit jako precedens pro další podobné tragédie.

Pár, muž a žena, se právě blíží k vrcholu Grossglockneru, nejvyšší hory rakouských Alp. Je noc, na tmavém svahu září jen světla jejich baterek. Vzdálená webová kamera zachycuje okamžiky, kdy se jejich výstup začal fatálně komplikovat.

Kolem půlnoci, jak muž uvedl, jeho přítelkyně náhle pocítila vyčerpání a nemohla pokračovat dál. Podle jeho slov se oba rozhodli pro kontroverzní, ale nikoli neobvyklé řešení: nechá ji na svahu a sám vyrazí pro pomoc. O několik hodin později byl muž v bezpečí a jeho partnerka mrtvá. Podle oficiální zprávy záchranáři našli její zmrzlé tělo téhož rána kousek pod vrcholem. 

Nyní, téměř rok poté, úřady poukázaly na řadu chyb, kterých se muž dopustil, a v těchto dnech ho odsoudily za hrubou nedbalost s následkem smrti.

Neobvyklý případ rozvířil debatu v horolezecké komunitě a mohl by mít velký dopad na rakouský alpský turismus. Popularita horolezectví v Rakousku v posledních letech prudce vzrostla. Odborníci varují, že nepřipravení návštěvníci stále více riskují a počet nehod dosahuje rekordních čísel.

Případ také vyvolal v Rakousku širší debatu, protože otázky osobní odpovědnosti se střetávají s tamní dlouholetou právní tradicí, která lidem ukládá, aby chránili ostatní a snažili se zabránit nebezpečí. 

„To je otevřená otázka,“ řekl Severin Glaser, profesor trestního práva na Univerzitě v Innsbrucku. „Když lidé společně dělají něco riskantního nebo nebezpečného, do jaké míry je jeden člověk odpovědný za druhého?“

Noční výstup

Šestatřicetiletý muž a třiatřicetiletá žena, oba ze Salcburku, zahájili výstup 18. ledna 2025. Podle státního zástupce a mužova obhájce si vybrali jednu z nejnáročnějších tras na vrchol Grossglockneru.

Partneři, jejichž jména úřady původně nezveřejnily (soud proběhl a jména jsou již známa – Thomas Plamberger a Kerstin Gurtner - pozn. red.), vyrazili v den, kdy panovaly podmínky, za nichž podle místních může vát vítr zvaný fén. Jedná se o meteorologický jev, který může na exponovaných vrcholcích způsobit nebezpečné a mrazivé poryvy.

Obviněný muž situaci popisuje odlišně než policie. Prostřednictvím svého obhájce vylíčil, že průběh výpravy začal být kvůli náhlému vyčerpání jeho partnerky chaotický, zatímco úřady poukázaly na řadu chyb, kterým podle nich bylo možné předejít.

Kolem 13.30, jak uvedl muž, dorazil pár k chatě v nadmořské výšce přibližně 2804 metrů, což je bod, odkud už před vrcholem není návratu. Mnoho turistů tam přenocuje, aby se adaptovali na nadmořskou výšku. Pár se cítil dobře, uvedl muž v prohlášení pro svého právníka, a rozhodl se pokračovat rovnou dál – což někteří horolezci označili za závažnou chybu.

Asi o pět hodin později, po setmění, se světla jejich baterek objevila na horské webové kameře.

Záhy se začalo zhoršovat počasí a teplota klesla na minus 8 °C. Ve 22.30 přiletěl vrtulník alpské policie, aby pár zkontroloval. Muž řekl svému právníkovi, že v té době se oba cítili dobře a byli kousek od vrcholu, takže pomoc nevolali.

Krátce po odletu vrtulníku však přítelkyně „najednou začala vykazovat stále větší známky vyčerpání“, uvedl mužův právník. Tuto změnu popsal jako „zcela neočekávanou a objektivně nepředvídatelnou“.

Podle mužova právníka jeho mandant uvedl, že se poté rozhodl požádat o záchranu vrtulníkem a v 00.35 zavolal policii. Když vytáhl telefon, zjistil, že mu policista několikrát volal a poslal mu několik zpráv, ale nevšiml si toho, protože jeho telefon jen mírně vibroval.

Muž dále vysvětlil, že během hovoru byl přesvědčen, že policie ví, že jsou v nebezpečí, a že chápe, že je nutná okamžitá záchrana. Policie však podle policejních záznamů citovaných obhajobou uvedla, že jim řekl, že je „všechno v pořádku“.

Žalobci, kteří shromáždili data z telefonů a chytrých hodinek páru, uvedli, že muž poté přepnul telefon do tichého režimu a tři hodiny úřady nekontaktoval.

Muž tvrdí, že po hovoru s policií své přítelkyni sdělil, že záchrana vrtulníkem není možná a že musí pokračovat v chůzi, aby se zahřáli. „Situace však byla beznadějná,“ uvedl jeho právník. „Žena byla fyzicky tak vyčerpaná, že již nemohla pokračovat.“

Pár se poté podle mužových slov dohodl, že se rozdělí. Kolem 3.30 ráno zavolal policii a řekl jim, že svou přítelkyni opustil, a požádal je, aby poslali vrtulník, zatímco on se vydal na sestup.

Žalobci i obhajoba se shodují: Žena zemřela sama, vyčerpaná a v mrazivé tmě.

Devět kritických chyb

Děsivý případ dostal do popředí právní doktrínu známou jako Garantenstellung: Jde o široký pojem germánského práva, který stanovuje závazek „povinnosti péče“ vůči někomu jinému: týká se to třeba rodičů ve vztahu k dětem nebo řidiče, který srazí chodce. Doktrína může těmto lidem uložit právní odpovědnost.

Odborníci připomněli, že tento koncept se často uplatňuje i při výletech s najatými průvodci, ale málokdy se používá při soukromých výpravách, jako byl výstup tohoto páru.

Obžaloba tvrdí, že muž je odpovědný za smrt své přítelkyně, protože výlet naplánoval a měl mnohem více zkušeností než ona.

Uvedli devět chyb, které podle nich udělal a které vedly k ženině smrti: nevzali si s sebou dostatečné nouzové vybavení, vyrazili příliš pozdě a nerozhodli se včas pro návrat, když se podmínky zhoršily.

Muže obvinili také z toho, že své přítelkyni dovolil jít na výstup ve snowboardových botách, které podle nich nebyly pro dané podmínky vhodné, a vytýkají mu, že policii nepožádal dříve o pomoc.

Žalobci také uvedli, že muž neučinil žádné kroky k ochraně své přítelkyně předtím, než ji opustil. Neuložil ji do malého stanu ani nezabalil do záchranných dek, které si s sebou vzali, nesundal jí těžký batoh ani splitboard (druh snowboardu, který měla s sebou).

Muž však jakékoli pochybení popírá. Jeho právník Kurt Jelinek minulý týden odmítl případ komentovat. V červnové tiskové zprávě však uvedl, že oba turisté byli zkušení a výstup plánovali společně.

„Můj klient je smrtí své partnerky hluboce zarmoucen,“ napsal Jelinek a dodal, že „chce vyjádřit svou upřímnou soustrast, zejména rodině zesnulé“.

Od února, kdy byla na muže uvalena obvinění, se s případem vypořádává i horolezecká komunita. Mnozí sice zpochybňují lezcovo jednání, ale zároveň se domnívají, že je těžké někoho takto „zdálky“ vinit. 

Herbert Wolf, který je již 23 let horským průvodcem na Grossglockneru, se divil, proč se oba vydali na túru během fénu a nezastavili se na odpočinek v horské chatě, což doporučuje všem svým klientům. Když se při výstupu dostane do vážných potíží, okamžitě prý volá helikoptéru. Poznamenal také, že „všude na hoře je mobilní signál“.

Nechat někoho pod vrcholem samotného je podle něj „nepřípustné“. „Nevím, co se v tomto případě stalo, ale normálně jako horský průvodce nikdy nenechávám nikoho v horách o samotě.“

Alpští záchranáři uvedli, že není neobvyklé, že lidé opustí skupinu nebo partnera, aby hledali pomoc, nebo že se po zavolání o pomoc dále pohybují, což jim dispečeři často výslovně zakazují.

Někteří však poznamenali, že nepředvídatelné podmínky při takových výpravách ztěžují hodnocení individuálních rozhodnutí. 

„Nechtěl bych být na místě člověka, který se rozhoduje, zda odejít, protože to velmi závisí na situaci, okolnostech a prostředí,“ řekl Tobias Huber, lékař a viceprezident rakouské horské záchranné služby. „S odstupem a řadou informací se situace hodnotí snáze. Ti lidé je ale v danou chvíli nemuseli mít,“ dodal. 

„Alpský disneyland“

Během pandemie se do Alp nahrnuli návštěvníci, kteří chtěli uniknout ze svých domovů a užít si pobyt v přírodě. V posledních letech zároveň roste příliv turistů, kteří chtějí využít „poslední šanci“, aby mohli spatřit alpské ledovce, které pomalu tají.

To do hor přitáhlo vlnu nových, méně zkušených návštěvníků, upozorňují místní pracovníci. Vedlo to také k nárůstu počtu zranění a úmrtí (od roku 2021 zaznamenala rakouská horská záchranná služba jejich výrazný nárůst). Ve spolkové zemi Tyrolsko, kde se Grossglockner nachází, provedli záchranáři v létě 2024 téměř 1400 zásahů, což je nejvíce v historii.

Horský průvodce Wolf doplňuje, že v poslední době jeho klienti stále více dychtí po zdolání vysokých hor bez aklimatizace a tlačí na to, aby vyrazili i za nepříznivého počasí. „Mají spoustu peněz, ale nemají čas.“

Tobias Huber z rakouské horské záchranné služby připomíná, že i on zachraňuje více lidí, kteří podstupují větší riziko, včetně průzkumu odlehlých oblastí nebo nočních túr, aby získali atraktivní obsah pro sociální sítě. „Tuhle mentalitu má stále více lidí. Je to něco jako alpský disneyland,“ řekl Huber. Horolezecká komunita je však podle něj proti dalším regulacím. Pro mnoho Evropanů je horolezectví vyjádřením svobody v jinak silně regulované společnosti. 

Odborníci se shodují, že hranice této svobody teď budou prověřeny právě během soudního procesu, který proběhl 19. února (horolezci hrozil až tříletý trest vězení). „Do jaké míry se můžete spolehnout na někoho jiného? A do jaké míry jste vy zodpovědní za jiné lidi? To je skutečná otázka pro všechny horolezce,“ shrnuje situaci Severin Glaser.

Text byl aktualizován.

This article originally appeared in The New York Times 
© 2026 The New York Times Company